Ukázali jsme, že na to máme, kvituje Kaše. Parťákům děkuje za krásné roky
Foto: iihf.com
(MONTREAL, od našeho zpravodaje) Před čtvrtfinálovou bitvou s Kanadou mluvili o tom, že do ní musejí jít jako jeden muž. Aby se mohli rozloučit se ctí. Junioři úkol splnili. Sice nakonec podlehli a na šampionátu končí, ovšem tentokrát jim nikdo nebude nic vyčítat. "Můžeme se na sebe podívat do zrcadla. Chtěl bych klukům poděkovat za to, jak jsme zápas odehráli," těší Davida Kašeho.
Chomutovský dravec byl na ledě hodně vidět, stejně jako ostatní. Junioři se vytáhli k nečekaně silnému výkonu. Za poslední společný zápas v mládežnické reprezentaci zaslouží respekt.
Před utkáním jste společně tvrdili, že čtvrtfinále chcete odehrát tak, abyste se nemuseli stydět. To se povedlo, co říkáte?
Já myslím, že se můžeme podívat do zrcadla. Za to, co trenéři říkali celý turnaj. Dneska jsem na kluky strašně pyšný, protože jsme předvedli dost dobrý výkon. I když jsme prohráli. Ale každý šel na sto procent, odvedl, co měl. Nakonec to nestačilo, ale plnili jsme, co po nás trenéři chtěli.
Pomohl vstup do utkání?
Jednoznačně. Mysleli jsme, že nás Kanaďané budou přehrávat. Ale dali jsme šťastný první gól a myslím, že jsme dál pokračovali pořád stejně. I když nás Kanaďané tlačili. Akorát tam bylo pár chyb. Hlavně mě mrzí jejich druhý gól, protože na ledě byla naše lajna. A přímo na tuhle situaci jsme se připravovali. Byl tam trošku zmatek, bohužel. Chtěli jsme tu střelu chytit, ale puk nám tam propadl kolem ramen. Tohle mě mrzí hodně.
U první branky, kterou jste vstřelil, trošku pomohl rozhodčí. Puk se vám od něj odrazil přímo na hokejku.
Je to tak. Gólman to vyrazil, šlo to do rozhodčího a já do kotouče prostě plácnul.
Vypadalo to pomalu jako basebalový úder, trefoval jste puk ve vzduchu?
Asi skoro jo, sám ani přesně nevím. Se štěstím to propadlo do brány. Byla to možná moje životní trefa, jen je škoda, že nakonec nepomohla k vítězství. Myslím, že nás to hodně nakoplo, fakt škoda, že jsme zápas nedotáhli. Teď po utkání bych chtěl vzkázat dalším ročníkům, co budou hrát turnaj po nás, aby se na to pořádně soustředily. Protože my si projeli sami skupinu. Klidně jsme se mohli vyhnout Kanadě, byla tam na to hodně velká naděje. Nakonec jsme ji dostali, ovšem povedlo se nám ukázat, že i takhle silný domácí tým je hratelný. A že se dá porazit.
Měli jste motivaci i směrem k fanouškům? Potvrdit, že nejste špatní hráči a hokej umíte?
Přesně, přesně. Každého člověka, který předtím koukal na naše zápasy ve skupině, naprosto chápu. Prohráli jsme s Dány, nezvládli jsme Švédy. Lidé se mohli rozčilovat, měli na to právo. Ale my fakt chtěli ukázat, že na to máme. Do zápasu jsme šli se ctí. A odbojovali jsme to! Myslím, že Kanada byla díky našemu výkonu místy dost nervózní. Oni to neunášeli, byly tam emoce. Celkem jsme je dostali, kam jsme chtěli. Nakonec to však nedopadlo...
V takovém utkání rozhodující maličkosti. Čtvrtý kanadský gól padl z hraniční situace, možná po ofsajdu. Necítili jste trošku křivdu?
Já vím, ale nemůžeme se na to vymlouvat. Páni na hřišti jsou rozhodčí. Jestli udělají chyby, nebo ne, to my neposoudíme. Nějaká křivda může být, ale kdybychom dali víc gólů, tak jsme vyhráli.
Ročník 1997 se loučí s mládežnickými reprezentacemi. Ti nejlepší se časem objeví v národním týmu dospělých, ale teď tahle parta končí. Cítíte smutek?
Určitě jsme to chtěli zakončit jinak. Ale jak říkám - s Kanadou, se ctí, bojovnost...Všechno tam bylo, odvedli jsme černou práci. Myslím, že i trenéři na nás byli pyšní. I když zase končíme ve čtvrtfinále. Já bych chtěl klukům poděkovat, byla to krásná léta od šestnáctky. Každému přeju, aby si nároďák takhle zažil a užil. Jsem rád, že jsem to přes všechny komplikace mohl s klukama strávit. A také, že jsem mohl reprezentovat Českou republiku.
Jaké jsou další výzvy? Dospělá reprezentace, NHL?
Teď tady budeme chvíli pohromadě, někdo možná odletí dřív do kanadské ligy. Já se vrátím do Chomutova a budu plnit práci, co tam mám. Třeba se povede s Piráty úspěch. A moje plány? Zase o kousek vyšší. Ať nároďák, tak NHL. Tohle přeju všem klukům, co byli tady. I těm, co skončili už v šestnáctce. Třeba se jednou sejdeme v nějakých světových ligách.
Share on Facebook
