Trénovat musím jako v extralize, říká vsetínská posila Radim Tesařík

Z týmu mistra republiky do druhé ligy. Stejný příběh, jako prožil loni David Havíř, zopakoval vsetínský odchovanec Radim Tesařík. Duel proti Hodonínu byl jeho už čtvrtou obnovenou premiérou ve žlutozeleném dresu. Tu skutečnou zažil v sezoně 1991-92, tedy před 23 lety. Poprvé se vrátil v mistrovské sezoně 1997-98 a strávil ve Vsetíně čtyři roky. Jeden jediný zápas si na své „vsetínské“ konto připsal v ročníku 2003-04. Třetí návrat se konal o sedm let později, Radim sehrál v tehdy již druholigovém Vsetíně devět zápasů a zahrál si také se svým mladším bratrem Danielem.

Návrat číslo pět se konal v sobotním střetnutí proti Hodonínu. A dopadl výborně. Vsetín po vlažném úvodu svého soupeře jasně přehrál a od stavu 6:0 se utkání už jenom dohrávalo.

Radime, po jaké době jste znovu nastoupil do zápasu?
Nevím přesně, ale bylo to asi po pěti týdnech.

Jak se druhá liga změnila za ty čtyři roky, kdy jste ji ve Vsetíně hrál naposledy?
Hlavní změnu vidím v tom, že ve Vsetíně je teď lepší tým. A také nás tehdy trénovalo třeba jenom deset, to bylo špatné.

Byl jste v další obnovené premiéře na domácím ledě nervózní?
Ani ne. Trošku nervóznější jsem vždycky v prvních dvou, třech střídáních. Když se podaří nějaká nahrávka, spadne to z vás a je to dobré. První třetina byla hodně přerušovaná, ani jsem se pořádně nedostal do tempa. Ale od druhé už to bylo lepší.

Cítíte, že na vás ve Vsetíně hodně spoléhají?
No, fanoušci si možná myslí, že jsem nějaká spása. Ale měli by si uvědomit, že budu mít 41 roků a dost bojuju se svým zdravím. A trénovat musím skoro stejně jako v extralize. Samozřejmě, chtěl bych být posilou a dělám pro to všechno. Pokud ale budu cítit, že mužstvu nepomůžu, tak s hokejem skončím. Už to musí stát na mladších.

Ale ti mladší hráči potřebují na ledě usměrnit, zejména v oslabeních a přesilovkách, souhlasíte?
To samozřejmě. Ale fanoušci si nesmí myslet, že naskočím a dám tři góly za zápas. Tak to není. Ano, zkušenostmi pomoci mohu.

Měli před vámi hráči Hodonína respekt, nebo se naopak na vás snažili vytáhnout?
Moc jsem to nevnímal, ale šel jsem do zápasu s tím, že si někdo řekne – Tesařík, toho dohrajeme. Asi dvakrát k tomu došlo. Ale průběh zápasu byl takový, že od začátku třetí třetiny jsme to měli ve své režii a utkání už se pak jenom dohrávalo.

Po šesté brance jste sundali nohu z plynu, že?
Ano, tam už jsme povolili.

Čím to, že jste dokázali během necelých dvou minut nastřílet tři branky?
Šli jsme hodně do branky. A hráli jsme to, co jsme si řekli – jednoduše. Ale někdy to tam spadne a jindy ne. Tentokrát to vyšlo.

Zdálo se, že Vsetín hrál lehce a na výhru se ani nenadřel, nemyslíte?
To zase ne. První třetina byla těžká neustálým přerušováním. Hodně nás nakoplo to, že jsme přežili pětiminutové oslabení. Tam jsme se dostali psychicky nahoru a když jsme pak dali gól, to nás zvedlo.

S Lukášem Vrbou jste se potkali poprvé. Jak se vám s ním hrálo?
Bylo to v pohodě, všechno klapalo bez problémů. Na to, že jsme spolu absolvovali dva tréninky, myslím, že to nebylo špatné.

Share on Facebook Share on Twitter

• VHK ROBE Vsetín