Stříbrná parta usnula. Neloupili jsme, ale hráče nelynčujme, říká Petr
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Pro úspěch týmu dělal první poslední, dvacítkou naplno žil. Ale Jakub Petr nakonec koukal velké zklamání. Stejně jako jeho bojovníci. U juniorského výběru loni došlo ke změnám, nastoupil úspěšný štáb stříbrné osmnáctky. Očekávání stouplo, úspěšná parta vzbuzovala naděje, že i ve vyšší kategorii zaútočí na medaile. Ale nestalo se, dvacítka usnula a jasně padla. "Odpovědnost padá na moji hlavu, hráče nelynčujme," říká upřímně Jakub Petr.
Jenže při objektivním pohledu na současný juniorský hokej potvrdili Češi, kam patří. Na pozice pod medailovými stupni. Výš je může posunout jen shoda příznivých okolností, maximální nasazení, koncentrace, forma brankáře, produktivita opor a další vlivy. Některé dvacítka měla na své straně, jiné nikoli. Porážka s Američany ve čtvrtfinále je bezpochyby krutá, ale rozhodně spravedlivá. "Měli jsme být konkurenceschopnější. Myslím, že základní skupinu jsme zvládli dobře, čtvrtfinále ne," připomíná Petr.
Ćtvrtfinále mistrovství světa skončilo pro český výběr debaklem. Už ve vás přece jen odeznělo největší zklamání?
"Po takovém zápase si vždycky projíždíte jednotlivé situace, góly. A přemítáte, co jste měli udělat jinak. Ten plán změnit nešel. Utkání s Američany se od těch předchozích nelišilo, ať s osmnáctkami nebo ve čtvrtfinále dvacítek. Byli jsme víc z pásma, na začátku druhé třetiny aktivnější, což Američani nečekali. Jenže pak přišla třetí branka, a jak se s přibývajícími góly zvyšovala naštvanost, systém se pak dodržuje hůř. Na Pastrňákovi, Zachovi, Špačkovi a dalších našich individualitách bylo vidět, jak chtějí ukázat, že nejsou horší hráči než soupeř. Že se jim dokáží vyrovnat. Tím se náš plán zbortil, ale to se stává i zkušenějším mančaftům."
Asi nejvíc mrzí první dva góly protivníka, že? Zápasu daly určitý vývoj, pro dvacítku nepříznivý.
"Chyba byla, že ty góly padly po situacích, které jsme předtím u videa probírali donekonečna. Byli jsme ve správných pozicích, všechno, šlo jen o to dostat kotouč ze třetiny. Neříkám přežít prvních sedm, deset minut. Ale Američané jsou soupeř, který jede strojově, připomínají ruskou sbornou v nejlepších časech. Dopustili jsme se chyb a pak už se to s nimi nedalo dohnat."
První gól padl po situaci typické z extraligy. Byl rozdíl i v tom, že někteří hráči nejsou na takový hokej prostě zvyklí?
"Bavíme se pořád o Americe. Ve skupině to bylo jiné. Ale možná jsem si na sebe upletl bič, když jsem řekl, že je rozdíl mezi špičkovým juniorským hokejem a extraligou. Já jí vůbec nepohrdám, chraň Bůh, ale to jsou věci, které se řeší jiným způsobem. Kotouč byl tři metry od modré čáry, pokyn zněl jasně: otáčet přes volný roh, protože forčeking Američanů je vždycky silný a ten druhý hráč jde taky na riziko. Chce to hrát přes mantinel a dostávat kotouče ven, z toho se tlačit do přečíslení. To se nám párkrát povedlo. Ale tady byl ten návyk jednoznačný. Místo vysunutí kotouče vrátit hru zpátky. Další věc byl předbrankový prostor. Je to o šikovnosti, hokejka na hokejku. Možná ale srovnáváme nesrovnatelné.“
Je tedy rozložení sil dané tak, že kvalita jiných týmů je trochu jinde a do čtyřky se Češi můžou dostat jen za mimořádně příznivé souhry okolností?
"Všichni to viděli, i když neříkám, že Amerika vyhraje turnaj. Ta jejich soustředěnost... Neprohrají jediný souboj. Dříve nebo později vás nachytají. Pro nás je základ udělat slušně skupinu, pak jsme v roli lupičů. To znamená gólman, koncentrovaná hra, pak se něco může urodit. Já jsem řekl, že ty medaile jsou vysoko, ale samozřejmě, kdybychom předloni na osmnáctkách dostali Ameriku ve čtvrtfinále, tak dneska taky nikdo nemluví o medaili. Nikdo nic neomlouvá, není to tak, že by hráči měli hlavy dole. Ale to je prostě realita, tentokrát jsme neloupili. Jak jsme si spolu v osmnáctkách prožili úspěch, tohle byl zápas, který se hrubě nepovedl. Zodpovědnost padá na mojí hlavu, pořád přemýšlím, co by se dalo udělat jinak. Ale ty americké dovednosti... To je jako hokej před barákem, když jsme hráli s míčkem, v tom jsme prohrávali na každém úseku. Rozhodně to však neznamená, že by hráči měli měli být kvůli něčemu lynčováni."
Přemítáte o tom, co se dalo proti Američanům udělat případně jinak?
"Když jdeme do historie těchto ročníků, tak americký výběr je vynikající. Dokáže otočit zápasy i v posledních minutách. Američany nic nevykolejí. Pro vývoj turnaje i s naším počínáním ve skupině se stala klíčová věc v zápase Finskem. Tam jsme měli vyhrát. Neříkám, že bychom vyřadili Kanadu, každý viděl, že ani Dánové nebyli snadným soupeřem. Ale je to i v hlavách, jedna věc je něco říci před utkáním, a pak to dodržet. Z naší strany tam byl respekt.“
Bylo těžší poskládat mužstvo, když téměř polovina kádru letos působí v zámoří?
"To ne. Času je dost, už se to blíží dospělému hokeji, ale ti kluci to zvládali. Pracovali jsme se statistikou Corsi a během turnaje nám pomohla. Při hře pět na pět byl vývoj zřetelný. V zápasech s Ruskem a Slovenskem jsme si nevybírali správné prostory, ale je dobré, že v utkání s Finskem nastalo zřetelné zlepšení. Naše první lajna tu jejich přehrávala, myslím při hře v pěti, vytvářela si šance. U druhé už to bylo horší. Proti Americe bylo impulsem střídání gólmanů, nějaké oddechové časy. Chcete něco udělat, ale ten jejich stroj jel. Pak to bylo těžké zastavit.“
Letošní skupina hráčů si trošku upletla bič úspěchem na MS osmnáctek. Každý pak doufal, že by se něco podobného mohlo povést i ve Finsku. Očekávání bylo letos určitě největší za poslední roky.
"V turnaji potřebujete základ, ten se povedl, se hrou jsem byl docela spokojený. I když zápas proti Bělorusku nebyl asi ideální. Ale ukázala se síla mančaftu. Utkání s Finskem bylo vrcholem. Staly se tam i jiné věci, o tom víme, ale hrálo se především o to, kdo nedostane Ameriku. V semifinále pak přichází euforie, hráči hrají nad své možnosti a podle toho turnaj musíme brát. Jedna věc je mluvit o ambicích, že jsme před dvěma lety získali medaili, ovšem teď byla jiná situace. Za rok bude zase. Už jsme se dívali, jak budou vypadat skupiny dalšího šampionátu. Ale chceme-li mít medaili, musíme porazit každého.“
Letošního turnaje se zúčastnilo jedenáct hokejistů, kteří ve dvacítce pokračují. Ročník 1997 má slušný potenciál, co říkáte?
"Výhoda pro budoucí mančaft je, že si to vyzkoušeli. Kluci vědí, o co jde. Dvacítky se podobají seniorskému šampionátu. Když jsme šli do turnaje, říkal jsem, že uvidíme podle toho, jak budeme vystupovat ve skupině. Asi jsem se mýlil. Pokud pomineme výsledky, s Rusy na nájezdy a s Finy porážka, tak nám to asi mělo vlít optimismus do žil. Ale pak přišel zápas zápas s Amerikou, po němž tam byl z jejich strany vidět až soucit. Sami nám takový výsledek nepřáli.“
Nakolik ovlivnily výkony a výsledky mužstva zdravotní výpadky?
"Začalo to Kubou Vránou, což byl na osmnáctkách hráč na úrovni Finů Laineho nebo Puljujärviho. Bodoval v každém zápase, rozhodoval. Pak vypadli další dva. Komplikace nastaly i během turnaje, ale s tím jsme si museli umět poradit. U nás je každý zásah do sestavy znát, ale nechci, aby to vyznělo jako výmluva. My jsme tu od toho, abychom zvolili takovou taktiku, na kterou je mužstvo poskládáno. A na niž má.“
Jak hodnotíte přínos Davida Pastrňáka, jenž z NHL přijel po dlouhé zdravotní pauze?
"Do kabiny úplně parádní kluk. Byli tam i hráči, co ho vůbec neznali, ale za den, dva se chovali, jako by se znali odjakživa. Pastu možná bude veřejnost porovnávat s Matthewsem, Pujlujärvim, ale pořád berme, že dlouho nehrál. Juniorský hokej je také trošku jinačí, měl odlišnou roli než v Bostonu nebo na farmě. S Finy mohl být na pěti bodech, dal klíčový gól se Slováky. Kdyby ten zápas nevyšel, mohli jsme se bavit o úplně jiné situaci a hrát o udržení se Švýcary. Už jen z toho pohledu je dobře, že tu David byl.“
Základem úspěšného týmu je brankář. Letos chytal celý turnaj Vítek Vaněček, střídal až ve čtvrtfinále. Neuvažovali jste dát mu v základní skupině třeba zápas volno?
"Bavili jsme se před Běloruskem, ale tam důvod nebyl. Čísla měl výborná, organizace hry byla super. Až na pár šancí, co jsme pustili, to vychytal. To byl náš cíl do turnaje, speciálně proti těžkým soupeřům. Možná jsme mu mohli dát oddych v utkání s Finskem, ale tam zase jdete do bitvy s domácím týmem o umístění. Před dvěma lety zvládl na osmnáctkách celý turnaj, chytá v Americe, kde je sled zápasů rychlý, k tomu spousta cestování. On sám se změnil i v přístupu k tréninku, vyžaduje víc, protože je na to navyklý. Byl jsem přesvědčený, že turnaj zvládne jako jednička. To, že jsme v Americkou dostali góly, bych na něj nesváděl. Ve čtvrtfinále první šanci chytil, ty dvě branky padly po hrubých chybách v organizaci obrany. Poslal jsem tam Stezku, což měl být spíš impulz mužstvu.“
Ve dvacítce právě skončil ročník 1996, ale jde o nekonečný příběh. V únoru půjde do akce nová skupina hráčů, už přemýšlíte o další sezoně?
"Po utkání s Amerikou jsme si šli sednout kousek od našeho hotelu, shodou náhod v tom baru byli i Teemu Selänne a Saku Koivu. Zase jsme řešili jenom hokej. Cítíme naštvanost, ale ta pomine. Věděli jsme, že to bude těžké, že ve čtvrtfinále bychom museli projít přes někoho ze tří silných celků. Padla ta nejhorší volba, která nás mohla potkat. Myslím, že jsme měli být konkurenceschopnější. Tohle v člověku zůstane dlouho, teď se vracím do Vítkovic, půjdu zase dál a vyčistím si hlavu. Budeme chystat novou dvacítku. I když teď ve mně převládá prázdno a obrovské zklamání!“
Share on Facebook
