Správný chlap, jehož střel se brankáři báli. Zemřel František Gregor, obránce mistrů Evropy 1961

12. března 2013, 11:05

Václav Jáchim

V šedesátých letech minulého století platil za spolehlivého zadáka, který uměl tvrdě vypálit, namáčknout soupeře na mantinel i konstruktivně založit protiútok. František Gregor uplatňoval mezi mantinely výtečné fyzické předpoklady a značnou míru talentu. V roce 1961 pomohl k titulu mistra Evropy, o tři roky později mu na krku visela bronzová olympijská medaile. Bohužel, na skvělého beka a sympatického chlapa nyní zbývají už jen vzpomínky. Gregor totiž v neděli 10. března zemřel, bylo mu 74 let...

Fanshop

V posledních letech bojoval se zdravotními problémy, ale do posledních chvil si uchovával zájem o milovaný sport i životní nadhled. "Velmi rád vzpomínám především na Ženevu. Mohli jsme být mistry světa, kdyby Sověti nenechali zápas Kanadě. Ale i tak to bylo pěkné," vyprávěl před časem autorovi těchto řádků při osobním setkání v jedné kavárně uprostřed historického centra Bratislavy.

Ačkoli nechal aktivní kariéru dávno za zády, poutavě o těch dobách vyprávěl tak, jako by se přihodily třeba před měsícem. "V národním mužstvu jsem začínal po boku Franty Tikala. Vzal si mě do parády a strašně mi pomohl. Já byl jednadvacetiletý kluk, který byl ze všeho v reprezentaci dost vyjukaný. Ale Franta si mě usměrnil," hlásil. Na mezistátní scéně se Gregor obdivuhodně rychle adaptoval. Šampionát v Ženevě nejen jemu přinesl velkou radost. "Stali jsme se mistry Evropy a tři góly nás dělily od prvenství na mistrovství světa. Sověti podlehli v závěru Kanadě 0:5, což nebyl rozdíl, který by odpovídal výkonnosti. Ten turnaj jsem měl pak dlouhé roky pořád před očima."

Československý tým tehdy nastupoval na ledě pod otevřeným nebem a soupeři s údivem sledovali, jak se naši hokejisté vizuálně připravili. "Pod každým okem jsme měli takové černé šmouhy, aby nám nevadil odlesk sluníčka od ledové plochy. Vymyslel to doktor Tintěra, použil k tomu zátky od šampaňského." Z turnaje si vybavil desítky příhod a situací. "Třeba zápas s Kanadou. Dlouho jsme vedli 1:0, pak nám tam chvíli před koncem spadl takový blbý gól. Nebýt toho, bylo by zlato naše, ale to jsme tehdy samozřejmě nevěděli," mrkal spiklenecky.

V reprezentačním výběru v té době panovala silná konkurence, ze Slováků se do konečných nominací na světové šampionáty dostali pouze Starší, Gregor, Golonka. V přípravě naskočili kupříkladu Fako či Černický, kromě brankáře Dzurilly dostával pozvánky také Čapla. "Moc jsem si důvěry vážil a každý turnaj bral s maximálním odhodláním. Zahrál jsem si i na olympiádě v Innsbrucku, kde nás potkala svým způsobem smůla."

Reprezentační výběr tenkrát myslel na vyšší mety, leč skončil třetí. A to ještě těsně před Kanaďany. "Během sezony jsme byli na turné v zámoří a tam se nám podařilo vysoko porazit Švédy. Říkali jsme si, že na ně bez problémů máme. Ale v nejdůležitějším utkání nám to soupeř oplatil," litoval. Gregor celkem stihl tři velké světové turnaje a ani jednou neskončil hůř než bronzový.

V domácí nejvyšší soutěži válel dlouhé roky za Slovan Bratislava, leč ani jednou se nedočkal mistrovského titulu. "Blízko jsme byli několikrát, ale nejblíž v sezoně 1961-62." Slovan tehdy válel, silné Brno doma zdolal 10:1. "Jenže pak jsme nezvládli zápas se Spartou. Stačila nám remíza, soupeři skvěle zachytal brankář Záhorský. Všechno tehdy bohužel rozhodla velká chyba Vlada Dzurilly. Někdo ze sparťanů nahodil puk od trestné lavice a Vladovi proklouzl do brány. Byli proti nám i rozhodčí, to musím po letech potvrdit. Utkání jsme si však prohráli sami."

Nejvyšší soutěž si zahrál Gregor také za jihlavskou Duklu. "Patřil jsem k hráčům, kteří ji vlastně zakládali. Narukovali jsme do Prahy, bydleli jsme na Strahově a trénovali na Štvanici. Nevědělo se, kde budeme hrát. Později si vzala Duklu pod křídla Jihlava a já tam zažil nádherné časy. Ze začátku jsme nocovali normálně v kasárnách, postupně se vytvořila skvělá parta. Občas se udělal i nějaký ten průšvih, ale ochrannou ruku nad námi držel major Smolka, velký fanda Dukly," vyprávěl.

Po návratu z vojny vydržel Gregor ve Slovanu až do roku 1970. "V osmašedesátém jsem měl odejít do švýcarské Ambri-Piotty, všechno bylo domluvené. Jenže víte, jak to tenkrát dopadlo... Byli jsme se spoluhráči a rodinami na dovolené v Jugoslávii. Když jsme se vraceli domů, viděli jsem v Maďarsku spoustu tanků. Hned jsem řekl, že se bude něco dít. A taky ano. Z angažmá nebylo nic, nikam mě nepustili," vykládal po čtyřiceti letech, jak prožíval příchod okupačních vojsk do Československa.

Gregor tedy nadále setrval ve Slovanu. Pro klub vždycky dýchal. Hrál v něm 17 let, byl odchovancem týmu, který se prosadil do nejužší světové špičky. "Ovšem na závěr kariéry jsem se dočkal zklamání. Vedení klubu mě nechtělo pustit. Odešli Golonka s Čaplou, mě si nechali, abych pomohl mladému Ujvárymu. Ve Slovanu byl vždycky fajn kolektiv, hráli jsme jeden za druhého. Jen mě mrzelo, že jsem se nikdy nedostal ven."

V roce 1970 zamířil Gregor do Košic, kde už působil mladší brat Milan. "Zlákal mě Zdeněk Bláha, bývalý zkušený hráč Bratislavy, a musím říci, že to tam bylo fajn. Stejně jako potom v Martině, kam jsem šel vypomoci." Do Slovanu už se nikdy nevrátil. "Klub o to nestál, přitom já se později ocitl v situaci, kdy bych uvítal vřelejší postoj," povídal tiše.

Vynikající zadák narazil na problém, který potkal i jiné slavné matadory. "Jakmile jsem skončil, přestal jsem Slovan zajímat. Nikdo mi nepomohl. Neměl jsem práci a musel si poradit sám. Úspěchy byly pryč, nastala realita." Gregor se neztratil. Pohyboval se ve strojírenském oboru, vystudoval hotelovou školu. "Také jsem trénoval. V BEZ Bratislava se mi podařilo vychovat několik ligových hráčů z kluků, které ve Slovanu nechtěli," říkal pyšně.

Chlapík, který mimochodem kdysi přivedl do Bratislava útočníka Václava Nedomanského, poté sledoval vrcholový hokej z povzdálí. "Na zápasy jsem nechodil. Vadilo mi hulákání fanoušků, kteří sport berou jen jako záminku k tomu, aby se mohli vyřvat a vybít. Také hokej už nebyl jako dřív. Kvalita se zhoršila. Aby ne, když nejlepší hráči odešli do ciziny," líčil. Ale život černě neviděl. Coby aktivní důchodce se zajímal o novinky ze všech oblastí, hodně času trávil v Rakousku. "Dcera tam má dům, syn se usadil ve Feldkirchu," vysvětloval.

Poslední roky trávil František Gregor v Bratislavě převážně sám. "Žena mi zemřela v devadesátém roce, snažil jsem se pak hodně pomáhat dětem," říkal. Nějaký časy bylo možné zastihnout člena Síně slávy slovenského hokeje v restauraci nedaleko Polus centra v Bratislavě. "Vedli jsme ji s bratrem Milanem deset let, ale pak to ztratilo smysl. Nechali jsme toho. A já šel do důchodu," doplnil muž, jenž má v československé reprezentační kronice zapsáno 47 startů a sedm gólů. Bohužel, skvělý obránce s vynikající střelou, které se báli přední tuzemští gólmani, už není mezi námi. V listopadu 2012 nejprve zemřel bratr Milan, 10. března 2013 odešel do hokejového nebe i František. Bylo mu 74 let.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz