Špatný začátek, pak kočka a myš. Američané nás přejeli, hodnotí trenér Petr
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Na šampionátu osmnáctiletých 2014 mu Američané vzali šanci na zlato, teď musel Jakub Petr od stejného soupeře přijmout čtvrtfinálové vyřazení. Klíčový duel nabral špatný kurs už v úvodním dějství, jakmile se soupeř uklidnil dalšími brankami, nebylo co řešit. "Američané nás přejeli, nemůžeme se za nic schovávat. Výsledek je ostuda," nekličkuje hlavní trenér dvacítky.
Duel se podle něj lámal už v první dvacetiminutovce. Češi totiž nedrželi potřebné noty, protivníka pustili do náskoku, na který nedokázali odpovědět. "Před zápasem jsme se snažili najít způsob, ovšem plán se bohužel nezdařil. Chtěli jsme co nejdéle udržet skóre 0:0 a ohrozit je z brejků. Těch jsme sice na začátku pár měli, ale Američané jsou strašně silní v útočném pásmu. Pokud proti nim získáte puk, je třeba situace řešit dál. Jenže my před první brankou vraceli kotouč po mantinelu jako v extralize, druhý gól byl velmi podobný," reaguje.
Klíč vidím v začátku utkání. Nezvládli jsme věci, které nás zdobily
Petr s kolegou Svobodou měli během první pauzy důraznější pohovor k týmu, záměr zněl vrátit se do zápasu. I třeba částečně. "Do druhé třetině jsme vstoupili relativně slušně, ale pak jsme umožnili soupeři brejk do útočného pásma. Je to velká škoda, podobné situace se nám na turnaji nestávaly. Možná to bylo poznamenané tím, že se nám proti Američanům v minulosti nedařilo. Nevím. Jakmile jsme pak inkasovali potřetí, je to příběh, který známe. Kočka a myš," povídá jasně.
Duel, na který se všichni reprezentanti těšili, postupně připomínal noční můru. "Zápas ukázal slabinu v předbrankových prostorech na obou stranách. Soupeř pokryl dorážky, toho my nejsme schopni. Což je chyba v naší organizaci defenzivy, která pak už pramenila možná trošku z frustrace. A druhá bolest se týká zakončení. Pokud porovnáme jejich a naše - to je diametrální rozdíl. Američané nás celkově přejeli, do semifinále jdou jednoznačně a zaslouženě," hlásí Jakub Petr.
Jakmile skóre narostlo do vyššího rozdílu, hrál soupeř s jistotou a klidně, naopak Češi by nejraději utekli někam hodně daleko. "Za stavu 0:3 nebo 0:4 se projevila obrovská individuální zdatnost soupeře, na naší straně naopak byla frustrace, že se velký sen nesplní. Podle toho bych ale zápas nehodnotil. Klíč vidím v začátku utkání, kdy jsme nezvládli věci, které nás předtím zdobily. Myslím, že jsme to Američanům dost nabídli," mrzí trenéra.
Náš příběh se nepodařilo dokončit. Komplex semifinále trvá
Loučení s turnajem je vzhledem k poslední bitvě rozpačité. Takovou nálož nikdo nečekal. "Končíme celkově jako pátí. Tenhle ročník 1996 začal v osmnáctce sem tam porážet top mužstva, udržel si to i později. Ve čtvrtfinále jsme udělali ostudu, nebudu se za nic schovávat. Ale myslím, že umístění odpovídá tomu, co jsme na turnaji předvedli. Dál šli Američané, Švédové, Finové, kteří mají letos nadstavbu v kvalitních hráčích. A Rusové, s nimiž jsme hráli vyrovnaný zápas," připomíná.
Mistrovství světa dvacítek se poslední dobou velmi vyrovnalo, soupeři mají výtečnou kvalitu. "Jestli bychom chtěli medaili, museli bychom porazit někoho ze soupeřů, které jsem zmínil. Bohužel - náš příběh se nepovedlo dokončit, komplex semifinále trvá. Ve čtvrtfinále jsme ukázali, že postup visel vysoko," konstatuje pragmaticky. Hokejisté se budou z direktu sbírat ještě dlouho, kouče štvou některé chyby. "Ale kluky bych nezatracoval. Chraň Bůh. Šli tady na hranici možností. Vysoká porážka je samozřejmě nepříjemná, měli jsme úplně jinou představu. Já jen klukům přeju, ať to Američanům vrátí na seniorské úrovni. Ročník 1997 bude mít příležitost třeba na dalším šampionátu," uzavírá.
Share on Facebook
