Sparťané mě milovali. Jinde řvali, že jsem komunista, vzpomíná Potajčuk

Foto: youtube.com, HC Sparta Praha

Kdykoli se Andrej Potajčuk objeví v Česku, má dobrý pocit. Někdejší útočník pražské Sparty a sborné patřil k prvním ruským ruským krajánkům v tuzemské nejvyšší soutěži. "Přišel jsem na podzim 1994 podobně jako Jaškin, Galkin nebo Jakovenko. Po nás pak dorazili Jerofjejev s Prokopjevem," hlásí v rozhovoru pro stránky Spartaku Moskva. Právě v tomto klubu Potajčuk nedávno nastoupil coby asistent trenéra, společnou přípravu nyní absolvuje s týmem v Liberci.

Fanshop

Podle svých slov si připadá jako v dobách, kdy tady aktivně hrával. Skvělý bruslař se naučil velmi rychle česky. Řeč podle svých slov ovládá lépe než angličtinu nebo finštinu, jejíž základy si pro změnu osvojil během působení v Hämeenlinně a Pori. "Tehdy po příchodu do Sparty mi pomohlo, že mě spoluhráči vzali mezi sebe. Když jsem něco řekl špatně, hned mě opravili," vzpomíná.

Potajčuk měl na ledě co nabídnout. Dával góly, bojoval, velmi dobře bruslil. A navíc dokázal okouzlit tribuny i osobním šarmem. Na rozdíl od většiny tehdejších Rusů se rád smál, před halou se v klidu pobavil s fanoušky. "Sparťané mě milovali, dodnes se hlásí nebo chtějí podpis na kartičky," povídá. Jinde to bylo horší. "Řvali na mě, že jsem komunista. Nebo ruská svině," usměje se s nadhledem.

Ve sparťanském dresu strávil tři sezony a zařadil se mezi významné hráče 90. let. Svědčí o tom třeba i pozvánka na výročí 110 let od založení klubu, které Sparta před časem slavila velkolepou exhibicí proti ruským legendám. "Po příchodu do pro mě byla spousta věcí úplně nová. Jednak způsob hokeje a přípravy, jednak to, že když skončil trénink, měl jsem volno a mohl si dělat, co jsem chtěl. Z Ruska jsem byl zvyklý na nekonečná soustředění a pobyty na báze," srovnává.

S odstupem času hovoří o tom, za jakých podmínek ve Spartě hrál. "První sezonu jsem bral 15 tisíc dolarů, druhou už 30 tisíc. Pak mi to klub ještě navýšil," pochvaluje si. K pohodě přispělo, že hned po měsíci přijela za Andrejem rodina. Potajčuk měl sice posléze nabídku z německého Düsseldorfu, nicméně spolupráce ve Spartě se vyvinula tak, že účastník mistrovství světa 1996 uzavřel pětiletou smlouvu. "Jenže na šampionátu ve Vídni jsem se vážně zranil a další rok už nebyl takový. Počítal jsem, že dál zůstanu, ale přišel trenér Slavomír Lener a po dohodě s hlavním sponzorem mi řekli, abych šel dolů s penězi. Nechápal jsem, proč. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se dohodl ve Finsku," vypráví.

Na Spartu přesto nedá dopustit. Ani na českou extraligu. "Doma mám pečlivě uložené dvě bronzové medaile, hodně si také cením toho, že jsem byl na Utkání hvězd extraligy vyhlášen nejlepším bruslařem," zmiňuje. Ačkoli pochází z dalekého Těmirtau, Česko mu zůstalo v srdci. V nedávné minulosti působil jako asistent v Pardubicích nebo Karlových Varech, o místním hokeji má Potajčuk velmi dobrý přehled.

A s radostí také oprašuje češtinu. "Některá slova mají v jiné řeči odlišný význam. Češi často mluví o životě, což je v ruštině slušně řečeno břicho. V Praze se zase hodně smáli slovíčku gruzovik, překlad do češtiny zní náklaďák," hláskuje se smíchem. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, jestli Andrej nezíská české občanství. "Vím, že se o tom mluvilo, ale žádné konkrétní kroky Sparty nepodnikla," dodává.

Kdoví, možná by se nebránil. Jeden z nejlepších cizinců v naší nejvyšší soutěži se po třech letech rozloučil. Ale nikdy nezapomněl. "V Čechách se mi moc líbilo, Praha je nádherná. A české pivo je jednoznačně nejlepší na světě," zdůrazňuje. Na chuť přišel také naší kuchyni, což nebývá až tak obvyklé. "Jídlo umějí skvěle připravit i ochutnávat. Já mám rád svíčkovou, vepřové s knedlíkem.nebo tatarský biftek," uzavírá.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz