Šílená zodpovědnost. Jsem rád i kvůli těm, co nám nepřáli, říká Holaň
Foto: hcdynamo.cz
Byla by lež tvrdit, že Dynamo zvedl. Ale svůj jediný úkol splnil. Miloš Holaň přišel do Pardubic v půlce ledna po nepovedené anabázi Pavla Rohlíka, o tři měsíce později může slavit záchranu mezi elitou. „Gratulace klukům, ukopali to, udělali to. Cíl splnili a doufám, že už se to pro ně nikdy v kariéře nebude opakovat,“ hlásil v emocích.
Pardubice musely dřít až do posledního zápasu. Ani v něm neměly dvě třetiny nic jisté, až potom potvrdily zaslouženou výhru nad Jihlavou. Posledních deset minut se v hale víceméně slavilo, ke kotli se konečně přidaly i narvané tribuny. Extraliga je zachráněna.
U kormidla týmu se v posledních sezonách protočilo tolik jmen, že už je fanoušci ani nezvládnou vyjmenovat. Miloš Holaň na začátku letošního kalendářního roku kývl na nevděčné angažmá, i pod jeho velením ale Pardubice vyhrály pouhé čtyři zápasy z devatenácti před startem baráže.
Na to už se teď ale historie neptá, Holaň se černou prací nakonec probil až k úspěšnému cíli.
Foto: hcdynamo.cz
A mezi novináři na něm byly vidět neskutečné emoce. „Já smekám a děkuju všem fanouškům, Dušanovi (Salfickému) za to, že mi tady dal šanci pracovat, a hlavně hráčům. Já kdybych mohl naklonovat Tomáše Rolinka nebo Petra Čáslavu... Mužstvo prostě hrabalo, na pár lidí. Ti, co jsou tady od začátku sezony, mají v nohách 78 zápasů, což je neskutečná porce. Obrovský dík patří i Růžovi v brance. Z jeho strany přišlo nějaké znovuvzkříšení, mančaft držel celou baráž. Hodili jsme to na něj, bylo to těžké rozhodování, ale dneska vidíme, že jsme udělali velice správně,“ chrlil okamžitě.
Než stačili novináři Holaně zastavit, musel zmínit i fanoušky. „Aby na baráž chodilo deset tisíc diváků, to je něco neuvěřitelného. To by mělo všechny hráče tak nakopnout do zadku, že už by to neměli chtít v životě zopakovat. Tak obrovský tlak a stres... Můžete to vykládat, komu chcete, ale kdo to nezažije, tak absolutně neví, o čem to je.“
Co cítíte?
Obrovskou úlevu. Nechci to zveličovat, mise splněna. Když mi před třemi měsíci Dušan volal, tak mi řekl jediný cíl: zachránit extraligu. A to se povedlo. Nějaké proč ne, proč jo, kdo, kdyby, neexistuje. Prostě jsme to zachránili. Čeká nás samozřejmě spoustu práce, ale dneska (v neděli, pozn. red.) ať si to hráči užijou. Ať už to nikdy nechtějí zažít. Co to bylo za obrovský stres pro ně i pro nás... Ta zodpovědnost byla šílená. Šílená.
Jak byste shrnul to, co vás v Pardubicích od vašeho příchodu potkalo?
Obrovská tradice a fandění fanoušků. Neříkám, že to jsou jenom Pardubičáci, fandí nám možná z celé republiky. Je to obrovská tradice a hráči by měli vidět, že tady se hraje za zásluhy. Tady se nehraje, že je někdo odložený hráč. Měli by být hrdí, že hrajou za Pardubice, a kopat za ně. Naše osa, Martin Růžička v brance – teď v baráži –, Tomáš Rolinek, Péťa Čáslava... Já bych přál každému trenérovi, aby takové hráče trénoval. Ale je to kolektivní sport. Chceme poděkovat všem, protože ukázali charakter. Ubojovalo se to, i když posledním zápasem, ale prostě klobouk dolů.
Foto: hcdynamo.cz
Kdy vám během vašeho angažmá bylo nejhůř?
Já bych ani neřekl, že mi někdy bylo nejhůř. Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu. Trenér ovlivní kolik, možná třicet procent toho všeho? Spíš jsem se hráčům snažil věřit, pořád jim nalívat sebevědomí, i když je to hrozně těžké. Kluci si v sezoně prošli neskutečnými trablemi. Dvakrát výměna trenéra, přesuny hráčů, poslední den nám utekl útočník. Play out, všichni nás zatracovali, i odborníci. Možná jsem rád právě i kvůli těm, co nám nepřáli. Těch je taky dost, to si nebudeme nahlávat. Česko je Česko a bylo spoustu těch, kteří nám nevěřili a plivali po nás. Proto jsem se já vždycky zdržel komentářů k ostatním mužstvům a staral se o to naše.
Cítíte důvod k oslavám?
Dneska určitě, protože za ten měsíc to bylo šílené vypětí. Pro všechny. Ať se hráči uvolní, ať si to oslaví. Bylo to o nich, oni si to uhráli. Jsou prostě borci, že to dokázali. Ale pro mě už zítra začíná nový rok a mám plnou hlavu toho, co bude.
Co se musí v Pardubicích změnit, aby to s nimi nešlo dál dolů?
Hodně věcí. Určitě kádr. Ale říkám, v pondělí začínáme pracovat nanovo. Nechci teď v emocích říkat něco, co pak uvidím úplně jinak, střízlivě. Gratulace klukům, ukopali to, udělali to. Cíl splnili a doufám, že už se to pro ně nikdy v kariéře nebude opakovat.
Share on Facebook
