Reprezentace? Nepřál jsem si nic jiného, říká Doktor. Obdivuje bráchu
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Aktuálně je s budějovickým starším dorostem v Rusku, ale nedávno vstřebal ještě větší hokejovou zkušenost. Obránce Vojtěch Doktor na finském turnaji osmnáctek debutoval v národním týmu. Premiéru zvládl výborně a zdá se, že ke svým prvním zápasům bude moci brzo přidat další.
Po Memoriálu Ivana Hlinky odešlo osmnáctce několik hráčů za moře, trenéři i proto věnovali podzim z velké části testování dalších adeptů. Ti dostali prostor hlavně v domácím trojzápase s Ruskem. Dva obránci ale absolvovali reprezentační premiéru v Hämeenlinně – David Aubrecht a právě Vojtěch Doktor.
„Byl to skvělý zážitek, podíval jsem se i do nové země. Nikdy jsem si nepřál nic jiného! Můj letošní cíl byl dostat se aspoň na jeden reprezentační kemp, což se mi podařilo dřív, než jsem očekával. Úžasná zkušenost,“ netají se Doktor. Věřil, že když půjde šanci naproti, tak přijde. „Spíš doufal. Byl jsem ostaršený do juniorky, snažil jsem se makat co nejvíc. A naštěstí to přišlo.“
„Oliver Wahlstrom je sice útočník a já obránce, ale hrozně se mi líbil. Je to úžasný hráč, koukal jsem na něj s otevřenou pusou.“
Nervozita o sobě dala vědět, ale jakmile se rozehrál, zařadil se mezi právoplatné členy týmu. „Oproti staršímu dorostu to byl skok v tempu a šikovnosti. Je to trochu míň silové než juniorka, hraje se víc právě na šikovnost a chytrost hráčů,“ přemýšlí o doménách mezinárodního hokeje v osmnáctkách.
Hned při prvních reprezentačních startech naskočit proti špičkovým světovým soupeřům, na to člověk jen tak nezapomene. Doktor mohl v akci sledovat borce z Finska, Švédska či Spojených států – lépe řečeno je musel nejen sledovat, ale hlavně bránit.
„Za Ameriku hrál Oliver Wahlstrom, budoucí pětka draftu. Je to sice útočník a já obránce, ale hrozně se mi líbil. Je to úžasný hráč, koukal jsem na něj s otevřenou pusou,“ říká upřímně. „Švédové taky měli pár výborných hráčů. Proti nim jsem hrál s velkou pokorou.“
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Že se těžké konkurence rozhodně nezalekl, o tom svědčí i jeho statistiky. Ve čtyřech zápasech byl jen u dvou inkasovaných gólů v nevýhodném poměru sil – ve finské power-play a potom v přesilovce Američanů. Naopak skončil s pozitivní bilancí účasti na ledě +2, a navrch přidal dvě asistence.
„Doufám, že jsem předvedl optimální výkon. Snad jsem se trenérům a obecenstvu líbil,“ věří. Trenérům tedy nejspíš ano, neboť David Bruk přiznal, že ho plánuje pozvat i příště. A to se Vojtěchu Doktorovi moc dobře poslouchá! „Jsem hrozně rád, že mě vůbec v tom rozhovoru zmínil. Nezbývá mi nic jiného než dál přistupovat s pokorou k tréninku, snažit se co nejvíc zlepšovat a potom předvést co nejlepší výkon na další akci.“
Něco se povedlo, máme i rezervy, hlásí Bruk. Mrzí ho bitva s USA »
Třeba hned po Vánocích v Zuchwilu, kde budou chtít čeští mladíci navázat na prvenství loňského ročníku. Konkurence bude přece jenom o Švédy a Američany slabší, se čtvrtým místem jako ve Finsku by se národní tým rozhodně nespokojil. „Myslím, že naše výkony nebyly špatné, předvedli jsme se víceméně dobře. Hráli jsme hodně obranně, podržel nás Lukáš Dostál. Mohli jsme obsadit vyšší příčku, kdybychom v posledním zápase porazili Ameriku,“ rekapituluje Doktor.
Teď už si zase plní klubové povinnosti, nicméně z reprezentační premiéry by i na domácí scéně rád vytěžil co nejvíc. „Určitě jsem nabral zkušenosti, které můžu převést do hry. Aspoň vidím, o kolik jsem ještě za světem a o kolik můžu být lepší oproti hráčům ze svého ročníku,“ říká.
Foto: hcmotor.cz
Vojtěch Doktor patří mezi naděje českobudějovického hokeje. Loni ještě napevno působil ve starším dorostu, ve finiši sezony ovšem naskočil také do juniorského play off. Letos už hraje převážně za juniorku, kde se také potkává se svým bratrem Jakubem. A jak přiznává, zahrát si v jednom týmu patřilo mezi jeho sny.
„Je to super pocit, zvlášť když nastoupíme spolu v lajně. Aspoň rodiče můžou konečně chodit na jeden zápas, ne přejíždět z jednoho na druhý,“ směje se. „Vážně, můžu říct, že neznám nic lepšího.“ Oba bráchové jsou přitom od sebe tři roky, což už je v hokeji celkem dost. „Vždycky jsem si říkal, že on je můj vzor, on je ten lepší. Snažil jsem se být jako on a dohnat ho. Díky příležitosti, která přišla loni v play off při zranění beků v juniorce, se mi to povedlo,“ vzpomíná.
„Hrát s bráchou je super pocit, zvlášť když nastoupíme spolu v lajně. Aspoň rodiče můžou konečně chodit na jeden zápas, ne přejíždět z jednoho na druhý.“
Ač jeden útočník a jeden obránce, určitě si mají co předat. „Obdivuju na něm jeho přehled a šikovnost ve hře. Je to hrozně chytrý hráč se skvělou rozehrávkou,“ snaží se Vojtěch vypíchnout hlavní Jakubovy přednosti. Na druhou stranu by mu ale přál, aby se usadil v budějovickém A-týmu, kam pořád spíš jenom nakukuje. „Podle mě by na to určitě měl. Stačilo by, aby dostal víc prostoru, který mu bohužel zatím nedopřáli,“ mrzí mladšího z bratrského dua.
A jeho vlastní ambice na dvou frontách, kde hájí barvy Motoru? Juniorka se zatím pere v našlapaném poli, starší dorost postoupil do vyšší nadstavbové skupiny. „S oběma bych se chtěl dostat nejlépe do finále play off a vyhrát. A třeba si i zahrát dospělácký hokej před diváky. Aspoň jednou,“ zasní se Vojtěch Doktor.
Share on Facebook
