Reichel o velkém návratu: Hokej dělám celý život. Ale musí to mít smysl!
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Někdejší kapitán mistrů světa a olympijský vítěz z Nagana je zpátky. Ne, Robert Reichel nebude sypat góly jako za starých časů, u reprezentace se coby asistent Miloše Říhy pokusí o to, aby národní tým našel cestu k medailové radosti. "Máme mladé hráče s potenciálem, aby do pěti let byli jako kdysi my," tvrdí.
Kemp v Přerově je pro českou hokejovou legendu velkým návratem. A Reichel si to užívá. "Hodně jsem se těšil," přiznává. Při tréninku bedlivě sleduje svěřence, každou chvíli povzbudí, vytkne chybu. Reichel je u národního týmu ve svém živlu, poznáte to na první pohled. "Kluci potřebují získat sebevědomí. A to se povede jedině tak, že půjdou vyhrávat," říká mimo jiné, když hovoří o nové práci.
Předpokládám, že jste se nemohl dočkat, až letní kemp vypukne. Po dlouhé době v národním týmu. A ve zcela nové roli...
Pokud začíná něco nového, je to jiné. Jasně, těšil jsem se. Dlouho jsem nebyl na ledě, v Litvínově jsem jen trošku pomáhal mladšímu dorostu. Ale hokej jsem neustále sledoval a měl velký přehled o tom, kam se posunul. Jak se trénuje, jak se hráči připravují. Věřím, že si svoje zkušenosti přenesu dál.
Čím nejvíc vás oslovila nabídka Miloše Říhy, abyste nastoupil k reprezentaci?
Hokej jsem dělal celý život. Přišla určitá nabídka, o níž jsem řekl: ano, vezmu jí. Miloš mi zavolal s tím, jestli bych s ním nechtěl dělat. Rozhodl jsem se, že jo. A spadl do toho (usměje se). Chceme pracovat, aby to mělo nějaký smysl. Doufám, že se nám to podaří.
Je důležité, abyste měli podobný pohled na hokej?
S Milošem jsme si pak sedli. V Karlových Varech. Trošku jsme diskutovali co a jak. Miloš mi přišel rozumný. Není to člověk, který vám něco řekne - a pak je to jinak. Mám rád, pokud to poví na rovinu. Na něčem se shodneme, na něčem asi ne. Nějaký kompromis z toho ale vzejde.
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Znali jste se dřív nějak blíž?
Párkrát jsme spolu mluvili. Ale zase tolik ne. Miloš byl většinou v zahraničí, já také. Nebylo pořádně kde.
Věděl jste hned, že nabídku přijmete? Nebo jste váhal?
Né, Milošovi jsem řekl, že jo. Že do toho půjdu. Jen bylo třeba, abychom si k tomu něco řekli.
Kdyby se Říha neozval, pokračoval byste v přestávce, kterou jste si před časem dal od trénování?
Já mohl trénovat dál, to určitě. Ale musí to mít nějaký smysl. Pokud to děláte naplno a děti nemají takový přístup, je to pro mě vyhozený čas. U reprezentace si myslím, že hráči přijdou a budou chtít. Budou se chtít posouvat, protože národní mužstvo je to nejvíc, za čím by měli jít.
Reprezentace poslední dobou nemá optimální výsledky. Bral jste to při rozhodování v úvahu?
Asi to nebude jako dřív, kdy se dařilo víc. Ale jsou tady mladí hráči, kteří mají potenciál být do pěti let třeba na stejné úrovni, jako jsme byli my. Ty ročníky hodně znám, od šestadevadesátek po ročník 1999, některé jsem i trénoval. První kluci jsou už tady, další budou hrát v zámoří. Myslím, že v tom problém nebude.
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Je asi lepší dívat se dopředu a ne se pořád nostalgicky vracet k úspěchům vaší zlaté generace, co říkáte.
Nagano a tituly mistrů světa byly, ale přitom se zapomnělo, že za deset let to tak být nemusí. Myslím, že svaz si to uvědomil. Snaží se vrátit tam, kde jsme byli. Chvíli to trvá. Každý vidí, že to není jednoduché. Že úspěchy jdou pomalu.
Jak jste si s Milošem Říhou rozdělili okruh soutěží, které budete v sezoně sledovat?
Miloš už to říkal. Bude se spíš zaměřovat na Rusko, já zase na Kanadu a Ameriku. V minulé sezoně jsem tam byl čtyřikrát, budu takhle pokračovat dál. Určitě to není otázka jednoho výjezdu. Chci vidět hráče z NHL i z farem, chci s nimi mluvit, mít podrobný přehled. Díky tomu pak budeme mít představu, jak dát dohromady mužstvo pro šampionát. Během sezony se budeme soustředit na extraligu, na KHL. Nějaké hráče máme ve Finsku, Švýcarsku, ve Švédsku. Všechny tyhle ligy nás pochopitelně zajímají.
Miloš Říha hovořil o tom, že by reprezentanti potřebovali získat sebevědomí, které mívala vaše generace. Jaký je recept?
Nám to také chvíli trvalo. Všechno je to o tom, aby kluci šli vyhrávat. Pokud budou sbírat porážky, nebudou si věřit, sebevědomí zpátky nedostanou. Je třeba přijít, věřit si. Být připravený na to, že jdu do boje!
Jaká bude v tomto ohledu role trenérů? Za vašich dob do toho trenéři moc zasahovat nemuseli.
Když jste viděl pondělní trénink, bylo tam mraky chyb. Hráči kolikrát netrefili prázdnou bránu. Máme na čem pracovat, to je jasné. Protože pokud netrefíte konstrukci, góla nedáte. A to je základ hokeje. Tyhle detaily rozhodují zápasy, pak vidíte, že se na mistrovství světa nejsme schopni střelecky prosadit. A to je problém.
Svrbějí vás při tréninku ruce, abyste hráčům ukázal, jak je třeba sázet puky do brány?
O mně to není. Je to o klukách, aby se zlepšovali a byli v procesu, který pro ně bude pozitivní. Co se týče nás, naší generace, my už to máme všechno za sebou.
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Foto: Karel Málek, Juniorský hokej
Share on Facebook
