Po příchodu z rodného Tábora se Radek Dvořák před léty v Českých Budějovicích učil automechanikem, mnohem výrazněji si však osvojil hokejové řemeslo. Dnes devětadvacetiletý hráč zná pocity mistra světa i účastníka olympijských her, jako doma si připadá na ledě zámořské NHL. V dresu Floridy natahoval ruce po Stanleyově poháru, ale v závěru ročníku 1995 – 96 se musel spokojit s rolí poraženého finalisty. To samé ho potkalo letos.
Jeho Edmonton Oilers podlehli v rozhodujícím sedmém duelu Carolině a jihočeský rychlík se nedočkal satisfakce na konci sezony, vyplněné smůlou a zraněními. Z deseti sezon, které Radek Dvořák absolvoval v nejslavnější klubové soutěži, byla ta letošní z jeho pohledu nejméně vydařená.
Ve čtyřiašedesáti zápasech, k nimž nastoupil v základní části, nasbíral pouze dvacet osm kanadských bodů, v šestnácti utkáních play off zaznamenal dvě nahrávky. Pod slabou produktivitu se podepsala zranění, která hokejistu pronásledovala od loňského podzimu.
„Start jsme měli dobrý, ale pak jsme sedm zápasů za sebou prohráli a to negativně ovlivnilo celý tým,“ otevírá pravé křídlo Oilers kroniku minulého ročníku. „Následně se nám povedla série čtyř výher na ledě soupeřů a znovu se začalo dařit. Já jsem ve čtyřech utkáních čtyřikrát bodoval.“
Radkovi se však na paty přilepila smůla. Donedávna nepoznal vážnější zranění, nyní se zřejmě přihlásila opotřebovanost z nekonečných bojů v NHL. „Den před odletem na trip do New Yorku a nejbližšího okolí jsem si při tréninku natáhl tříslový úpon. Vleťel jsem do manťáku a s bolestí šel z ledu. Zůstal jsem doma a po pěti dnech klidu odletěl za týmem. V první třetině zápasu v New Jersey jsem udělal špatný pohyb a tříslo se utrhlo úplně. Čekaly mě dva měsíce marodění a to se odrazilo na další výkonnosti.“
Blížil se 22. prosinec a s ním Hadamczikova konečná nominace na olympijské hry v Turíně. Radek Dvořák měl mít jisté místo, ale stejně jako třeba Roman Hamrlík si své jméno na seznamu nepřečetl.
„Reprezentační kouč byl za mnou v Edmontonu, několikrát mi volal a ozval se i ráno v den zveřejnění seznamu. Měl asi hlavu v pejru a nakonec dal přednost jiným hráčům. Chápu, že nechtěl riskovat a zařadil do kádru jen zdravé lidi. Mužstvo bylo poskládané podobně jako předtím na šampionátu ve Vídni a bylo jasné, že taková parta už se asi nesejde. Neúčast mě velice mrzela, vzpomínal jsem na skvělou atmosféru ze Salt Lake City. Vzal jsem to ale sportovně a sledoval olympiádu alespoň na dálku, pravidelně jsem si telefonoval s Alešem Hemským. Pauza mi posloužila k rodinné dovolené.“
Zámořská sezona směřovala ke svému vrcholu a zkušeného reprezentanta překvapilo, kolik úsilí potřeboval jeho tým k postupu do play off. „Měli jsme kvalitní mančaft. V létě nás posílil Michael Peca, hráli tady Pronger, Horcoff, během sezony přišel Jarda Špaček, mladej Hemský válel jako blázen. S tímto kádrem jsme neměli mít vážnější problémy. Na druhou stranu bylo potřeba si uvědomit, že naše skupina byla nejtěžší z celé NHL. S Vancouverem, Calgary, Minnesotou a Coloradem jsme museli sehrát po osmi zápasech a to byly těžce vydolované body. Navíc díky novým pravidlům byla liga dost vyrovnaná, každý měl šanci postoupit.“
Svoji pravou sílu ukázal Dvořákův Edmonton ve vyřazovací části sezony, prokousal se do finále Stanley Cupu. „Proti Detroitu jsme sehráli parádní sérii. V dalším kole vedlo San Jose 2:0 na zápasy, ale dokázali jsme to otočit. Anaheim jsme v semifinále vyřadili 4:1 na utkání, ale musím přiznat, že soupeř byl s výjimkou jednoho zápasu lepší, měl víc šancí. Hlavním hrdinou byl náš gólman Roloson. A finále s Carolinou? Zlomový byl asi hned první duel, kdy jsme vedli 3:0, ale nakonec prohráli 4:5.!
"Kdyby se to nestalo, tak jsme mohli hrát rozhodující zápas doma. I na ledě soupeře jsme si v sedmém duelu věřili, ale vletěli na nás, dali dva góly a to už bylo pro nás hodně těžké. Sice jsme snížili a poslední třetinu tlačili, oni se téměř na nic nezmohli, ale na zvrat to nestačilo,“ líčí smutně hráč, který čekal na svoji druhou finálovou účast celou dekádu. „Doufám, že další příležitost nastane dřív, než za deset let. To už mi bude skoro čtyřicet a v NHL téměř jistě působit nebudu.“
Řadu zápasů letošního play off Jihočech sledoval pouze z tribuny. Hrál pouze v úvodu, na soupisku se vrátil v semifinále. „Natrhl jsem si vnitřní vaz v koleni a musel znovu pauzírovat,“ vysvětluje důvod absence.
„Na koleno mi dali speciální ortézu. Pod výzbrojí jsem nosil rovněž neoprénové šortky a zvláštní neoprénový pás, který mi stahoval oblast kolem třísla. Dlouho jsem si zvykal, noha se neprokrvovala a nebyl to nejlepší pocit. Když jsem se v šatně převlékal, spoluhráči se mi smáli, že vypadám jako robot. Tříslo mě bolí ještě teď, ale byl jsem v Praze u Pavla Koláře a ten mě uklidnil, že se to lepší. Rovněž koleno vypadá líp. Nicméně musím zůstat měsíc v klidu, pouze rehabilituji.“
Od 1. července se Radek Dvořák stal volným hráčem a může tedy sám rozhodovat o tom, kde bude v následujícím období působit. S golfovými holemi a kamarády Špačkem a Hlaváčem si chce užít pár dní na Mallorce, až se zapojí do letní přípravy ve dvojici s Václavem Prospalem, bude prý mít o příštím angažmá jasno.
„Koukám na to, abych měl dobrý rok a navázal na předchozí úspěšné sezony. Mluvil jsem s vedením Edmontonu, říkali mi, že zájem o mě mají. Přemýšlím také o dalších nabídkách. Od novináře Petra Adlera jsem se dozvěděl, že v listu Edmonton Journal prohlásil můj agent Rich Winter, že nechci za Edmonton hrát. Nevím, proč to řekl a musí mi to vysvětlit.!
"Zřejmě jde o součást vyjednávací strategie. Z mých úst nic takového nevyšlo, Edmonton mám rád a nikdy jsem neuvedl nic špatného o týmu, ve kterém jsem působil. Pravdou ale je, že po zranění mi trenéři Oilers nedávali takový prostor, jako předtím. Pokud bych zůstal, chtěl bych být nasazován tak, jako dřív.“
