Prokletí klíčových bitev trvá. Máme ještě na špičku? přemýšlí Nakládal
Foto: iihf.com
(KANGNUNG, od našeho zpravodaje) Věřili, že pod pěti kruhy ukončí dvanáctileté čekání na cenný kov a napodobí tak turnaj v italském Turíně, jenže klíčové duely znovu nezvládli. Reprezentanti po semifinálové prohře s Ruskem nestačili v bitvě o bronz ani na Kanadu, v přestřelce padli 4:6 a končí v Pchjongčchangu čtvrtí. "Medaile byla blízko, moc nás to mrzí," smutní zkušený obránce Jakub Nakládal, jenž se snaží najít příčiny nezvládnutých klíčových bojů na velkých akcích.
Medaile vám zase utekla, jaká slova teď volit?
Hodně hořká. Těžko na to něco říct. Měli jsme dobře rozjetý turnaj. Ale na druhou stranu to vůbec nic neznamená, že člověk vyhraje skupinu. Asi spousta lidí, možná včetně nás, už z toho viděla finále nebo medaili. Bohužel jsme zase nezvládli dva poslední zápasy. Už se to opakovalo v Praze, předtím v Minsku. Těžko se hledají slova. Ve třetí třetině jsme to ještě zkoušeli, ale dostali jsme blbé góly. Když jich inkasujete šest, tak s tím se nedá vyhrát.
Začátek zápasu byl takový mdlý, souhlasíte?
Asi ano. Možná to bylo opatrné z obou stran, protože každý věděl, že i bronz je pořád medaile z olympiády. Myslím, že všichni, včetně Kanaďanů, ví, že to byla možná poslední šance udělat nějaký úspěch na olympiádě a vůbec na ní být. Chtěli jsme moc vyhrát, ale nezvládli jsme to psychicky.
Vidět pak slavit soupeře je asi to nejhorší, co může hokejistu potkat, že?
Není to vůbec nic příjemného. Ale pořád je to sport a nejde o život. Mrzí nás to moc, byli jsme blízko. Mrzí nás to i kvůli lidem, všichni na to čekají, fandili nám doma v Čechách u televizních obrazovek. Je to škoda pro všechny, nejen pro nás hráče.
Čím to, že dlouhodobě nezvládáte koncovky velkých turnajů?
Těžko říct, jestli už opravdu nemáme na špičku. V těch zápasech se ukazuje vyspělost nás hráčů a fyzická odolnost. Musí si to všechno sednout, třeba Němci jsou ve finále a nikdo by to neřekl. Pochybuju, že příští turnaje budou hrát pravidelně finále. Musí se tam sejít štěstí, ale nevím, proč to nedokážeme zvládnout. Pak když jde o hodně, tak možná nás svazuje ta nervozita a tíha toho, že musíme a nesmíme udělat chybu.
Asi bude nějakou dobu trvat, než se nám vítězná mentalita vrátí.
Určitě ano. Ta generace, co byla a vyhrávala, tak těžko se s ní můžeme rovnat. Ti to vždycky dokázali otočit hlavně hokejovým umem. Je to škoda pro celý český hokej. Ani nechci říkat, že to je smůla. Měli jsme vše ve svých rukách a bohužel jsme to nezvládli.
Foto: Jan Špilar
Ve skupině na vás šlo vidět, jak si moc věříte. Ale teď se to jakoby vytratilo.
Já jsem věřil s Rusy i proti Kanadě. Na druhou stranu jsme nikoho už ve skupině nepřejeli. Nechci říct, že jsme odehráli špatný turnaj. Hráli jsme dobrý turnaj a cítili jsme, že můžeme vyhrát, ale všechny zápasy byly těsné. Nemůžeme si říkat, že jsme si medaili zasloužili, protože jsme vyhráli všechna utkání ve skupině. Byly to všechno vyrovnané zápasy. Ani nechci říct, že jsme ve skupině měli víc štěstí a teď nám chybělo. Dostali jsme hloupé góly a bylo to jen o nás. S šesti inkasovanými góly se medaile asi těžko vyhrává.
Cítíte, že jste v klíčových zápasech víc svázaní a v křeči?
Těžko říct. Snažili jsme se, ale Kanada byla dvě třetiny lepší, aspoň první část. Pak se to těžko honí, když vedou 3:1. I když jsme to zkoušeli, tak nám odskakovali. Každý si potom uvědomuje, kdo proti nám hraje a psychicky je těžké s tím něco udělat. Ale řekl bych, že jsme zápas nevzdali, pořád bojovali a drželi šanci do posledních sekund.
Skončili jste čtvrtí, hodnotíte hry jako neúspěšné?
Teď jsem zklamaný, všichni jsme zklamaní. Ale nemyslím, že bych to hodnotil neúspěšně. Makali jsme, parta byla dobrá, užívali jsme si to. Nemáme medaili, ale byli jsme ve čtyřce, takže aspoň nějaká pozitiva tam jsou. Až vychladneme a budeme na turnaj vzpomínat, tak určitě nebudou převládat špatné momenty a pocity.
Share on Facebook
