Práce v KHL mě zajímá, říká Jandač. S Králem mluvil o Strakovi a Zábranském
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Spekulovalo se o tom delší dobu, zhruba dva týdny. Ruský Magnitogorsk si na pozici hlavního kouče vyhlédl Josefa Jandače. Obě strany měly po Velikonocích schůzku v Praze, na niž dorazili šéf klubu Gennadij Veličkin i budoucí první asistent Viktor Kozlov. A brzy došlo k dohodě. Jandač končí u české reprezentace, s vedením Metallurgu se dohodl na dvouleté smlouvě. "Nabídka z Magnitogorsku mě potěšila, práce v KHL mě zajímá. Určité možnosti jsem měl už dřív, teď nestala vhodná doba, kdy to rozhodnutí udělat," konstatuje.
Jandače v minulosti oslovila Jaroslavl, ozval se i Magnitogorsk. V roce 2010 už měl kontrakt s ukrajinským nováčkem Budivělnikem Kyjev, ovšem klub záhy ztratil licenci. Zkušený kouč si tedy ruskou soutěž zatím vyzkoušel jen v pražském Lvu. Po letošním MS pro něj začne nová etapa. Pracovní i životní. "Probíral jsem to s rodinou, to pro mě byla a vždycky bude priorita. Děti už jsou větší, zvládneme to. Rozhodl jsem se tedy, že do toho půjdu," vysvětluje.
Původně prý bylo ve hře, že byste u reprezentace pokračoval. Proč nakonec padla volba na angažmá v Magnitogorsku?
Jde o to, že mi končí smlouva. Vzhledem k tomu, že jsme na akcích jako Světový pohár, olympiáda nebo mistrovství světa neudělali medaili, nechci setrvávat ve funkci, abych se dostával pod zbytečný tlak. Nebo tam dostával i český hokej ve smyslu, jestli pod mým vedením jsme schopni získat nebo nezískat medaili. Teď máme před sebou poslední akci, na tu se budeme soustředit. Pak si podáme ruce a rozejdeme se s veškerou úctou.
Co rozhodlo, že jste zvolil práci v KHL?
Zvažoval jsem to poměrně dlouho, protože kontakty probíhaly už dřív. Teď se zájem objevil znovu a já to probíral hlavně s rodinou, protože to pro mě je a vždycky bude priorita. Děti už jsou větší, dřív jsem nabídky odmítal, protože se nejednalo o destinace, kam by rodina mohla se mnou. Pouze po šampionátu 2010 jsem kývl novému klubu KHL z Kyjeva. Děti by tam chodily do anglické školy, měli jsme už vybrané i bydlení. Ale pak klub nedostal licenci, protože rekonstruovali tribuny. Později se správná konstelace nesešla. Až teď. Magnitogorsk je klub, který patří do top týmů KHL. Má ambice. A já získal pocit, že kdybych tu nabídku nepřijal, tak už by mi ji nedali.
Nešlo tedy odmítnout?
Ale šlo, už jsem to udělal několikrát. Teď jsme si to vyříkali doma. Děti zvládnou školu, žena to bude mít trošku jednodušší. Beze mě se v podstatě obejdou. Bude se nám stýskat, ale máme nějaký plán, abychom se mohli v sezoně navštěvovat. Tenhle tým KHL je pro mě hrozně zajímavý. Bude to jiná práce, na kterou se těším.
Berete to jako osobní výzvu a možnost trenérsky se posunout?
Vyzkouším si to. Zájem z Magnitogorsku mě potěšil. Samotného mě to zajímá. Vycítil jsem, že by to mohlo být dobré. Rozhodla i přítomnost Viktora Kozlova, který tam v pozici hlavního trenéra dokončoval sezonu. Sám říkal, že by se rád přiučil. Výhra by byla, kdybych přežil celé dva roky, na kdy mám smlouvu. To by znamenalo, že bude výsledek. A když nebude, tak půjdu pryč. Tam to sundavají rychle.
Hovořil jste o zájmu Magnitogorsku s Janem Kovářem, který tam dlouho úspěšně působil?
Bavil jsem se s ním o tom, jak klub fungoval. Poslední sezona nebyla úplně optimální, nějaké informace jsem od něj dostal.
Budete stát o to, aby podepsal novou smlouvu?
Zájem je o něj v klubu veliký, má tam hodně dobré jméno i postavení. Zanechal za sebou výraznou stopu. Nabídku má, v klubu si ho váží. Ale další kroky jsou spíš na něm, jak se rozhodne.
Chtěl byste ho mít v týmu?
Bavil jsem se s ním o tom. Ale jestli cítí, že má i jiné zajímavé možnosti, rozhodne se podle sebe. Třeba chce nějakou změnu, už je tam přece jen nějakou dobu. Nemám rád nějaké přemlouvání, půjde o svobodné rozhodnutí.
Jako asistenta si s sebou berete Jiřího Kalouse. Proč právě jeho?
Sami mi nabídli, jestli bych si nechtěl přivést nějakého kolegu, se kterým se mi dobře dělá. A kterému věřím. Jirka tady dostal nějaké nabídky, měl myslím tři varianty. Já navrhl svoje řešení, oni chtěli nejdřív někoho, kdo má za sebou hráčskou minulost. Nebo člověka, který by pracoval s obránci, protože Viktor Kozlov je bývalý útočník. Měl jsem ještě jednoho trenéra z Česka, který by šel se mnou. Ale lidé z klubu se i vzhledem k trenérské zkušenosti Jirky Kalouse rozhodli pro něj. Jsme na sebe zvyklí, víme, co od sebe můžeme očekávat. Jirka dobře vytváří servis, přípravy, videa, rozbor hry soupeře.
Před novou sezonou jste prozatím jediným cizincem v pozici hlavního kouče ruského klubu KHL. To je docela pocta, ne?
Překvapilo mě to, ale aktuálně to není úplně nejdůležitější. Je pravda, že v minulosti v KHL sázeli na Finy, byl tam boom Kanaďanů. Magnitogorsk vedl Paul Maurice, pak Mike Keenan. Teď je trend, že si spíše nechávají Rusy, aby měli také svoje trenéry. Do toho jsem se tam nějak ocitnul já, uvidíme, jak dlouho vydržím. Chci samozřejmě uspět, ale s výhledem do budoucna neplánuju. Může se stát, že mě brzy vyhodí a budu zpátky raz dva.
Jak jste na tom s ruštinou?
Budu se do toho dostávat víc a víc. Ale myslím, že jsem připravený natolik, abych mohl plnohodnotně vést v ruštině trénink. Na tom jsme se s klubem domluvili. Angličtiny už tam měli dost. Všichni víme, že když na Rusy mluvíte rusky, třeba i s chybami, ocení to daleko víc, než pokud se s nimi bavíte anglicky.
Jste rád, že informace o vašem přesunu do Magnitogorsku byla oficiálně potvrzena a máte tudíž klid na práci před mistrovstvím světa?
Domluvili jsme se v průběhu minulého týdne, na jeho konci jsme si řekli nějaké věci ke smlouvě. Nejdřív jsme prioritně řešili, zda ano či ne. Zájem z jejich strany byl, já si vzal nějaký čas na rozmyšlenou, abych to probral doma. Když jsme to vyřešili, pak už se krátce probíraly nějaké podmínky ve smlouvě, tam už jsem nic složitého nevymýšlel. Jakmile jsme si plácli, domluvili jsme se, že o tom potřebuju mluvit s panem Králem. Sešli jsme se v neděli, po příletu z Francie, a řekli si co a jak. Zároveň jsme se dohodli, že to dáme transparentně ven, ať je klid a můžu se soustředit na dva nadcházející turnaje i na šampionát. Také v Magnitogorsku chtěli mít klid od všech možných spekulací.
Co byste případně poradil vašemu nástupci u národního mužstva?
Hlavně aby měl silný realizační tým. Aby nepodlehl nějakým tendencím či mediálním přestřelkám, jestli novináři osloví Frantu, Pepíka nebo někoho jiného podle toho, zda je zrovna zapotřebí kritika či pochvala. Štáb kolem sebe je dobré mít dostatečně široký, aby se mohl připravit na soupeře, rozdělit si speciální týmy, vhazování, všechny tyhle situace... Aby pak hráči měli servis, na který jsou zvyklí.
Spekuluje se, že v souvislosti s reprezentací jsou ve hře Martin Straka a Libor Zábranský. Hovořil jste o tom s Tomášem Králem?
Ptal se. Pro mě jsou ta jména naprosto jasná, jak už jsem se k tomu vyjadřoval v minulosti - Martin Straka a Libor Zábranský, to jsou pro mě výrazné osobnosti jak z hlediska hráčské minulosti, tak mají úspěchy i teď na trenérském poli, byť ne dlouhé. Nemají třeba tolik odtrénováno, ale když kolem sebe budou mít silný realizační tým, tak by to neměl být problém. Jsou to pro mě ti správní Češi, kteří budou mít k národnímu týmu vztah. Myslím, že ho mám já, stejně tak ho měli i přede mnou Vláďa Vůjtek, Vláďa Růžička. I Lojza Hadamczik, ačkoli se nemusíme, chtěl pro tým také určitě to nejlepší. Trénovat český nároďák, to je pro mě nejvíc. Je třeba, aby můj nástupce stál pevnýma nohama na zemi a nenechal se rozjebat venkovními vlivy.
Co vám daly dva roky práce s národním týmem
Obrovskou zkušenost, protože je něco jiného připravovat mužstvo na turnaj, než ho vést v dlouhodobé části. Měl jsem šanci pracovat s našimi nejlepšími hráči. A musím říct, že na všech turnajích bylo dobré klima, ať už se psalo cokoli. Kluci, kteří přijeli, vždy hráli maximum. Že jsme neudělali medaili, je neúspěch, to nechci nijak shazovat, ale na druhou stranu nepracujeme s úplně nejsilnější generací. Za ty tři roky, když beru ještě tým pod Vláďou Vůjtkem, jsme zabudovali strašně nových hráčů v rámci možností, které se nám nabízely. Věřím, že se na to naváže a v přestavbě se bude pokračovat. Že se bude blýskat na lepší časy. Také bych si přál, aby všichni kluci, kteří budou oslovení, posílali omluvenku jen tehdy, když je opravdu velký důvod nejet. Aby nezapomínali na to, že reprezentace kolikrát někomu pomůže odstartovat kariéru, tudíž je v budoucnu dobré vrátit to týmu svou účastí, osobním příspěvkem. A vítězstvím.
Share on Facebook
