Poslední sezona Romana Erata? Pokud budu zdravý, rád bych pokračoval
Foto: Jiří Mokrý, hstrebic.cz
Před čtrnácti lety opustil rodnou Třebíč a vydal se do světa, lépe řečeno na jižní Moravu. Sedm sezon strávil ve Znojmě, další čtyři v Kometě Brno. Předloni si pak vyzkoušel hokej v Alpách. Teď už je ale zpátky doma - ve městě tří památek UNESCO. Mohou se fanoušci na Romana Erata těšit i příští rok? „Uvidíme až po sezoně. Když budu zdravotně v pořádku, rád budu pokračovat.“
Co pro vás hokej znamená?
„Hokej hraji od pěti let, kdy mě k němu přivedli rodiče. Ze začátku to pro mě byla hlavně zábava. V pozdějším čase i moje práce, takže pro mě znamená hodně.“
Snil jste o životě profesionálního hokejisty už odmala?
„Ne, to ne. Že bych si už tehdy, kdy mě sem na zimák do Třebíče přivedli rodiče, říkal, že se tím jednou budu živit, to ne. Přišlo to až postupem času. Vystudoval jsem si i školu, rodiče na to dbali.“
Dokážete si představit, že byste dělal něco jiného?
„Tak teď už si to představit dovedu, jsem na konci kariéry, takže už si to představovat i musím. Ale když jsem byl mladší, tak asi ne.“
Jsou ale určitě mnohem důležitější věci než hokej - rodina, děti. Je pro vás váš syn smyslem života?
„Samozřejmě. Narozením syna se mi v životě všechno změnilo.“
Vy a vaši bratři Martin a Jiří jste hokejisté. Budete k hokeji vést i syna Marečka?
„Když ho to bude bavit, tak určitě. Když by ale chtěl dělat něco jiného, nebudu s tím mít žádný problém.“
„Narozením syna se mi v životě všechno změnilo."
Budete po sezoně v kariéře pokračovat?
„To ještě nevím. Uvidíme až po skončení sezony. Když budu zdravotně v pořádku, rád budu pokračovat.“
Po ukončení hráčské kariéry by s vámi v Třebíči rádi počítali na nějakou pozici v klubu.
„Tak to ještě vůbec nevím. Je to pořád hodně daleko. Je pravda, že bych se rád motal kolem hokeje, ale může se stát úplně všechno. Můžu skončit u něčeho úplně jiného.“
Když byste zůstal u hokeje, tak byste raději trénoval, nebo byl sportovním manažerem?
„O tom jsem také ještě nepřemýšlel. Každopádně práce s dětmi by mě bavila asi víc. Všechno je ale možné.“
David Dolníček nebo Rostislav Malena podnikají. Vás to neláká?
„Když ještě hraji, tak mě to neláká. Vím, že bych to nestíhal.“
„Ještě přesně nevím, co budu dělat po skončení kariéry, ale rád bych se motal kolem hokeje."
V kariéře jste toho zažil hodně. Rád bych se vás zeptal na angažmá v Itálii.
„Byla to rozhodně zajímavá kapitola a dobrá zkušenost. Jsem rád, že jsem tam mohl být.“
Bylo to vaše první zahraniční angažmá. Nepřipadal jste si trochu jako nováček?
„Ne, to zase ne. Byl tam český trenér Zdeněk Trávníček, byl jsem tam společně s Davidem Ludvíkem, takže to bylo v pohodě. Chtěl jsem si to vyzkoušet a myslím si, že mě to obohatilo.“
Jaká je v Itálii úroveň hokeje?
„Ze začátku jsem nevěděl do čeho jdu, ale nebylo to vůbec špatné. Hraje tam spousta Kanaďanů, Američanů, takže se hrál odlišný styl hokeje než u nás.“
Trénuje se tam dostatečně? Nemůže tam hráč hokejově ztratit?
„Ne, ba naopak.“
Jak je v Itálii hokej populární?
„Já jsem byl v týmu, který byl nováček soutěže, takže na nás až tolik lidí nechodilo, ale některé kluby tam mívají plné zimáky. Každopádně určitě není tak populární jako fotbal.“
Byl jste svědkem nějaké kuriozity, co třeba u nás není tolik obvyklá? Nebo je tam vše plně profesionální?
„Někteří kluci z týmu chodili do škol nebo pracovali. Jinak já jsem byl se vším spokojen. Všechno tam funguje jako u nás.“
„V Itálii vše funguje jako u nás. Užil jsem si to tam."
Byl jste spokojený i po osobní stránce?
„Ano, bylo to perfektní. Byl jsem tam s rodinou, takže jsme si to tam užili.“
Co jsem se díval na fotografie, tak Sterzing/Vipiteno je velmi zajímavé město.
„Ano, je to krásné město, příjemní lidé. Nemůžu si na nic stěžovat. Je uprostřed hor, takže jsem si i zalyžoval.“
Leží u hranic s Rakouskem, je to tedy vůbec italské město?
„Ona se v podstatě celá soutěž pohybuje v Tyrolsku, v horách. Mluvilo se tam německy, italštinu jsem tam zaslechl minimálně. Víc mě to tam přišlo jako v Rakousku.“
Proč jste v Itálii nevydržel déle než rok?
„V tom hrály roli rodinné důvody.“
Bratři jak se patří
Roman a Martin Eratové, úspěšní profesionální hokejisté, mají mezi sebou výborný vztah. „Nikdy jsem neměl žádný hokejový vzor, ale pochopitelně moc fandím Martinovi,“ svěřil se lídr Horácké Slavie. „Moc rádi se spolu sázíme, a to úplně ve všem. Znáte, jak se říká: od teďka se nehádáme, od teďka se sázíme. Tak to u nás platí pořád,“ prozradil pro iDnes.cz Roman.
Bratři Eratové ale nejsou jen dva. Třetím z úspěšného rodinného klanu je sedmnáctiletý Jiří Erat (na fotce), obránce a kapitán starších dorostenců SK Horácká Slavia Třebíč.
Foto: hstrebic.cz
Share on Facebook
