Po ztrátě tatínka poprvé za áčko. Škoda, že to nestihl, mrzí Rindoše
Foto: piratichomutov.cz
Josef Rindoš si první start v seniorském hokeji připsal už na konci minulé sezony, kdy nastoupil ve skupině o udržení v rámci WSM Ligy. Ve třetím přípravném zápase Pirátů si odbyl také start v extraligovém áčku mateřského klubu, což považuje za splněný sen. Oba starty však přeťala smutná zpráva, která se prohnala hokejovým světem na severu Čech. Zemřel totiž Josefův tatínek Josef Rindoš starší.
Josef Rindoš v sezoně 2013/2014 odehrál pouze šest mistrovských utkání v kategorii staršího dorostu, protože se potýkal s dlouhodobými zdravotními problémy. „Měl jsem problémy s třísly, že se mi špatně i chodilo. Léčil jsem se v jižních Čechách u pana Hriba, který mi naštěstí pomohl, a teď jsem v pořádku,“ přibližuje.
V posledním červnovém týdnu musel vstřebat velký zásah do života. Před dvacátými narozeninami mu zemřel tatínek, který ho k hokeji přivedl. „Začínal jsem, když mi byly asi tři roky. Chodil jsem bruslit na základnu a postupně mě to chytlo. Taťka trénoval, takže jsem chodil na led i se staršími kluky,“ vzpomíná a jeho hlas posmutní.
Sám přiznává, že se s bolestivou ztrátou ještě nevyrovnal. „Myslím, že ještě pořádně dlouho se budu se ztrátou taťky vyrovnávat, ale jsem rád, že jsem se s ním stihl rozloučit,“ vypráví pomalu. „Byl jsem na dovolené, když mi mamka v sobotu navečer volala, že se taťkovi přitížilo. Hned v neděli ráno jsme sedli do auta a přijeli zpátky rovnou do nemocnice. Večer jsem se jel domů jen vyspat a ráno jsem jel za taťkou znovu. Někdy kolem půl třetí odpoledne se to stalo,“ popisuje.
Má-li popsat, v čem mu jeden z rodičů bude nejvíc scházet, vůbec neváhá. „Úplně ve všem,“ vyhrkne. „Po zápasech jsme se bavili o tom, jak jsem hrál a jak zápas celkově vypadal,“ vzpomíná. „Doma nám chybí úplně všem, ale nejtěžší je to asi pro bráchu, protože byl takový trochu tatínkův mazánek,“ zmiňuje mladšího sourozence Jana, jenž bude hrát za chomutovskou osmou třídu.
Josef Rindoš následně připouští, že zaměřovat se nyní na hokej je složitější, ovšem na druhou stranu mu nejrychlejší kolektivní hra světa pomáhá podle jeho vlastních slov mírnit bolest. „Teď je pro mě hodně složité se soustředit na hokej, ale na ledě se na to snažím nemyslet a nebolí to na něm tolik,“ souká ze sebe. „Nicméně všechno se od základů změnilo,“ přidává po chvilce odmlčení. „Spousta lidí včetně mamky a přítelkyně mě podporuje,“ uzavírá stále ještě živé a bolestivé téma.
V posledním střetnutí Pirátů si mladý forvard odbyl také premiéru v A-týmu svého mateřského klubu. „Bylo to úplně něco jiného a přišlo hodně lidí. Nervozita byla obrovská,“ přiznává Josef Rindoš. „Ve čtvrtek jsem se ptal, jestli jedu hrát do Kadaně, trenéři mi řekli, že ne. Definitivně jsem se dozvěděl, že nastoupím, až v den zápasu ráno před tréninkem na ledě,“ přibližuje.
První myšlenky se Josefu Rindošovi ubíraly směrem k nejdůležitějšímu muži života. „Probleskl mi hlavou určitě taťka, protože by se rád přišel podívat, bohužel to nestihl.“ Dvacetiletý útočník se narodil v Chomutově, kde si také splnil hráčský sen. „Jsem rád, že jsem si mohl zahrát za mateřský klub. Je to splněný sen,“ uvádí.
Piráti v duelu s Bremerhavenem sice prohráli, ale od koučů Růžičky, Martínka a Šťastného dostali prostor mladí hráči. Jak se s dospělým hokejem srovnal Josef Rindoš? „Ze začátku, než jsem se otrkal, to nebylo nic moc. Od druhé třetiny se celkově hra zvedla. S tím, jak se zvedl tým, zvedl jsem se i já. Celkově to snad nebylo úplně nejhorší,“ uzavírá.
Share on Facebook
