Plzni pomohl další hráč na telefonu. Extraliga? Je to výzva, říká Přikryl

Foto: Milan Podpera, hcskoda.cz

Roman Přikryl je dalším z početné líhně plzeňského hokeje. Dvacetiletý útočník většinu sezony zatím odehrál ve druhé lize za Klatovy, ale při zranění Hollwega a Hossy jej trenéři povolali, aby svému klubu pomohl. A tento krok se vyplatil – ve svém třetím letošním extraligovém startu si Přikryl zapsal úvodní branku. „Rána nebyla povedená, gól to však byl,“ usmíval se Přikryl po svém druhém extraligovém gólu kariéry. Dvacetiletý hokejista je tak dalším důkazem, že plzeňská spolupráce s druholigovými Klatovy má smysl.

Utkání Plzně s Hradcem Králové se začalo lépe odehrávat pro domácí, kteří věrni svému rukopisu na svého soupeře vlétli. A byli odměněni. Sýkora byl po 71 sekundách hry v úniku podražen Vašíčkem, z čehož logicky následovalo trestné střílení. To se ale slovenskému útočníkovi nepodařilo podle představ. Indiáni ale nemuseli litovat dlouho.

O minutu a čtvrt později se totiž skóre už měnilo ve prospěch Západočechů. Schleiss našel mezi kruhy Romana Přikryla, který prostřelil Kacetla. Hradecký gólman se ještě po puku natahoval, ale stihl ho až za brankovou čárou. „Michal Poletín puk výborně vybojoval a my jsme si to se Šlajzou (Michalem Schleissem – pozn. red.) vyměnili. Rána nebyla povedená, gól to však byl. Dá se říct, že tahle akce byla nacvičená, protože nás trenéři nabádají, abychom pořád měli jednoho hráče nahoře. A teď to vyšlo na mě,“ vyprávěl Přikryl po zápase.

Ve druhé třetině měl zaděláno na další příležitost, když se pokusil o „Grandlunda“, ale proti byla neovlivnitelná skutečnost. „Zkusil jsem to, ale jak bylo za brankou mokro, ani se mi puk nepodařilo nabrat,“ popisoval situaci svýma očima. Nicméně jako člen čtvrté formace má jiné úkoly – vyhrávat se svými kolegy minizápasy proti soupeřovým čtvrtým lajnám. Pro pověstného šikulu docela změna.

„Mně to nevadí, protože umím hrát i defenzivního centra. Samozřejmě je lepší, když člověk může hru vytvářet, a teď je čtvrtá formace hodně o systému, ale osobně mi to vůbec nevadí,“ pokračoval. Stejně dospěle se popasoval i se svou rolí hráče „na telefonu“. V pozici útočníka na hraně musí být pořád připravený, kdyby povolání od trenérů přišlo. „Je to výzva. Měl jsem to tak i loni, a tak vím, že se do sestavy musím probojovat.“

Radost mu tak po zápase kazilo to nejdůležitější – jeho Škodovka prohrála po samostatných nájezdech. „Hráli jsme dobře první třetinu, ale v těch následujících jsme vytvářeli hrozné chyby a soupeř jel třikrát nebo čtyřikrát sám na Machyho (Matěje Machovského – pozn. red.) . Musíme hrát jako v zápasech předtím, co nám nosilo všechny body,“ hecuje. A dá se vlastně druhá liga s extraligou vůbec porovnat. „To nejde. Druhá je o hodně pomalejší a bez systému. Skoro se dá říct, že si tam může hráč dělat, co chce. Tady se hraje zcela a jen podle trenéra.“

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga