Orct o práci u reprezentace: Možná jsem snílek. Praxe mě uvede v realitu
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Má na starosti brankáře národního týmu, Zdeněk Orct se do nové práce pustil s plnou vervou. Během kempu v Přerově měl pod palcem Mrázka, Bartošáka, Willa, Sedláčka a krátce Machovského. „Moje role bude stejná, jakou mám v Litvínově. Žádné rozdíly nevidím," hlásí.
Sám kdysi roky chytal nejvyšší soutěž. Orct okusil ruskou ligu, nastupoval za národní tým, s nímž se zúčastnil MS 1993 a 1998. Od té doby utekla spousta vody, brankářské řemeslo je dneska úplně jinde. Stejně jako celý hokej. "To nejde srovnávat," směje se dlouholetá opora Litvínova a později Kladna.
Maskované muže národního týmu měl v minulých letech na povel Petr Jaroš, Zdeněk Orct nyní převzal štafetu. "Zatím nedokážu říci, jestli bude hodně náročné skloubit to s prací v Litvínově. Ale věřím, že ano. Jinak bych do toho nešel," dodává.
Když od Miloše Říhy přišla nabídka, jestli byste se nechtěl u reprezentace věnovat brankářům, byl jste hodně překvapený?
Možná se dá říci, že i ano. Podobnou nabídku jsem dostal před posledním mistrovství světa od Josefa Jandače, ale vzhledem k tomu, že jsme s Litvínovem hráli baráž, se mi to nepoštěstilo. Teď to vyšlo, z čehož mám radost.
Mrzí vás neúčast na jarním šampionátu?
Mrzí. Byla tam i vazba na Pavla Francouze, s nímž jsem delší dobu spolupracoval. Mohl jsem zažít mistrovství světa jako trenér brankářů. Všichni naši gólmani jsou v pohodě, ale přece jen – když znáte někoho tak dlouho jako já Pavla... Lákalo mě to.
U národního týmu jste se v minulosti lehce mihnul při krátké indispozici Petra Jaroše. Pozorujete teď, že je to nějakým způsobem jiné?
Role je pořád stejná. Budu se snažit o podobnou práci, co dělám v Litvínově. Žádné rozdíly nevidím.
Dá hlavní trenér Miloš Říha hodně na váš názor? Mohl jste mluvit do výběru brankářů pro kemp v Přerově?
Mluvit jsem do toho určitě mohl, to ano. Podle toho, jak jsme začali, to bude asi platit i dál. Ale hodnotit, jak moc budu mít tuhle možnost nebo prostor řešit tyhle situace? To teď nedokážu říci. Podle mě půjde o týmový přístup, povede to k tomu, že se na určitých otázkách shodneme. Z mé strany to určitě nebude tak, že bych prosazoval svůj názor, který by se kolegům nelíbil. To určitě ne.
V Litvínově vám ohledně národního týmu vyšli vstříc?
Vyšli. A klubu za to mohu jenom poděkovat. Litvínov je pro mě stěžejní, mám tam zaměstnání, které mě živí. Dělám to rád. Souhlas od klubu mě potěšil. S reprezentací jsme začali úvodním kempem, zatím vůbec nedokážu říci, nakolik to bude náročné. Jestli se dá všechno skloubit. Tohle mohu hodnotit až později. Ale věřím, že ano. Jinak bych do toho nešel.
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
V době vaší aktivní kariéry u reprezentace nebyli trenéři brankářů. Tehdejší doba se s tou dnešní asi nedá srovnávat, že?
Vůbec! To opravdu ne. Trenéra brankářů jsme měli, ale nebylo to tak, že by s námi chodil každý trénink na led a rozebíral s námi všechny situace. My všechno podstatné okoukali z televize. Co se nám líbilo, a co nás napadlo, to jsme si vyzkoušeli. Pak to buď sedělo, nebo ne. Šli jsme do brány a všichni jen řekli: chyť to! Tohle je dneska svým způsobem a stejné, akorát je tam posun v tom, že současní gólmani mají nějaká doporučení.
Z trojice gólmanů, kteří byli na letošním MS, zůstane v Evropě jen Furch. Salák už s národním týmem nepočítá, za Atlantik odešel Svoboda. Prostor pro další gólmany z našeho kontinentu je poněkud větší, souhlasíte?
To je život. V NHL máme několik brankářů, další jsou v evropských soutěžích. Myslím, že o gólmany není nouze. Budoucnost v nich je. Ale musejí to potvrdit, jakmile se postaví do brány. Situace se mění hlavně v tom, že odešel Pavel Francouz, který tu byl v podstatě tři roky jednička. Otevírá se šance pro další. Každý chce chytat, každý je nahraditelní. Noví kluci by to měli potvrdit a dokázat.
Předpokládám, že všechny brankáře budete na dálku sledovat.
No jistě. Ve funkci jsem poprvé, sbírám informace. Zjišťuju, co bude následovat. Rozhodně si nehraju na nějakého machra, zajímám se o všechno. S kolegy trenéry a videokoučem jsme se během kempu v Přerově bavili, na jakém principu by sledování gólmanů mělo být. Mám nějakou představu, ale možná jsem snílek. Až praxe mě uvede v realitu.
Česká škola produkuje brankářské talenty, což ostatně potvrdily poslední drafty do NHL. Jste v tomto směru optimistou?
Jsem. Brankáři jsou u nás na opravdu vysoké úrovni. Potvrzuje to drafty i výsledky mládežnických výběrů. Pokud se jdete podívat na naši první ligu, tak rozdíl mezi tamními gólmany a třeba Pavlem Francouzem je strašně malý. A tím Pavla vůbec neshazuji! Z 90 procent to je o hlavě, technicky jsou naši brankáři na výši.
Foto: hokej-litvinov.cz
Čím to, že se maskovaným mužům u nás tak daří?
S brankáři dobře pracujeme, vliv mají i soukromé kempy, kterých u nás bývá dost. Pokud na to rodiče mají prostředky, ty kluky to hodně posune. Odnesou si třeba i věci, na které já mohu mít jiný názor. Ale to vůbec nevadí. Brankář pak přijde a o všem se pobavíme. Jde o specifickou oblast. Osobně bych chtěl, aby gólmani byli víc všestrannější. Ale přínos v soukromých kempech a samozřejmě v těch od vedení svazu určitě je. Tohle za nás vůbec nebylo, stejně tak třeba podrobná práce s videem.
Jak to pro zajímavost vypadalo o gólmanů v 90. letech?
Většinou se pustil jeden sestřih. Vzpomínám si, jak trenér Václav Sýkora jenom řekl: „Tady to měl gólman chytit." A bylo vyřešeno (směje se). Dneska je všechno úplně jinak. Kluky vidím v bráně, pak se chci podívat, jak to vypadá shora. Pomalá kamera totiž odhalí detaily. V Litvínově takhle rozebíráme zápas i trénink, podobné to je u reprezentace.
Brankáři to i sami vyžadují, ne? Zpětná vazba je přínosem.
Je fajn, že jsem zatím spolupracoval s gólmany, kteří to tak mají. Bavili jsme se o tom a byli rádi, že to takhle děláme. Zajímají je chyby, chtějí vidět, co nebylo optimální. Nedostal jsem se do situace, že by mi někdo řekl: „Nechci to vidět, nerad se na sebe dívám."
Zajímá vás od svěřenců, jak pracují trenéři brankářů v NHL nebo v Kontinentální lize?
Samozřejmě. Nebylo to jen u Pavla Francouze, stejné jsem to měl s Petrem Mrázkem. Požádal mě, jestli by s námi mohl trénovat v Litvínově. Měl jsem radost, že jsem mu mohl vyjít vstříc. Informace pochopitelně sbírám. Byl bych hodně hloupý, kdyby mě to nezajímalo (usmívá se).
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Share on Facebook
