Obránce po strejdovi. Bylo to jasné, chtěla jsem být jako on, líčí Hanzlíková

Foto: Martin Mašek

Stačilo deset dnů během února 1974 a Rokycany daly českému hokeji dva vynikající obránce. Zatímco Jaroslav Špaček to dotáhl až do NHL, Jiří Hanzlík strávil celou kariéru v domácích soutěžích. Ukončil ji před čtyřmi roky, na jeho odkaz ovšem má kdo navázat: Neteř Adéla Hanzlíková patří mezi nadějné české reprezentantky.

Nový fanshop

Že se dala zrovna na nejrychlejší kolektivní hru, není nic překvapivého. „Táta hrál hokej, strejda hrál hokej, tak se nám to přeneslo do rodiny. Oba bráchové hrajou hokej a já jsem taky začala. Máme hokejovou rodinu,“ usmívá se Adéla Hanzlíková. Ze sourozenců to v republice nejdál dotáhl nejstarší Štěpán, který s plzeňskou juniorkou loni vyhrál titul.

Jeho sestřička si ale dlouho vybírala, se kterým sportem to bude myslet vážně. „Hrála jsem i tenis a chvilku volejbal, ten mě ale nebavil. S tenisem jsem skončila minulý rok, protože už jsem neměla čas. Dělat dva sporty, jezdit na dvoje tréninky... Vyhrál hokej. Protože je to týmový sport, a to mi sedí víc,“ vysvětluje své rozhodnutí.

A evidentně bylo správné. Loni si jí poprvé všimli trenéři nejmladší reprezentace, letos už za ní odehrála všech 19 zápasů a postupně se propracovala mezi opory týmu. Samozřejmě v obraně, neboť i tyhle geny zjevně podědila.

„Byla jsem hodně po strejdovi. Už v minihokeji, kdy bylo jedno, kde kdo lítá, jsem hned od začátku stála před bránou. Už bylo asi jasné, že budu obránce,“ vzpomíná. Nikdy na tom nechtěla nic měnit. „I když někdy třeba hraju útočníka a můžu lítat po rozích za bránou, tak stejně stojím u modré čáry a hodně bráním. I v jiných sportech jsem pořád obránce. I kdybych dělala jakýkoli jiný sport, kde se hraje na dvě brány, tak budu stejně pořád obránce.“

Foto: Karel Švec, ČSLH

Svůj první gól v národním týmu slavila až v dubnu, k tomu letos přidala pět asistencí. Body se od ní ale moc neočekávají, drží se svého defenzivního stylu. I proto sezonu dohrávala vedle Daniely Pejšové, což je její přesný opak. Mohly se výtečně doplňovat.

Hanzlíková by ale do hry taky ráda přidala trochu útočných prvků. „Zatím to nějak nejde. Začala jsem hodně pozorovat Rasmuse Dahlina,“ zmiňuje hvězdičku, která už v osmnácti inspiruje beky po celém světě. „Chtěla bych taky umět zaútočit a dát góla. Na modré čáře si víc dovolí, udělá útočníkům kličku a dostane se do střely,“ popisuje jen o dva roky mladší obránkyně.

A co její dřívější vzory? „Koukala jsem na Karlssona z Ottawy. A strejdu, chtěla jsem být jako on,“ vyhrkne okamžitě.

Jiří Hanzlík skončil s kariérou v roce 2014. Díky tomu, že celý život zůstal doma, se mohl zařadit mezi železné muže extraligy – v nejvyšší soutěži odehrál 1036 zápasů a získal titul s Karlovými Vary i „svou“ Plzní.

Tam se hned po kariéře pustil do trénování, přes dorost a juniory to dotáhl na post asistenta u A-týmu. Rady ale pořád předává i neteři. „Když se někdy dívá na náš zápas v Rokycanech, občas mi řekne, že to dělám špatně, ať to dělám takhle. Že si mám třeba hlídat tamtoho hráče, nemám být tak daleko od hry a podobně,“ vypráví Adéla.

Sama naopak strejdovi taky drží palce, i když ho už nemůže sledovat na ledě. „Někdy táta řekne, jestli nechceme jet na hokej do Plzně, a když máme čas, tak jedeme.“ Jinak ale Škodovce prý obzvlášť nefandí. „V extralize je mi to nějak jedno. Ale v NHL fandím Vegas,“ říká.

Její „sázka“ na nováčka soutěže se vyplatila. Golden Knights prožili pohádkovou sezonu, která skončila až ve finále. „Vůbec jsem to nečekala. Když jsme se ale s klukama v šatně dohadovali, kdo vyhraje, byla jsem jediná, kdo tvrdil, že se dostanou do finále. Určitě je to pro ně velký úspěch,“ pokyvuje Hanzlíková spokojeně.

Foto: Karel Švec, ČSLH

Jak už padlo, stejně jako její slavnější příbuzný vyrůstá v Rokycanech. Coby hráčka ročníku 2002 strávila loňskou sezonu se stejně starými spoluhráči v Regionální lize mladšího dorostu.

„Hráli jsme horší nadstavbu, tam jsme byli první. Soupeře jsme měli docela kvalitní, byla to vyrovnaná soutěž,“ ujišťuje. Výrazně zaostávaly jen Louny, zbylých sedm týmů se vešlo do rozmezí 16 bodů. „Třeba Sokolov jsme vysoko porazili a pak jsme s ním prohráli, protože se zlepšoval,“ zmiňuje obránkyně k vývoji skupiny.

Vedle toho stíhá nastupovat i v ženské lize za Beroun, ale hra mezi chlapci jí dá samozřejmě mnohem víc. „Je to rychlejší, víc se zdokonaluju v technice nebo hlídání hráčů před bránou,“ pokyvuje.

Stejné týmy by měla mít v rejstříku i příští sezonu. To už bude v dorostu o rok starší než kluci. „Příprava nám končí příští týden. Jezdíme i hodně na kole a v srpnu mě čeká soustředění,“ hlásí s tím, že před úpravou kategorií pomýšlela i na starší dorost. Jenže v novém systému by pro ni tříročníková juniorka představovala moc velký skok. „To ano. Ale určitě bych si za ni někdy chtěla zahrát,“ reaguje Hanzlíková přesvědčeně.

Před mladou obránkyní teď stojí jiná výzva. V červenci jí bude šestnáct, což neomylně značí přechod do starší reprezentační kategorie. S nejmladším výběrem se rozloučila krásnou stříbrnou medailí z neoficiálního mistrovství Evropy ve Finsku.

„Byla to moje zatím nejlepší sezona s nejlepšími lidmi. Stříbro je úspěch, ukázaly jsme, že jako tým zvládneme všechno,“ vzpomíná na parádní cestu, kterou Češkám zastavily až domácí hokejistky v bitvě o zlato. „Byly jsme všechny zklamané, ale pan Heindl nám řekl, ať dáme hlavy vzhůru, že jsme předvedly nejlepší výkon celé sezony. Večer na hotelu už jsme spíš slavily, rodiče nám koupili šampus a bonbóny.“

Už o prázdninách začne pro Adélu Hanzlíkovou, stejně jako pro spoluhráčky z ročníku, boj o místo v osmnáctce. Dostat se na světový šampionát do Japonska pro ni bude vzhledem k velké konkurenci v obraně náročným úkolem, ale za svými cíli si určitě půjde.

„Chtěla bych se dostat do osmnáctky, potom do áčka. A největší cíl je dostat se na olympiádu,“ hlásí. Po zahraničí se zatím moc nekouká. „Dovedla bych si představit hrát třeba v Německu, ale že bych byla nějaký cestovatel, to zase ne,“ dodává.

Foto: Martin Mašek

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz