Nemůžeme tvrdit, že to bylo blízko, hlásí Petr. Nejvíc chyběli rozdíloví hráči

Foto: Karel Málek, Juniorský hokej

(MONTREAL, od našeho zpravodaje) Toužil s týmem přejít do medailových kol, Jakub Petr věnoval přípravě dvacítky na šampionát měsíce. Češi začali turnaj výborně, ovšem po skalpu Finů promarnili šanci a nakonec postupovali ze třetí příčky. Což znamenalo, že ve čtvrtfinále čekala Kanada. "Myslím, že jsme favorita zaskočili, ale domácí zaslouženě postoupili. Abychom uspěli, muselo by se sejít úplně všechno. Určitě nemůžeme říkat, že jsme byli blízko," povídá upřímně.

Fanshop

Progresivní trenér nekličkuje. Tématům dává přesný pohled, jeho hodnocení zní konstruktivně. Petr už je takový - na jednu stranu šikovný a pracovitý trenér, na druhou do hokeje zažraný nadšenec, který si klidně sedne do hlediště a užívá si zápasy jako běžní fanoušci. "Dvacítky jsou přehlídkou úžasných hráčů, každý se tady snaží vymyslet něco jiného. Pro mě to znamená obrovskou inspiraci. Navíc se turnaj letos koná v Kanadě, což je neskutečné prostředí. Na pokoji mi pořád běží kanály, kde rozebírají hokej od rána do večera," povídá.

Pořád těžce kouše, že jeho mužstvo znovu neskočilo do medailových kol. Finálové boje rozhodně vidět chce, za favority považuje Švédy. Řekl to ostatně veřejně, na tiskové konferenci po utkání dvacítky s javorovými listy. A domácí dost zaskočil. "Hned jsem si to uvědomil a všechno obrátil v legraci," hlásí. "Švédové tady na mě zatím udělali největší dojem, snaží se o moderní hokej. Možná někdy hrají na hranici rizika. Ale zvládnou to, mají neskutečné individuální dovednosti spojené s pohybem a rychlostí rozhodování. Hlavně bych však poprosil, aby to nevyznělo tak, že Petr říká, jak my Češi jdeme českou cestou," usměje se.

Jaké jsou s odstupem času pocity po skončeném vystoupení dvacítky na turnaji?
Pořád mě to nutí ke srovnávání s minulým rokem. Letos to bylo moje druhé mistrovství dvacetiletých, pro trenéry jde o neskutečné zkušenosti. Třeba ruský trenér pan Bragin je zúročuje každý rok, stejně tak Ernest Bokroš. Ten má asi úplně nejtěžší situaci, klobouk dolů před oběma. Ale k našemu vystoupení. Než jsme jeli do Kanady, byli jsme realisté. Jasně, mluvili jsme o tajném cíli, šli jsme ovšem postupně. Nejprve proběhla příprava, do níž jsme záměrně zařadili zápasy proti Kanadě a Americe. Jednak jsme pak domácí výběr měli ve čtvrtfinále, jednak bylo jasné, že hráči těchto týmů bojovali o nominaci a v zápasech před šampionátech šli na krev.

Říkal jste, že čtvrtfinále je prvním cílem. Což byl racionální odhad.
Ano. Mluvit jen o tom, že chcete udělat čtvrtfinále, tak vás česká veřejnost sežere. A já se nedivím, protože historicky bychom měli patřit do špičky. I když na mládežnické úrovni v ní nejsme, to si nebudeme nic nalhávat. Když to vezmete celkově, rozdíl mezi pátým a desátým týmem na turnaji je možná jedna tyčka. Jedna proměněná šance.

Čtyři nejlepší mužstva mají před ostatními kvalitativní náskok, to je asi nesporný fakt.
Účastníci letošního semifinále jsou trošku jinde. Z našeho pohledu je to balanc mezi možná historickým úspěchem a bojem o existenci. My si to musíme uvědomit. Trenéři tohle vědí. Ernestu Bokrošovi hned bylo jasné, že to pro Slováky bude o jednom zápase. Kdybychom tvrdili něco jiného, tak lžeme. Musíme se dívat pod sebe, důležité je, abychom tak nastavili i hráče. Není to o tom vyletět v jednom zápase, jako teď s Finy nebo loni proti Finům a Rusům. Musíme zvládat další utkání, což se třeba před rokem povedlo se Slovenskem. Po druhém dnu jsme měli jistotu čtvrtfinále a mužstvo se trošku uklidnilo. V Montrealu jsme druhý zápas prohráli, Švýcary by bylo ideální porazit. Pak to bylo složitější, jelikož kluci mají v hlavách nastavené čtvrtfinále, ovšem my bojovali s holou realitou. O postupu rozhodoval každý gól.

Proč po výborném utkání s Finy přišly dvě porážky od Švýcarů a Dánů v prodloužení? Důležité první vítězství jste tím dost devalvovali.
V utkáních s těmito soupeři potřebujete dvě věci. Za prvé aby hráči nic nepodcenili a šli do zápasu koncentrovaní. To je naše práce. V obou zápasech se to stalo, v úvodu jsme dominovali a měli překlopit vývoj na naší stranu. A s tím souvisí druhá věc, která nám letos chyběla. Neměli jsme rozdílové hráče, kteří by dokázali rozhodnout a vstřelit důležité góly. Podívejte se na bodování týmu, nejlepší v produktivitě jsou obránci Hronek se Zbořilem. Jsou na čtyřech bodech. I Švédové nebo Kanaďané se v zápasech proti stejným soupeřům dostanou do fází, kdy to je vyrovnané. Ovšem pak se klíčoví hráči prosadí a mužstvo uklidní. My to nedokázali, což samozřejmě zvedá soupeře. Naopak na naší straně hlodá takové to co kdyby, je tam lehká panika. No a utkání podle toho vypadá.

Navíc třeba Švýcaři měli útočníka, jakého my ne. Hischier byl velmi produktivní.
A to je mu teprve sedmnáct let. Ano, Švýcaři měli jeho, Dánové také našli kluky, co za to vezmou. Nám tohle chybělo, a stojím si za tím, že i v posledním zápase proti Kanadě. Precizně splněná taktika. Bavil jsem se s Pavlem Trnkou, utkání nám připomínalo, jak ročník 1994 porazil stejného soupeře na šampionátu v Malmö. Jak Dominik Simon dával vítězný nájezd. Teď tu byl také den, kdy je můžete nachytat. Myslím, že nám vyšla taktika, a dávali jsme góly. Což nás předtím ve skupině trápilo. A to jsem pominul obecné srovnání, slova o rychlosti myšlení a rozhodování, další prvky. Když se tým buduje, mělo by být samozřejmé, že hráči budou bojovat. Mužstvo tady nic nevypustilo. Že jsou pak hráči někdy zkoprnělí? Vždyť to jsou osmnáctiletí kluci. Ne, přístup byl v pořádku. Srážela nás finální fáze, neproměněné šance. Mrzí mě, že se tam nenašli lídři, kteří by převzali odpovědnost.

Máte pro to vysvětlení? Podobné stesky nejsou u dvacítky prvním rokem - tedy až na výjimky typu Pastrňáka, Vrány a některých dalších střelců.
Jiným týmům chyběli hokejisté, co hrají NHL. Kanadě, Americe, Finům. My nemohli využít Pavla Zachy. Jenže soupeři mají širší výběr, v kanadské nebo švédské sestavě najdete lídrů hodně. Naše hráče nechci hodnotit individuálně. Kluci se prosazují v kanadských soutěžích, což je samozřejmě dobře. Ale třeba quebecká liga je pověstná spoustou vstřelených gólů. Viděl jsem tu naživo dva zápasy. Pro diváky jde o hezký hokej, ale moc se tam nebrání. Kdežto na šampionátu rozhoduje každá branka. Naši hráči se paradoxně neprosazovali směrem dopředu a nastaly i problémy v defenzivě. Do budoucna je otázka, jak moc skládat dvacítku z hráčů, co působí v zámoří.

Důležité je asi i to, že krajánci mají v klubech své role a mužstva třeba vyloženě netáhnou. Kdežto ve dvacítce se to od nich očekává.
Přesně tak. Naši hráči se bodově prosazují, ale je tu otázka skladby lajny. Mohou mít vedle sebe chytrého centra, který zakončuje, ostatním rostou body na nahrávkách. Nezakrývám, že loni jsme měli o sestavě jasno dlouho dopředu. Letos dlouho ne, i s ohledem na dva turnaje v srpnu a listopadu. Chyběli nám lídři. Směrem k NHL je tam jediný Pavel Zacha. Zranil se Dominik Lakatoš, což byla ztráta. Objektivním faktem bylo dlouhé zranění Davida Kašeho. Ale to je pár jmen, na to se nemůžeme vymlouvat.

Potěšily vás výkony mladších hráčů jako Škarek, Reichel, Nečas?
Vždycky jsme říkali, že pokud na některém postu váháme, příležitost by měli dostat mladší s potenciálem pro další ročník. Někteří to bohužel nezúročili, protože s námi byli loni a zkušenost si nepřenesli. Ovšem to jsou spíš věci obecného charakteru, které mě štvou a hru zpomalují. Na mistrovství světa se nevyřeší to, jak hráče dostávat do moderního hokeje.

Problematiku zařazování juniorů do Tipsport extraligy znáte z Vítkovic, kde pravidelně hrajete Kurovského nebo Krenželoka. Štve vás, že jiní jinde tolik šancí nemají?
Těžko říci, je to složitější problematika. Když zmiňujete naše vítkovické kluky, měli by se prosazovat víc. Ano, v extralize hrají, bylo to i vidět. Ale u soupeřů je to markantnější. Když jste na utkání ruské dvacítky, Kaprizova a spol si všimnete za tři čtyři střídání. Naši mají potenciál, máme Martina Nečase z ročníku 1999. Uvidíme, jak mu to půjde dál. V Kanadě hrál zmíněný Hischier, který je na tom věkově stejně. Vidět byl enormně. Nebo švédský bek Dahlin, který se narodil v roce 2000... Ale to tak bývá, na dvacítkách pravidelně hrají budoucí hvězdy světového hokeje. V klubech nikdo nedostane prostor jen tak zadarmo, ten hráč na to musí mít.

Ročník 1997 se podílel na úspěchu o rok starších hráčů během mistrovství světa osmnáctek 2014, kde výběr pod vaším vedením získal senzační stříbro. Loni ani letos ovšem pak tahle skupina ve dvacítce nepřešla čtvrtfinále. Něco je tam špatně, co říkáte?
To je to, co mě zajímá nejvíc. Teď to fakt neumím pojmenovat. Švédský ročník devět sedm jsme porazili na Hlinkovi, na mistrovství světa byli sedmí. Teď je to naopak, přitom sestavy jsou víceméně podobné. My máme do osmnáctky hodně kvalitní program, možná nejlepší na světě. Ti kluci se scházejí pravidelně, ještě když se povede to co nám s devět šestkami, že skoro nikdo neodešel do zámoří. Pak víceméně máte hráče celý rok. Ale ve dvacítce se na to podíváte a bez ohledu na výsledky vzájemných utkání si řeknete, že kvalita hráčů je jinde. Nůžky se rozevřely strašně. Neumím pojmenovat, čím to přesně je.

Takže tým reálně mohl myslet na čtvrtfinále, postup dál by se narodil při shodě mnoha důležitých okolností. Spíš jste mohli překvapit?
Řeknu to takhle. Loni jsme věřili, že když ročník 1996 bude kompletní včetně Vrány, Karabáčka a Pastrňáka, tak mužstvo bude mít sílu. Byli v něm navíc kluci devět sedm, kteří neměli hlavní roli, což některým vyhovuje. Tehdy jsem věřil, že úspěch můžeme udělat. Ale vývoj dopadl jinak, šli jsme ve čtvrtfinále na Ameriku a tím se to celé podělalo. Pocit z konce turnaje byl nakonec horší než letos. Na tiskovce před šampionátem jsem řekl, že o ambicích budeme mluvit po základní skupině. Teď je konec. A nemůžeme říkat, že to bylo blízko. Nebo tak něco. Breme v úvahu, že jsme Finům dali rozhodující gól na konci třetí třetiny. Švýcarům jsme vyrovnali také v závěru. S Dány jsme to naopak sice ztratili, ale také jsme nemuseli bodovat. S projevem ve skupině a vyrovnaností soupeřů nemělo naše mužstvo na víc, než na postup do čtvrtfinále.

Už si v hlavě promítáte, jak bude vypadat výhled do budoucna. Dvacítka se bude týkat ročníku 1998.
Jednotlivé kategorie jsou provázány, s kolegy a členy reprezentační komise se bavíme o jednotlivých hráčích. Ale co přesně bude dál, to je otázka následujících týdnů.

Zůstanete u týmu?
Tohle není otázka pro mě. Ohledně příštího roku bych to nechal na vedení českého hokeje. Dojde k analýze mistrovství. Já zájem samozřejmě mám. Zkušenost ze šampionátů nejde ničím nahradit. Letos to byly velké nervy a jeden den byl asi nejtěžším v mé trenérské kariéře. Ale je pravda, že s ohledem na určité zkušenosti už člověk reaguje přece jen s větším klidem. Nadřízení ovšem musejí zhodnotit, jestli jsme já a ostatní trenéři přínosem.

Nepředhazuje vám někdo, že toho máte hodně? Vedle dvacítky jste také generálním manažerem a hlavním koučem Vítkovic.
To se možná povídá, ale vytížení bych vůbec neřešil. Důležité je, když mi dá klub zelenou, jelikož tam má smlouvu. Kdo sledoval výsledky Vítkovic během dvacítek, možná jim i moje absence prospěla (směje se). Né, já osobně fakt vytížení neřeším, po sezoně bývá krásný květen, tam si to užiju. Malého mám stejně pořád na zimáku. Ve světě existuje spousta lidí, kteří toho mají mnohem víc než já. Když jsem to tady třeba viděl... Mrzí mě možná jen to, že nemohu vyjet na nějakou stáž. Určité nabídky jsem dostal, mohl bych se trošku okysličit.

Kdyby přišla možnost z kanadského prostředí na trenérskou práci, vzal byste ji?
Ona už jedna byla, nebudu zakrývat. Předloni, během mistrovství světa osmnáctek. Nikdy jsem netajil, že bych se do místního prostředí nechtěl s rodinou vrátit. Pro budoucnost syna Dominika by to byla parádní věc. Ovšem jedním z důvodů tehdy bylo, že jsem věděl o šanci ve Vítkovicích. Je tam vztah k městu, splnění snu. Stejně tak hrál roli i můj nástup ke dvacítce. Pak si zpětně říkáte, jestli jo nebo ne... Ale zpětně toho vůbec nelituju. Kontakty s místními mám dál, během turnaje mě vezmou na večeři a normálně se bavíme. Pro mě to teď ještě rok dva není téma. To určitě ne. Ať je to zájem o práci v reprezentaci, což musejí zhodnotit povolaní. Ve Vítkovicích mi dál běží smlouva, máme tam myslím velmi slušně rozjetou práci. Dvě sezony o tom přemýšlet nechci. Ale jinak je to fajn. Stačí jen na dva týdny přijít do kanadského hokeje a strašně mě to startuje dopředu.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz