Nejlepší měsíc kariéry, hlásí říjnová hvězda Rybár. Konráda bere za vzor
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Osm vítězství, z toho čtyřikrát bez inkasované branky. Do rekordní šňůry bez obdrženého gólu mu chybělo jen 17 minut a 25 vteřin. Slovenský brankář Hradce Králové Patrik Rybár byl v říjnu zkrátka vynikající, chvílemi jako kdyby na sobě měl neprůstřelnou vestu. V anketě Hvězda měsíce října byl pro většinu fanoušků jasnou volbou.
V hlasování obdržel od fanoušků víc hlasů než Martin Erat z Brna a třinecký Martin Růžička. Není divu, že si Patrik Rybár za skvělé výkony vysloužil pozvánku do slovenské reprezentace na Německý pohár. Skromný rodák ze Skalice se v rozhovoru pro hokej.cz rozpovídal o svých skvělých statistikách, motivaci účastnit se Olympijských her v Jižní Koreji, radách od otce Pavola, nebo o tom, kdo ze současných brankářských kolegů je jeho vzorem.
Patriku, byl to váš nejlepší měsíc kariéry?
Asi ano. V žádném jiném měsíci jsem neměl sedm výher po sobě a čtyři nuly. Dařilo se týmu a dařilo se i mně.
V anketě Hvězda měsíce jste dostal od fanoušků víc hlasů než dvojice Martin Erat a Martin Růžička. Potěší to?
V životě jsem takovou anketu nevyhrál, je to pro mě něco nového. Jsem za to rád. Zároveň je to pro mě motivace, abych na sobě pořád pracoval. Doufám, že se mi bude dařit i nadále.
Vítkovice (25 zákroků), Jihlava (13), Pardubice (13) a Třinec (23).
Zmínil jste čtyři nuly. Tři z toho jste vychytal v řadě, nebyl jste daleko rekordu extraligy. Vaši neprůstřelnost zlomil po dlouhých 245 minutách a 27 vteřinách až liberecký Tyler Redenbach. Byl jste hodně rozmrzelý?
Ani ne. Vždycky jde jen o výhry a ty nuly byly jen takový bonus. Za to, že se mi povedlo udělat takovou šňůru a že se mi povedlo někam se zapsat, jsem samozřejmě rád. Pokaždé se ale dívám jen na počet vítězství, osobní statistiky jdou bokem.
Věděl jste o tom, kolik je extraligový rekord Vladimíra Hudáčka ze sezony 1999/00 (262 minut a 51 vteřin)?
Zpočátku jsem to vůbec neregistroval, bral jsem to prostě jen tak, že mám pár nul. Nijak jsem se nad tím nepozastavoval. Až když jsem byl v Hokej den poté (pořad ČT sport), tak mi tam řekli, kolik mi do rekordu ještě chybí. Nedělal jsem si z toho ale velkou hlavu, chystal jsem se na zápas normálně a chtěl jsem hlavně pomoct týmu k dalšímu vítězství. To, že jsem na konci dostal gól, jsem neřešil. Stalo se.
Moje statistiky? Zrcadlo výkonů celého týmu
Celkově vaše statistiky udivují. Po třinácti zápasech průměrně dostáváte méně než jeden gól na zápas (0,98) a pyšníte se 95,53% úspěšností zákroků. To je jako ze snu, ne?
Je to ale pořád jen třináct zápasů, ne celá sezona. Ta čísla mohou jít dolů, bude záležet na tom, jakou formu budu mít. Určitě mě těší, že jsem vystřelil takhle nahoru, ale je to zrcadlo výkonů celého mužstva. Snad to tak bude i nadále a zůstaneme v první polovině tabulky.
Vaše mužstvo dovolí soupeřům průměrně jen 24 střel za zápas. Při čistých kontech proti Jihlavě a Pardubicím jste měl dokonce jen třináct zákroků. To musí být pro gólmana leckdy dost složité…
Určitě, každý brankář má raději ty zápasy, kde na něj jde více střel. V utkáních, kdy se mi povedlo vychytat nuly, těch střel tolik nebylo, a o to to bylo podle mě těžší. Zvlášť pokud jde o ty zápasy proti Jihlavě a Pardubicím. Z těch třinácti střel tam bylo několik nebezpečných šancí, a kdybych párkrát inkasoval, moje statistiky by rozhodně nebyly tak dobré.
Na startu sezony jste laboroval se zraněním, ale dostat se do formy vám nezabralo prakticky vůbec žádný čas. V čem byl klíč?
Bylo to i trochu o štěstí. Kluci v týmu mě hodně podpořili, pomohli mi, abych se do toho co nejrychleji dostal. A jsem rád, že jim to teď můžu vracet. Když jsem se vrátil, podařilo se vyhrát několik zápasů, což mi dost pomohlo k rychlému nástupu. Úplně jiné by bylo, kdyby se celému týmu nevedlo. Snadnější návrat mi usnadnilo i to, že jsem si ještě předtím zachytal v jednom zápase za Litoměřice.
Vaši spoluhráči už několikrát řekli, že ve vás mají velkou jistotu. To určitě každého potěší. Ale není to svým způsobem i trochu svazující?
Svazující (zamyslí se)… Výkon brankáře je směrem k mužstvu vždycky svazující. Když se gólmanovi zápas nevydaří, výkon celého týmu padá. Snažím se v každém zápase pomáhat tak, aby ve mně kluci měli oporu. Důležité je, aby brankář vždy dal mužstvu šanci utkání vyhrát. Už jsem si na ten tlak spojený s rolí brankáře za několik let v hokeji zvykl. Ale to, že mi spoluhráči věří, je pro mě dobrý pocit. O to lépe se mi chytá.
„Výkon brankáře je směrem k mužstvu vždycky svazující. Když se gólmanovi zápas nevydaří, výkon celého týmu padá.“
Jaký typ brankáře jste? Pitváte se ve svých chybách, nebo se snažíte je co nejrychleji hodit za hlavu?
Záleží na situaci. Někdy se nad tím pozastavím a přemýšlím, jak by to šlo vyřešit lépe. Někdy jsem z toho zklamaný a smutný. Ale vím, že bych se tím měl zaobírat jen do půlnoci toho dne, a pak se soustředit už na další zápas. Je to takový koloběh. Své chyby, nebo celkově branky, které jsem dostal, často řeším s otcem.
Těžíte ze zkušeností svého otce Pavola hodně?
Určitě! V hokeji chytal až do čtyřicítky. Vždy stojí při mně a snaží se mi pomoct. Pomáhá mi ohledně zápasů, osobních věcí... vlastně všeho.
Když jste vloni přicházel do Hradce Králové, moc lidí vás zřejmě neznalo, nevědělo, co od vás čekat. Vy jste si ale brzy vydobyl roli jedničky týmu. Nepřekvapil vás tak rychlý pokrok?
Musím říct, že překvapil. Bylo to pro mě něco nového. Česká extraliga je o něco kvalitnější než ta slovenská. Do Hradce jsem přicházel z Piešťan, kde se mi docela zadařilo, i když jsme tam neměli úplně dobré týmové úspěchy. Do Mountfieldu jsem přišel zabojovat o jakoukoliv pozici, ať už jedničky, nebo dvojky. Nejdřív jsem zamířil do Litoměřic, což mi hodně pomohlo, zvykl jsem si na český hokej. S chutí jsem si tam zachytal. Když mě potom Hradec potřeboval, tak si mě vytáhl. Jsem rád, že jsem tu šanci dostal a že se mi ji povedlo využít. Kdyby se to totiž nestalo, další příležitost už by třeba ani nepřišla. Jsem rád, že jsem v prvním týmu zůstal a že se nám pak povedlo uhrát konečné třetí místo.
Nyní jste se slovenskou reprezentací na Německém poháru. Na jaře vám unikla nominace na mistrovství světa, teď je však šance dostat se na olympijské hry. Jak moc vás tahle myšlenka láká?
Že bych nad tím nějak víc přemýšlel, to se říct nedá. Snažím se soustředit hlavně na své výkony v klubu, na kterých záleží především. To od nich se všechno odvíjí. Pokud dostanu prostor teď na Německém poháru, budu mít možnost se ukázat. Doufám, že tu zanechám dobrý dojem. Neříkám, že na základně jednoho zápasu dostanu pozvánku na olympiádu. Určitě je to ale pro mě velká zkušenost, jsem rád, že tu teď můžu být.
Konrád je pro mě vzorem. Olympiádu by si zasloužil
V aktuální nominaci jste s Jánem Lacem z Chomutova a Markem Čiliakem z Brna. Jsou vzájemné souboje v extralize proti nim o něco specifičtější než jiná utkání?
Myslím si, že ani ne. Jsou to soupeři jako kdokoliv jiný. Pro mě je nejdůležitější být do každého zápasu stoprocentně připravený, protože soutěž je neuvěřitelně vyrovnaná, porazit váš může každý. Nepřemýšlím tedy nad tím, jestli pro mě stojí můj krajan, nebo ne. I když o tom, kdo proti mně stojí, samozřejmě vím. Ale víc to neřeším. Jsem rád, že se klukům daří. Nominaci si určitě zaslouží. Ať už je to Jánko Laco, Marek Čiliak nebo Braňo Konrád z Olomouce, který tu taky byl.
Právě proti Branislavu Konrádovi a jeho Olomouci jste před pár dny chytal. On se po utkání nechal slyšet, že vás rád vidí v dobré formě a že vám drží palce. Jak moc to potěší? Ať je to, jak chce, přece jen jde o vašeho konkurenta v boji o reprezentační pozice.
Samozřejmě mě to potěšilo. S Braněm Konrádem mám ale ještě trochu jiný vztah. Byl jsem s ním ve Slovanu Bratislava. On chytal za áčko, já za dorost a juniorku. Je pro mě v podstatě takovým vzorem. Velmi se mi líbí, jak chytá. Když sleduju zápasové sestřihy extraligy, tak se dívám i na něj, jak se mu daří. I já mu držím palce a přeju mu jen to dobré. Myslím si, že je to brankář takové úrovně, že by se na olympiádu měl dostat. Pozvánku si určitě zaslouží.
Více čistých kont než Rybár má pouze Branislav Konrád. Více ZDE <<
Vloni jste v extralize mimo jiné nastupoval také proti Jánu Lašákovi. Ten po konci kariéry dělá trenéra gólmanů právě ve slovenské reprezentaci. Jak se vám v nové roli zatím jeví?
Jánko má za sebou výbornou kariéru, dosáhl na množství úspěchů na klubové i reprezentační úrovni. Je povzbuzující, že tu s námi může být a může nám poradit. Je to takový mentor. Byl s námi nyní v Bratislavě na přípravném kempu před Německým pohárem. Moc času na trénování nebylo, ale stihli jsme se alespoň dost pobavit. Uvidíme, co ze spolupráce s ním vznikne. Zatím se mi jeví velmi dobře.
Daří se vám v extralize, jste v reprezentaci a stále jste velice mladý (24 let). Kam ve své kariéře vlastně cílíte?
Těžko říct, já takhle vůbec nepřemýšlím. Nechci takové věci příliš řešit. Soustředím se sám na sebe a na to, abych byl co nejplatnější v Hradci Králové. Co bude, to bude. Svoji budoucností se vůbec nezaobírám.
Share on Facebook
