Nefér systém, další rok k ničemu, říká Třetina. Zůstane v Brodě?

Foto: Luboš Vácha, bkhb.cz

V loňské sezoně unikl Havlíčkovu Brodu postup do WSM Ligy na úkor Vsetína vinou horšího skóre. Letos bylo mužstvo z Vysočiny vytouženému cíli ještě blíž. Jeden jediný gól rozhodl o tom, že pro něj brána druhé nejvyšší soutěže zůstane znovu zavřená. „Je to k naštvání, když o pitomé skóre doplatíme na systém podruhé za sebou. Další rok práce k ničemu,“ neskrývá své pocity Miroslav Třetina.

Fanshop

Před posledním kvalifikačním zápasem byly karty rozdány jasně. Bruslaři potřebovali vlivem předchozích výsledků porazit Porubu alespoň dvoubrankovým rozdílem. Když Lukáš Endál zkraje třetí třetiny zařídil potřebný náskok, v Kotlině vypukla euforie. Jenže domácí postupový výsledek neudrželi. I přes vítězství 3:2 zasáhla družinu okolo kapitána Miroslava Třetiny bolest a zmar.

Co vám blesklo hlavou, když Jiří Zdeněk snížil na 3:2?
Mně proběhlo hlavou, že to zase směřuje k výsledku 4:2, kterým jsme postupovali před dvanácti lety. Všichni na střídačce žili, nikdo nebyl skleslý, protože bylo ještě relativně dost času. Věřili jsme, že ten gól dáme. Vůbec jsme nepropadali panice. I dvě minuty před koncem jsem si říkal, že ještě odvoláme gólmana a dotlačíme to tam. Šance jsme měli, ale nebylo nám shora přáno. Asi to mělo nějaký důvod.

„Letos jsme cítili, že my jsme ti favoriti. Věřili jsme si, play off jsme prošli bez zaváhání. Nepřipouštěli jsme si, že by se to nemuselo podařit.“

Po zápase tekly slzy po tváři i takovým tvrďákům, jako je Jiří Vašíček…
Loni jsme byli v pozici, kdy jsme mohli překvapit. Byli jsme smutní, že se nepostoupilo, ale na druhou stranu jsme byli hrdí, že jsme s amatérským týmem potrápili Vsetín. Letos jsme cítili, že my jsme ti favoriti. Věřili jsme si, play off jsme prošli bez zaváhání. Nepřipouštěli jsme si, že by se to nemuselo podařit. Loni jsem před zápasem ve Vsetíně klukům říkal, že takovou šanci na postup už mít nemusíme. Za rok se opakovala ještě větší a znovu to dopadlo špatně.

Jak jste se s tím vyrovnával vy?
Když jsem viděl brečet i Jirku Vašíčka, snažil jsem se být klukům oporou a povzbudit je. Hodinu po zápase to na mě ale také dolehlo, když jsem četl povzbuzující zprávy od lidí. Sám jsem pak měl v rohu tiše na krajíčku, ale to k sportu prostě patří.

Cítil jste se někdy ve své kariéře podobně?
Možná když jsme se Slavií vypadli v semifinále play off s Třincem. Vedli jsme 3:1 na zápasy a já už se viděl s medailí na krku. Nakonec jsme v sedmém zápase prohráli a skončili čtvrtí. To bylo hodně podobné.

Nesvazovalo vám ruce vědomí, že musíte Porubu porazit o dva góly?
Pořád jsme věřili, že doma o ty dva góly vyhrajeme. I kdybychom dali v Jablonci o gól víc, nemůžeme jít do zápasu a říkat si – hele, stačí nám vyhrát o jeden. Na to se hrát nedá. Navíc když jsme doma vyhráli, tak to málokdy bylo o jeden gól. Takže si myslím, že nám to ruce nesvazovalo. Možná spíš Poruba byla trošku v klidu a hrála uvolněněji.

„Prohraje se jeden jediný zápas, a už se musí počítat a kalkulovat. To mi přijde hrozně nefér. Doufám, že už to budou řešit a systém se třeba změní.“

Ptám se, protože se říká, že čím víc člověk něco chce, tím víc to někdy nejde…
To je pravda. Já to cítil na sobě při zápase v Jablonci, který mi úplně nevyšel. A bylo to právě tím, že jsem se nechtěl dožít toho, že bychom neměli v neděli o co hrát. Že nepřijdou lidi a budeme se klouzat na ledě jen tak. Tam jsem byl tímhle hodně svázaný.

Už na ledě Poruby jste zažili velké zklamání a někteří se neubránili slzám. Jak bylo těžké hodit to za hlavu?
Byl to šok, protože jsme byli padesát minut lepší. I já jsem cítil, že vedení 4:3 už udržíme, protože jsme je k ničemu moc nepouštěli. Pak se stanou dvě chyby a soupeř je potrestá. Zklamání bylo obrovské. Trochu tam byl strach z toho, že loni jsme v kvalifikaci prohráli jeden zápas a kvůli tomu jsme nepostoupili. Ale pořád jsme měli naději, dál jsme to měli ve svých rukou.

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

Kdybyste v Jablonci proměnili dlouhou přesilovku pět na tři, nedělní jednobrankové vítězství nad Porubou by vám bývalo stačilo…
Když se někdo dočte, že jsme hráli sedm minut v pěti proti třem, tak si řekne, že není možné nedat gól. Na druhou stranu soupeři o nic nešlo, hráli na hranici. Když jsem to pak zpětně vzal, tak led byl šílený, tam se nedalo nahrát. Navíc na malém hřišti dobře bránili. Věděli jsme, že potřebujeme dát gól, ale chtěli jsme hlavně vyhrát. Ne abychom riskovali, že dostaneme na 3:2 a ještě se budeme o ten bod bát. To podle mě nerozhodlo.

Co bylo tedy klíčové?
Klíčový byl zápas v Porubě. Ztratit vedení tři minuty před koncem je škoda. Mělo to dopadnout minimálně remízou. To byla moje chyba. Prohrál jsem buly, i když jsem se na něj soustředil. Jan Káňa to pak trefil parádně. Nepřipouštěl jsem si, že kvůli téhle chybě, i když jsem byl samozřejmě zklamaný, nepostoupíme. A nakonec se tak stalo. Pro mě je tohle klíčové.

„Když se to povede, tak bych chtěl skončit na vrcholu. Doufám, že dostanu nabídku z Brodu, určitě chci pokračovat a dovést tým do první ligy. Pak už to nechám mladým klukům.“

Dá se tedy s trochou nadsázky říct, že jediný zápas vám pokazil celou sezonu…
Je to smutný systém. Prohraje se jeden jediný zápas ze třinácti, které jsme v play off odehráli, a už se musí počítat a kalkulovat. To mi přijde hrozně nefér. Bohužel jsme na to doplatili dvakrát za sebou. Doufám, že to aspoň povede k zamyšlení. Že už to nehodí za hlavu, budou to nějak řešit a ten systém se třeba změní.

Jak by měl podle vás ideální postupový model vypadat?
Podle mě by bylo ideální, když jsou ve druhé lize tři skupiny, aby tři vítězové hráli pětičlennou skupinu s dvěma posledními z první ligy. To už je osm zápasů a jedna prohra to neovlivní. Když jsme postupovali před dvanácti lety, jeli jsme na předposlední zápas do Prostějova. Dvě minuty před koncem jsme tam vedli a nakonec jsme po dvou gólech v poslední minutě prohráli. Ale pořád stačilo vyhrát doma a postoupili jsme. Byl čas na reparát.

Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz

Takže by se mělo z WSM Ligy sestupovat?
Mělo by se z první ligy padat dolů. Výmluvy, že kluby nejsou pod tlakem a můžou zapojit mladé hráče, neberu. Například Kadaň se plácala na dně bez motivace. Může tam být dvacet mladých, ale nic jim to nedá, protože vědí, že nemusí vyhrát.

Jak to vypadá s vaší budoucností? Budete v Brodě pokračovat dál?
Já už se nikam neženu. Jiné nabídky nemám a asi ani mít už nebudu (směje se). Budu rád, když budu mít tu jedinou z Brodu. Trénuju tady a mám nabídku i na další rok, takže bych určitě nechtěl trénovat v Brodě a za hokejem jezdit někam jinam. Doufám, že to spojím. Když se to povede, tak bych chtěl skončit na vrcholu. Doufám, že dostanu nabídku z Brodu, určitě chci pokračovat a dovést tým do první ligy. Pak už to nechám mladým klukům.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz