Nastupovat zkroušení, to by bylo špatné. Musíme být optimisté, tvrdí Holaň
Foto: Jan Jedlička, hcdynamo.cz
Do Pardubic přišel za vidinou možnosti oprášit působení v české nejvyšší soutěži, Miloš Holaň tehdy dostal těžký úkol. Trápící se Dynamo mířilo do baráže, hrozba sestupu byla výrazná. Bývalý vynikající obránce a později progresivní kouč výzvu zvládl, byť se bojovalo až do posledního kola. A tudíž s pořádnými nervy. Jenže to už je minulost. "Nevracíme se k tomu, co bylo. Nastupovat do nové sezony zkroušení, to by bylo špatné. Musíme být optimisté," hlásí.
Ovšem v klidu samozřejmě není. Kádr Východočechů doznal značných změn, přišlo dvanáct noviců – tedy polovina základní sestavy. "Jsem v očekávání, jak to bude vypadat. Všichni hráči vědí, jaká je jejich role, s každým jsem o tom osobně mluvil. Ale až zápasy ukáží, jestli se nám bude dařit to, co si od mužstva představujeme," připomíná.
Minulá sezona znamenala velký nápor na nervy. Co udělat pro to, aby měli Východočeši v novém ročníku lepší náladu?
Vyhrávat. To především. Je třeba předvádět takový hokej, který bude přinášet body. Jsem zvědav, jak se s tím popasujeme, protože obměna kádru byla obrovská. Dvanáct hráčů, to je opravdu velký zásah do toho, aby fungovala správná chemie. Snad se tým bude tvarovat správně. Samozřejmě, vždycky to určují výsledky. Pokud budeme vyhrávat, parta se pak tvoří lépe.
Určitě je podstatný také úvod základní části.
Jasně. Říká to každé mužstvo, všichni se na to připravují. Někomu to vyjde, někomu ne. Já věřím, že my budeme mezi těmi, jimž se start povede.
Jak jste spokojen s doplněním kádru?
Těžká otázka. Byli jsme ohraničeni rozpočtem, po skončení baráže jsme se dostali do situace, kdy většina hráčů už byla v dubnu rozebraná. Na trhu jsme neviděli moc kvalitních hokejistů, jestliže se objevili, nesáhli jsme si na ně penězmi. V tomto duchu jsme pracovali a mužstvo složili, proto nemůžeme mít nějaké přehnané ambice. Je nutné vycházet z toho, co v hráčích je, jakou mají kvalitu ve vztahu k možnostem rozpočtu. Podle toho se budou výsledky vyvíjet. Nelze se spoléhat na nikoho jako na individuality, musíme jezdit po držkách a hrát za Pardubice jako jeden. To by nás mělo zdobit, podobné logo jsme si dali do kabiny.
Stanovil jste si sám pro sebe cíl do sezony? Nebo spíš přání?
Neřekl bych vyloženě cíl s ohledem na umístění, ale osobně bych hrozně moc chtěl hrát play off. To je moje vize, s tím do toho jdu. A udělám všechno, co mohu ovlivnit, aby se to podařilo!
Jak jste na jaře vůbec dostával z hlavy barážové bitvy a ohromné nervy z boje o záchranu?
Nepočítal jsem s tím, že půjdu do Pardubic. Předtím jsem skončil v Trenčíně a myslel si, že do konce sezony si dám pohov. Takže někdy v říjnu jsem zaplatil rodinnou dovolenou na Floridě. Vyšlo to přesně dva dny po poslední baráži, což byl pro mě pak ohromný relax. Manželka sice měla strach, že pořád budu řešit hokej, ale já to utnul nástupem do letadla. Měl jsem vedle sebe naše malé kočky a manželku, nechtěl jsem se k baráži vracet. Také proto, že jsem jsem věděl o obměně kádru. Že dojde ke změnám. Pro mě jako trenéra to byla každopádně obrovská zkušenost. Vím, čím jsem prošel. Co vedlo k tomu, že jsme to nakonec zvládli. Ale teď už se dívám dopředu.
V létě jste pozvali hodně hokejistů na zkoušku. Bylo těžké to všechno připravit?
Bylo. Když jsem se třeba bavil s Jardou Kverkou z Varů, říkal mi: Miloši, po baráži hráči nebudou. To je pro každého tak těžká situace! Kádry se tvoří mnohem dřív, my tu šanci vůbec neměli. Věřili jsme, ale nevěděli, jak sezona dopadne. Pokud jsme někoho měli na lanu, a byli to dobří hráči, tak nechtěli čekat. Co když to nedopadne a sestoupíte, kam půjdu? Tohle všichni řešili, stejně tak jejich agenti. Tím jsme byli omezeni. Proto se zvolila cesta zkoušek zahraničních hráčů, kteří jsou levnější a nejsou zatíženi tabulkovým odstupným. Sami budeme čekat, jak se to v extralize vyvine. Ale pozor: nedávám zase tak velký tlak, jak budou hrát cizinci, protože může zklamat i ten, který je v Dynamu delší dobu. Tohle bych nerozlišoval.
V týmu máte čtyři zámořské hokejisty, dva Francouze a Rusa Bojka? Pozorujete, že mají snahu učit se česky?
Já jim to doporučil. Také jsem šel kdysi do Ameriky a musel se naučit anglicky. Jedině snad Žigo Pálffy nebo Pavol Demitra říkali, že to nebude potřeba (usměje se). U nás je to trošku rozdíl, čeština není snadná řeč. Ale potřebujeme, aby hráči uměli základní pokyny, které jsou nutné na ledě. Směrem ke gólmanům, při organizaci hry a podobně. Jinak všude platí, že krajánci se lépe rozmluví, pokud s českými spoluhráči třeba někam zajdou. Komunikace je totiž důležitá. Sám se o ni maximálně snažím. Všem jsem řekl, že kdykoli budou potřebovat, jsem jim k dispozici. Potřebuju, aby hráči podali maximální výkon.
Tři zámořští obránci vypadají fyzicky velmi dobře vybavení. Byl to z vaší strany záměr?
Chtěli jsme vysoké hráče, bojovníky. A hlavně srdcaře, kterým to nebude jedno a angažmá nevezmou jako odloženou přestupní stanici. Moje představa by byla, abychom měli dvě pětky v uvozovkách hravější, třetí checking a čtvrtou s mladými kluky. Celkově to je pojato tak, že makáme jako tým a každý hráč má svoji roli. Se všemi jsem o tom osobně mluvil, v tom máme jasno.
Bylo těžké vymyslet si sestavu a složit hráče do formací, aby pětky co nejlépe ladily?
Pamatuju si, co mi řekl Július Šupler. S odstupem času, dávno poté, co jsem už pod ním nehrál, jsem se dozvěděl, že se mu o pětkách v noci zdálo. Jak se probudil, hned si to na nočním stolku napsal. A na základě toho složil v Trenčíně naši lajnu. Nechci říci, že to je můj případ, ale první pětku Dynama jsem měl v hlavě už dávno. Celou přípravu jsem s tím nehýbal a fungovalo nám to. Jsou tady dvojice z loňska, zbytek jsme tvořili z hráčů, kteří do mužstva přišli před sezonou. Nejvíc se proházely obrany, tam jsou tři noví lidé v šesti becích. Což je celkem dost na to, že nemají zkušenosti s českou extraligou nebo vůbec s evropským hokejem.Tam čekáme, co přinesou první zápasy. Hodně komunikujeme, máme video přípravu. Kluci vědí, co mají hrát. Až zápasy ale ukáží, jak na tom jsme.
Share on Facebook
