Na sportovní film mě neukecají, nebylo by to fér, říká hokejový fanda Troška
Foto: Aleš Krecl - ČSLH
Česká hra na Channel One Cupu možná potřebovala zkušenějšího režiséra, na tribunách ale ve skupině fanoušků vše sledoval jeden z těch nejpovolanějších. Výlet s národním týmem do Helsinek a Moskvy absolvoval díky pozvání od agentury BPA i Zdeněk Troška, autor nesmrtelných komedií a pohádek. „Moc se mi na turnaji líbilo, klukům jsem ohromně fandil. Škoda, že jim nevyšly dva první zápasy, ale třen třetí byl úplně excelentní,“ viděl filmař, který vyrazil v doprovodu svého manažera a asistenta Marka Kališe, velkého hokejového fandy.
Zařval jste si v ochozech „gól“ spolu s ostatními?
To si pište. Přiznám se, že sportu moc nedám, moje nejoblíbenější sportovní náčiní je příbor, ale když se hraje mistrovství světa nebo jiné velké zápasy, tak to sleduju. Ale jen hokej, fotbal mě tolik nebaví. Oni než kopnou ten míč na druhou půlku hřiště, usnu. Hokej je živější, dravější, pořád se tam něco děje.
Našel jste v moskevském turnaji nějaký pohádkový příběh?
Kdepak, ani jsem ho nehledal. (směje se) Byl to bezva nápad sem vyrazit, udělalo mi to radost. Užil jsem si i volný čas v Moskvě, vyrazil jsem do Treťjakovské galerie, což je moje srdcová záležitost. Tam bych se mohl odstěhovat na měsíc, je tam tolik nádherných věcí, že mi bylo líto, když jsem musel odejít. Všechny ty obrazy nejde prohlédnout ani za týden, natož pak za den. I tak jsem si to ale vychutnal. V Moskvě mám i dost přátel, protože jsem tu prezentoval všechny svoje pohádky, to město je nádherné. Kdykoliv přijedu, vidím, jak se postupně posouvá k lepšímu, jak se zkrásňuje.
„Pochopili, kde si má kdo kam stoupnout do světla a tak podobně. Úplně napoprvé! Jako by to byli ti nejlepší hollywoodští herci.“
Říkáte, že hokej moc nesledujete, ale hokejisty jste ve svých Babovřeskách obsadil dost výrazně…
To bylo díky Lucce Vondráčkové, jejíž manžel Tomáš Plekanec se díky výluce v NHL pohyboval kolem natáčení prvního dílu. Zašel za mým asistentem Markem, že by se jeho kamarádi rádi přijeli taky podívat, jestli by to bylo možné. Marek samozřejmě souhlasil a vzkázal, že jestli budou chtít, tak si tam budou moct i zahrát. Měli zájem, proto jim řekl, ať si s sebou vezmou ty své tašky a hokejky. Sedli jsme a kvůli tomu jsme přepsali konec filmu, protože kluci nám řekli, že budou volní i příští rok. Proto jsme závěr jedničky změnili a udělali jsme ho otevřený s tím, že oni přijeli, Horáčková je viděla a už se to rozjelo směrem k druhému dílu.
Jací byli pánové Voráček a spol. herci?
Bezvadní. Hluboce před nimi smekám. Ani jeden z nich neměl sebemenší hvězdnou manýru. Jsou neskutečně vycepovaní. Když jsme jim řekli, ať jsou někde ve tři čtvrtě na sedm, dorazili už po půl. Kam jste je postavili, tam byli, všechny rozestupy na place si hlídali, až mi to přišlo, že to mají z té své hry tak naučené. Pochopili, kde si má kdo kam stoupnout do světla a tak podobně. Úplně napoprvé! Jako by to byli ti nejlepší hollywoodští herci.
V Moskvě jste nedělal nábor dalších adeptů z nároďáku pro své filmy?
Ne ne… Ale potěšilo mě, když jsem od lidí, kteří s námi jeli, slyšel, že vyrůstali na mých filmech, že maminka nebo babička mě milují. Bylo to moc příjemné.
Nepadl tu alespoň nápad na nějaký sportovní film?
Přiznám se vám, že když jsme natáčeli Kameňák trojku, kde hraje fotbal tým z cikánů, nechal jsem tu scénu na Markovi a kameramanovi, protože vůbec neznám pravidla. Já jen řekl, co bych chtěl, oni tomu dali správnost. Oba jsou sportovci, takže byli mými odbornými poradci, dá se říct. Na film ze sportovního prostředí jsem v životě dostal několik nabídek, i velmi dobře placených, ale já to s díky odmítl. To by nebylo fér. Nejsem zlatokop, dělám filmy, které mě těší, sobě pro radost, ale bych dělal něco za každou cenu jen proto, že za to dostanu hodně peněz, to jsem odmítl. Nikdo mě neukecal.
Share on Facebook
