Na bráchu jsem pyšný, přiznává Kaše. V Montrealu překvapil sám sebe
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
(MONTREAL, od našeho zpravodaje) Ačkoli dlouhé týdny marodil, a nebylo jasné, jestli David Kaše stihne mistrovství světa juniorů, šikula ze severu Čech to dokázal. Ba co víc, vede si náramně. Po ledě létá jako blesk, kouzlí s pukem. Jenom ty góly... "To je pravda, čekám je od sebe," poví upřímně. Jeden z nejtalentovanějších hráčů ročníku 1997 roste před očima do hokejové krásy, pro dvacítku je moc dobře, že Kaše v mužstvu nechybí. "Turnaj beru i tak, že je poslední v mládežnických kategoriích. Strašně jsem se těšil," přiznává.
Kaše už zažil v kariéře leccos, ačkoli byste to do toho drobného kluka neřekli. Vynikající bruslař a technik, jehož zdobí vyspělé taktické myšlení, si uvědomuje, že by měl český výběr pomoci táhnout. Má co nabídnout, po dlouhé pauze obdivuhodně rychle našel dřívější pohodu. Kdo ví, brzy možná napodobí bratra Ondřeje, jenž se senzačně probil do prvního týmu Anaheimu. "Ale na to teď nemyslím," hlásí naděje Philadelphie. "Zajímá mě jen šampionát. Čeká nás zápas s Dány, který musíme zvládnout," burcuje.
Český tým má na kontě čtyři body, což by asi původně nebyl špatný vstup do turnaje. Ale po výhře nad Finy to mohlo být i lepší, co říkáte?
Přesně. Chtěli jsme začít co nejlépe, což se povedlo na sto procent, jelikož se nám povedlo porazit Finy. Klíčem bylo podle mě hlavně to, že jsme neměli vyloučení. Se Švýcary bohužel ano. Bylo to úplně jiné utkání. My do toho šli jako favorité, hodně jsme se do nich tlačili, jenže soupeři nám odjížděli do brejků. A z toho pramenily chyby i fauly. My těch trestů měli hrozně moc, na téhle úrovni to nesmí být.
Promítla se i skutečnost, že zápas se nevyvíjel podle všech představ? Proměnit šance, vývoj by byl určitě jiný.
Jo, my se do nich nutili skoro celou dobu. Šancí bylo dost, ale nestáli jsme před brankářem a neměli dorážky. Jejich gólman dost viděl. Švýcaři šli do vedení, potrestali naše vyloučení. A pak se celkem zavřeli, což pro nás bylo docela těžké.
Čekají Dánové, ještě před deseti lety soupeř na rozehrání, ale teď velmi nebezpečné mužstvo. Vy máte zkušenost, před dvěma lety jste byl v Torontu aktérem bitvy, kterou až v prodloužení rozhodl David Pastrňák. Stačilo málo a Češi tehdy hráli o záchranu...
Ten zápas si samozřejmě pamatuju. Dány nesmíme v žádném případě podcenit. Porazili tu Finy, sice měli pár střel, ale to je ono - hrají obětavě, bojují. Pro nás vyplývá, že musíme makat stejně, je třeba chodit do brány a hrát jednoduše. Pak věřím, že to zvládneme.
Vám osobně se v obou utkáních dařilo, možná až nečekaně po dlouhé zdravotní pauze. Chybí tomu jenom góly?
"Určitě. Když jsem byl zraněný, ani jsem nepočítal, že by to takhle mohlo jít. Myslím, že hraju docela slušně. Překvapil jsem sám sebe. Cítím se dobře, jsem silný na puku. Jen škoda koncovky. A produktivity. Šancí máme dost, branek moc ne. Já od sebe očekávám, že tam nějaké góly a body padnou. Na druhou stranu to zase až tak neřeším. Je jedno, kdo bude bodovat, hlavně abychom vyhrávali."
Do zápasu s Dány půjdete coby člen první formace. Zase oprášíte někdejší souhru s Michaelem Špačkem, trenér Petr říkal, že věří v úspěch tradičních vazeb.
Ke Špágrovi a Adamovi Musilovi jsem šel už po první třetině se Švýcary. Podle mě to mělo náboj. I pro Špágra. Hráli jsme spolu, myslím, že si docela vyhovíme. Uvidíme, jak to bude klapat."
Šampionát určitě na dálku sleduje i bratr Ondřej. Předpokládám, že jste v pravidelném kontaktu.
Jo jo, voláme si každý den. Koukal jsem, že v noci dával gól z brankoviště, z pozice na kolenou. Když spolu mluvíme, bavíme se samozřejmě o NHL, o dvacítce. O tom, co právě prožíváme. Nejsilnější spoelčné pocity jsme měli na juniorském šampionátu před dvěma lety, který se konal také tady. Hráli jsme tehdy v Torontu a oba jsme byli v týmu. Tehdy byl tým kousek od baráže, když jsme na konci třetí třetiny prohrávali s Dány. Myslím, že právě tohle jsou největší zkušenosti. Nakonec jsme to naštěstí zvládli a zabránili velkému maléru.
Teď máte pozici lepší, se čtyřmi body můžete být přece jen víc v klidu. Není to ale ošidné?
Tenkrát jsme první dva zápasy prohráli, teď máme výhru nad Fiony a aspoň bod se Švýcary, který bude cenný. Dánové udělali Finy, situace se zamotala. Pro nás je jasné, že musíme Dány porazit, pak bychom si to mohli rozdat se Švédy o první místo ve skupině. Dobře víme, že proti Dánsku to bude hrozně těžké. Musíme to zvládnout!
V českém týmu jste jedním z nejzkušenějších hráčů, startujete na svém třetím mistrovství světa. Snažíte se mladší parťáky občas usměrňovat?
Já přijel až na poslední chvíli (usměje se). Trenéři to zvládají výborně, ke každému mluví osobně. Navíc v týmu je dost kluků, kteří mají hodně zkušeností. Se šampionátem i s malým hřištěm, protože působí tady. Ať to jsou Špaček, Zbořil, Chlapík a další. Každý si k tomu něco řekne, není to tak, že bychom si hráli na nějaké mazáky. Jsou tu super kluci, bezva parta. Jeden něco řekne a druhý si z toho něco vezme.
Je vás tu pět pamětníků stříbra na MS osmnáctek 2014, takže byste i měli právo ostatním poradit, kudy vede cesta za vítězstvím.
No jo, ale mladí kluci zase vyhráli Memoriál Ivana Hlinky. Takže ví, co je třeba pro úspěch udělat. Né, bude důležité, aby se nikdo neurazil, když něco od někoho uslyší. Myslíme to dobře, jde o to, aby si z toho dotyčný něco vzal. Je třeba hrát jako tým a táhnout na jedné lodi. Každý má nějakou svoji roli. A v mužstvu to je potřeba.
Přemýšlíte během turnaje o své budoucnosti? O tom, jestli třeba vyrazíte bojovat o uplatnění v organizaci Philadelphie, která vás draftovala?
Ne, vůbec. Na mistrovství světa jsem přijel s úplně čistou hlavu. Mám radost, že to po těch zraněních vyšlo. Skauty a jiné věci neřeším. Tenhle turnaj je pro mě poslední mládežnická akce. Kluci mi dost chyběli, dlouho jsme se neviděli. Chtěl bych, abychom udělali co nejlepší výsledek. Abychom zakončili ty krásné roky, které jsme společně od šestnáctky prožili.
Bratr Ondřej se dostal do NHL, jiný chomutovský talent David Kämpf teď zase zazářil v reprezentaci dospělých. Oba jsou pro vás dobrou inspirací, co říkáte?
Přesně. Každý z nich má něco. Kluci spolu dlouho hráli a myslím, že jim to klapalo. Mám radost, jak se Kämpfík hrozně zvedl. Hraje výborně. Dostal šanci na mezinárodní úrovni a ukázal, že se dá prosadit z extraligy. Příští rok by klidně mohl zkusit farmu. Zámoří. Zájem podle mě určitě bude. A brácha? Jsem na něj hrozně pyšný. Začátek měl hektický, byl nemocný, z hlavního kempu stihl snad jen jeden zápas. Nevěděl, co bude. Na farmě ukázal, co v něm je. Mám radost, že i když ho po prvních zápasech v NHL poslali dolů, dál makal a po právu dostal pozvánku zpátky. Chytil to za pačesy, hraje skvěle. Doufám, že mu to vydrží co nejdéle.
Share on Facebook
