Můj čas už se nachýlil, hlásí dojatý Vlasák. Půjde za Strakou do Plzně?
Foto: hc-slavia.cz
Dopředu věděl, že bude konec. Tomáš Vlasák uzavřel kruh úžasné hokejové dráhy a vrcholovou kariéru zabalil tam, kde kdysi začínal. Majitel tří zlatých medailí ze světových šampionátů 1999-2001 je dalším velikánem českého hokeje, na jehož góly už se bude jen vzpomínat. Velká škoda, že Vlasák mává na rozloučenou záhy po sestupu Slavie. Tohle si za roky úspěchů nezasloužil...
Ovšem fanoušci navzdory trpkému výsledku ocenili jeho šikovnost, nasazení a zarputilost. Jakmile doběhl do cíle duel s Českými Budějovicemi, který už v baráži nic neřešil, slávisté se loučili s kotlem nejvěrnějších. Tomáš Vlasák pak všem oznámil, že už ho v dresu se šestadvacítkou při soutěžním utkání nikdo neuvidí.
Bylo to hodně emotivní, oči měl plné slz. "Hlavou se mi promítla celá kariéra. Samozřejmě jsem nechtěl končit takhle, ale je to sport. Bohužel. I když mě to hrozně mrzí a mrzet bude asi napořád," povídá tiše. Pád z nejvyšší soutěže ho jako kovaného slávistu zasáhl, nicméně záměr odložit výstroj a dát se na novou životní dráhu nezmění.
"Vnitřně jsem byl rozhodnutý někdy kolem ledna. Vždycky si to dobře promyslím, protože nemám rád takové:končím a pak si to rozmyslím... Dával jsem si dohromady plusy a mínusy, ty pak převážily. Už bych se spíš trápil, než bych z toho měl radost. Tělo je unavené, za poslední tři roky jsem měl úrazy kolena, operaci stehna, potíže s plotýnkou. Tohle byl definitivní konec!" potvrzuje.
Poslední dny pro něj byly těžké. Červenobílí se potopili pod extraligovou hladinu. A odchovanec klubu, který za Slavii počátkem 90. let válel ještě národní ligu, byl u toho. "Cítím, že jsem za to měl nějakou odpovědnost. Celá sezona se vyvíjela špatně, ale i když se to v baráži nepovedlo, tak mužstvo nesmírně bojovalo. Až do posledního zápasu nás držel Domíno Furch. Musíme se s tím smířit, já doufám, že Slavie zase bude rychle zpátky," říká tiše.
Svému klubu drží palce, aby se brzy vzchopil. Úkol to bude velmi těžký. "Viděli jsme to na Kladně - sestoupilo a nedostalo se ani přes první kolo play off. Teď tady asi bude chvilku takové vakuum, ale věřím, že se tady dá schopná parta lidí, která Slavii prostě padnout nenechá. A co nejdřív se dostane nahoru," doufá v lepší zítřky Pražanů.
Pokud se podívá proti proudu, může být pyšný. "Vždycky jsem se snažil dělat maximum. Myslím, že kariéra nebyla špatná, jsem za to vděčný. Měl jsem zdraví, chtěl bych poděkovat rodičům, protože ti mě jako mladého strašně podporovali. A vůbec rodině, dětem. Děkuju všem! Ale už to končí," dopoví trošku sklesle. Odejít není lehké pro nikoho. V hlavě vám běží vzpomínky, které se perou s aktuálními dojmy. Srdce by chtělo, jenže hlava je proti!
"Nečekal jsem, že to bude tak těžké," přiznává. "Já tu hru miloval a miluju. Ale je konec. Teď cítím emoce, až se pustím do další práce, tak to bude lepší," odhaduje. Chvilku to ale potrvá. "Když to vezmu: od pěti let jsem na ledě, vrcholově jsem hrál nějakých třiadvacet sezon. Pokud má člověk něco rád, tak ho to zasáhne. A mě to zasáhlo." Jaké má plány do budoucna? "Chtěl bych u hokeje zůstat. Dělám ho celý život, myslím, že mu trošku rozumím," reaguje.
Pokud všechno klapne, Vlasák patrně zamíří do pozice sportovního manažera plzeňské Škody. "Ještě než jsem šel do Slavie, tak jsme s Dědkem (Martinem Strakou) měli úmluvu a jakoby příslib. Teď se s ním sejdu a uvidíme." V Plzni získal Vlasák vysněný extraligový titul, dlouho se za ním pachtil. Teď může opustit vrcholový hokej s vědomím, že naplnil i tuhle metu.
A nejen ji! Útočník s úžasně šikovnýma rukama se třikrát stal mistrem světa, v národním týmu odmakal mraky skvělých bitev. V Los Angeles okusil NHL, válel elitní soutěže ve Finsku, Rusku ve Švýcarsku. Prošel spoustu klubů, plzeňské angažmá mu dost možná kariéru prodloužilo. Radost z jara 2013 ho teď může inspirovat k návratu. "Za ten titul jsem strašně rád, i ten jeden pocit stál za to. Strašně moc!" uzavírá.
Share on Facebook
