Motoru moc fandím, vzkazuje Prospal. Na svoji baráž nikdy nezapomene

Foto: Aleš Krecl, cslh.cz

Před dvanácti lety vedl českobudějovický klub vyčerpávajícím play off první ligy i následnou baráží vstříc nejvyšší soutěži. Václav Prospal byl tehdy hlavní postavou mužstva, které pro Jihočechy dokázalo vybojovat návrat mezi elitu. Příští týden se o totéž pokusí jeho nástupci, Motor si poradil s Přerovem i Slavií a v rozšířené baráži zkusí zaútočit na další velký postup. "Strašně bych klukům přál úspěch, protože Budějovice jsou hokejové město. Ale rozhodne se na ledě. Uvidíme," říká dvojnásobný mistr světa.

Fanshop

Někdejší dlouholetý útočník Tampy Bay, New York Rangers,,Ottawy nebo Anaheimu je momentálně zaneprázdněn přípravou národního týmu na mistrovství světa, počátkem dubna vyrazí také do Pittsburghu na závěrečný turnaj amerických týmů do 16 a 18 let. Ale Motor, to je srdeční záležitost. "Sleduju ho na dálku celý rok, když přijedu, zajdu na zápasy nebo na tréninky. Pořád se zajímám," potvrzuje

Tím pádem je zbytečné se ptát, jestli budete baráž hodně prožívat.
Určitě budu! Zápasy play off mi utekly, mám velkou radost, že Motor postoupil – aspoň podle výsledků sérií 4:0 nebo 4:1 – poměrně jednoznačně. Teď je před nimi obrovská výzva a příležitost, i když vím, že to nebudou mít jednoduché. Pardubice a Karlovy Vary nechtějí sestoupit, do extraligy se snaží probojovat také Jihlava.

Jde podle vás Motor správnou cestou?
Já myslím, že to výsledky dokazují. Cesta je to určitě správná, Motor podle mě jednoznačně patří do nejvyšší soutěže. Jsem kluk z Českých Budějovic, na zimák jsem tam chodil od nějakých pěti šesti let, dost to prožívám. Fanoušky, sponzory, veškerou veřejnost tam teď hokej táhne. Hráči mají neskutečnou diváckou kulisu a podporu, bylo by skvělé, kdyby se povedl postup.

Zvládne to Motor?
Moc bych si to přál, ale jde o těžký úkol. S kolegy u reprezentace jsme se o tom bavili. V baráži potřebujete lídry, správné hráče na vypjaté zápasy. Týmy jsou všechny v únavě, blíží se konec sezony. Budějovice mají vynikající trenéry, je tam skvělý management. Myslím, že celý klub by si zasloužil návrat do extraligy. Jenže hraje se na ledě. Já jako fanoušek a bývalý hráč si to mohu přát. Krásná hala, lidé žijí hokejem, Motor má všechno. Uvidíme, jak to dopadne. Ostatní týmy se ovšem budou snažit o to samé.

Před dvanácti lety jste zažil úspěšnou baráž proti Jihlavě, ačkoli tehdy ještě ne tu současnou čtyřčlennou. Vzpomenete si občas?
S Jihlavou to bylo daleko jednodušší než s Chomutovem (směje se). Kdykoli se mě někdo zeptá na rok 2005 a na naší cestu zpátky do extraligy, vždycky se mi vybaví Chomutov. Hned si vzpomenu na Petra Havelku. Ať je to jak chce, kolik se napočítalo bodů Pro prospala, jak hráli Dvořák, Neckář, Turek, Ference, Radek Martínek a všichni ti další kluci... Nejdůležitějšího góla v celém play off dal Petr Havelka, tenkrát v prodloužení čtvrtého utkání na hřišti Chomutova. Kdybychom tam prdli, tak se historický postup nekonal. Tu sezonu mám samozřejmě pořád v hlavě. Po Světovém poháru jsme se já a Dvořka zapojili. Marťas už tam hrál, přidali se Andy Ference, Standa Neckář, přišel chytat Roman Turek. Motor byl šestý, ale rozjel se a prohrál tuším čtyři zápasy do konce základní části.

Série s Chomutovem pak měla v play off úplně všechno
Měla. Byla neskutečně těžká. Do dneška si pamatuju, jak myslím před pátým zápasem přijel soupeř, já se podíval na druhou stranu a tam sedělo snad jen dvanáct bruslařů. Postavili torzo týmu kvůli nějakému onemocnění a my přesto pět minut před koncem prohrávali 1:2. A to jsme hned na začátku dali góla, kdy mi to Dvořka namazal do prázdný. Pak chyba při naší přesilovce, tuším hráč Koláček to zakončil. Vyrovnával Štěpán Hřebejk a Radek Dvořák nám pak v pět na tři zařídil cestu do baráže.

To si tedy pamatuje neskutečné detaily.
Ano! Protože to mi prostě utkvělo v paměti. Manželka mi tvrdí, že si nedokážu zapamatovat, co mi řekla před týdnem nebo včera. Ale tohle jsou věci, které budu mít v hlavě asi do konce života. Stejně tak situace ze zápasů, které jsem hrál a byly nějakým způsobem zajímavé. Nebo vypjaté.

S Jihlavou to potom vypadalo na snazší práci. Nebo zdání klame?
Dopadlo to 4:1 na zápasy, ale ten první nás posadil trošku na zem. My to úplně nezvládli. Eda Turek a starší hráči jako třeba já a Radek jsme měli trošičku větší proslov po rozbruslení před druhým utkáním. Eda to vzal za správný konec, pak jsme dokázali vyhrát čtyřikrát za sebou, i když jednou tuším na penalty. Bylo to fantastický! A rok 2005 se potom zakončil ještě jinde. Ve Vídni, na mistrovství světa. Skvělým způsobem! 

Co z hlediska Motoru považujete směrem k baráži za nejdůležitější?
Samozřejmě vstup, začátek. Protože dneska se to nedá hrát způsobem, že prohraješ první zápasy a pak to doháníš, někam se vracíš. Druhá věc: lídři musejí vést mančaft, žádný tým také nemůže hrát bez vynikajícího brankáře. Mladý Kváča to musí dokázat, kluci před ním mu musejí pomoci. Tým potřebuje dávat góly, aby trenéři dostali možnost zařadit všechny čtyři formace.

Přispějete třeba nějakou konkrétní radou?
Jsem vášnivý fanoušek a takový ten sledovatel na dálku. Nemám tady možnost být, takže na internetu hltám všechny novinky. Když to teď vyšlo a jsem v Čechách, samozřejmě chodím na utkání i na tréninky. Ale Motor má kvalitní trenéry, ve vedení sedí kluci jako Roman Turek, Aleš Kotalík, Standa Bednaříků. Mají něco za sebou. Když se mě zeptají, samozřejmě rád poradím. Ale abych někde rozdával rozumy, od toho tam nejsem. Jsem fanoušek, kamarád kluků, kteří se snaží o postup. Znám hráče, Tonda Stavjaňa mě trénoval v národním týmu, hrával jsem s Martinem Štrbou. Moc bych to Motoru přál, ale je to na nich.

Jste v kontaktu během sezony?
Pravidelně si volám se Standou Bednaříkem. Průšvih je, že je hodně zaměstnaný, Takže na zprávu od něj nebo zavolání zpátky čekám třeba pár dní. Dělám si legraci, že jsme se  vrátili do doby, kdy se posílaly dopisy. Tehdy trvalo nějakých 14 dní, než ti dopis do Ameriky došel (usměje se). Né, jasně, v kontaktu jsme. Občas se bavíme i o hráčích. Standa se například ptal, když dělali Bena Walkera. Využil jsem toho, jak jsem skautoval pro New York Rangers, oprášil jsem kontakty a poptal se. Motoru se snažím pomoci, jak jen to jde. Teď přichází klíčová fáze, baráž startuje v úterý a Budějovice začínají v Pardubicích. Uvidíme, jaký budeme mít režim v přípravě nároďáku. Když bude možnost, lákalo by mě vyrazit a osobně se na utkání podívat. Každopádně půjdu v Budějovicích, protože termíny baráže jsou i pátky a neděle, kdy má reprezentace volno.

Povinnosti na první místě, to jste vždycky ctil.
Od toho se všechno odvíjí. Motoru přeju, ovšem hlavní je práce u národního týmu. Možnost být v trenérské pozici u reprezentace je pro mě pořád neskutečná. Když vezmu Světový pohár... Člověk, který býval v minulosti v nároďáku, se najednou postaví na střídačku v jiné roli. Je tam, může být jedním z nich, i když už ne jako ten, co se s ostatními svléká a může pak na ledě udělat nějaký rozdíl. Strašně si vážím, že jsem pořád součástí českého hokeje.

Měl jste v plánu, že se do přípravy reprezentace zapojíte hned od prvního týdne?
Když jsem se během sezony bavil s Pepíkem Jandačem, jak to bude vypadat před světovým šampionátem, věděl jsem, že kempy začnou dřív. Někteří kluci nehráli play off a potřebují bruslit, jiní už také skončili a byli by bezprizorní. Já mám sice v Americe svůj tým, jemuž sezona neskončila, ale předal jsem to asistentovi s tím, že se vrátím na závěrečný turnaj. Bude hodně sledovaný skauty, lidmi z univerzit, z předjuniorských lig. Proběhne to na začátku dubna v Pittsburghu, do té doby budu s národním mužstvem. A po návratu se k němu hned zase přidám. Reprezentace má o tom víkendu volno, pokud všechno klapne, promeškám v Praze jeden trénink.

Dorazil jste i s rodinou?
Ne ne, jsem tu sám. Tři z našich čtyř dětí chodí v Americe do školy, nemohou se tedy uvolnit. Pro mě to je nezvyk. Máme čtyři děti, Pepa Jandač tomu říká mateřská školka. O děcka se staráme, jsou smyslem života. Takže mi chybějí. Žena tam zůstala sama, ale dobré je, že sestra manželky má šestiletého klučíka, který tady v Čechách ještě nechodí do školy.. Takže se sbalili a na měsíc jeli do Ameriky, mé ženě pak pomohou její rodiče. Což je samozřejmě fajn.

Příprava národního týmu potrvá šest týdnů. Něco podobného jste během kariéry nezažil.
Takhle dlouho ne. Když jsem měl možnost přijet na mistrovství světa, bylo to po sezoně v NHL. Nebo v roce 2005, kdy byla stávka. S Motorem jsme tehdy hráli play off a pak baráž. S Radkem Dvořákem jsme se pak připojili k nároďáku, ale to už byl program před šampionátem v plném proudu.

Než přijdou úvodní zápasy s Nory, tréninků bude ještě hodně. Snažíte se je s kolegy chystat i trošku pestřejší, aby příprava nebyla fádní?
Kluci minulý týden hodně bruslili, závěr jsme chtěli zpestřit hrou na malém prostoru. Byť to nevypadá, jde o fyzicky náročnou záležitost, protože se hráči musejí vracet. Navíc je tam hodně vyvážených soubojů o puk. Já tyhle věci často dělám s mými kluky v Americe, hra na malém prostoru je na hokejové myšlení, souboje, na uvolnění a přihrávky. Na spoustu prvků, které prostě potřebuješ.

Na ledě jste dost slyšet. Je to zvyk ze zámoří, kde cepujete mladé talenty?
Spíš to bylo způsobené tím, když jsem měl trénink na starost víc já. Jindy to zase vede Pepa Jandač. Pokud člověk něco vidí, Pepa po nás ostatních chce, abychom se zapojili a hráčům to říkali. To samé platí o individuálních činnostech. Jak se sejdeme u tabule, člověk tam ještě rychle řekne, čeho si všiml u cvičení, které jsme zrovna dokončili.

Až se vrátíte ze Spojených států, budete už s reprezentací do mistrovství světa?
Přesně tak. Jde jen o to, kdy se přesně vrátím. Pokud nebudeme na závěrečném turnaji úspěšní a vypadneme, mohl bych přiletět už 10. dubna. Minulý víkend jsme měli turnaj South Eastern District, po němž jsem vyrazil do Čech. S Pepou jsme si řekli, že cokoli přijde poté, budeme řešit, až jestli se nám povede uspět. Oběma mým týmům to vyšlo. Mám radost, není ideální, že s kluky nemohu být. Na závěrečný turnaj se v každé kategorie dostane 16 nejlepších týmů a nám se to povedlo u obou skupin. Což je na mužstvo z Floridy vynikající úspěch.

Není pro vás nepříjemné cestování a změny časových pásem? Přes Atlantik poletíte v krátké době třikrát.
No, do Prahy jsem dorazil ve středu. Děda tchán mě vyzvedl, odvezl jsem si věci na Hlubokou. Vyspal jsem se a hned jel do Prahy, abych byl součástí dvou tréninků. Jasně, budu se zase vracet, což je něco jiného. Doma to bereme tak, jako že jsem na tripu. Jako za situace, které jsem zažíval v roli hráče, když se jelo na zápasy do Kalifornie. S rodinou se všichni uvidíme v Pittsburghu, do Tampy už se nedostanu. Poletím tam až po mistrovství světa, budu moci uskutečnit i výběr do mužstva osmnáctiletých, který budu dál trénovat. Měl bych stihnout poslední týden školy, což je v pohodě.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz