Moderátor Klepetko žije hokejem. Jako fanoušek, rodič a funkcionář Litoměřic

Foto: Česká televize

Jeho hlas a tvář znají skoro všichni. Dlouhá léta byl moderátorem Událostí, hlavní zpravodajské relace České televize, a pak uváděl publicistický pořad Hyde Park ČT24. Ve volném čase se Bohumil Klepetko věnuje hokeji – coby fanoušek, člen výkonného výboru Litoměřic a také jako rodič hokejistů.

Fanshop

Co obnáší vaše pozice ve výkonném výboru litoměřického klubu?
Projednává se běžná agenda řízení i všechny koncepční a strategické záležitosti. Prostě klasické vedení klubu. Výkonný výbor sestává z předsedy Daniela Sadila, místopředsedy Jaromíra Tvrzníka, generálního manažera Jana Fišery a dalších tří členů – já jsem jedním z nich.

Proč se angažujete v litoměřickém hokeji?
Jak to bývá, dostanete se k tomu přes děti. I když souvislosti jsou širší – sám jsem hokej hrál a miluji ho. Jsme typická hokejová rodina. Máme tři syny, všichni hokej hráli nebo ještě hrají, postupně dojednoho tady za Stadion, přestože v Litoměřicích nebydlíme. Protože jsme v klubu spokojení, začal jsem se v něm víc a víc angažovat, až jsem dnes členem výkonného výboru.

„Kolegové z České televize už mě znají, a když běží v televizi zápas, který nemůžu vidět, vědí, že mi nemají říkat ani naznačovat výsledek."

Trénoval jste někdy mládež?
Ne, to ne. Ale dělám vedoucího u týmu mladšího dorostu, za který hraje můj prostřední syn. 

Několik let jste vedl hokejový klub v Roudnici nad Labem. V roce 2011, paradoxně po nejlepší sezoně, se prodala druholigová licence Porubě. Jak to?
To bylo v době, kdy už jsem byl u hokeje v Litoměřicích. Ale důvod byl jednoduchý – ne všude funguje spolupráce s městem tak příkladně jako v Litoměřicích, kde je mimořádně dobrá z obou stran. V Roudnici klub neměl dost peněz, neustále bojoval s finančním zajištěním, nebylo jednoduché utáhnout druhou ligu, a tak se licence prodala.

Je pro vás zajímavé poznávat hokejové prostředí i ze strany těch, kteří hokej dělají?
Určitě, je to zajímavé. Každý divák, který sleduje sport v televizi, si myslí, že mu nejlépe rozumí. Často se pak názory nesou na vlně jakýchsi klišé, která o sportu panují. Žel, jako novinář musím sebekriticky říct, že je tomu tak někdy i ze strany médií. Zevnitř pak vidíte, že realita je trochu jiná.

„Každý divák, který sleduje sport v televizi, si myslí, že mu nejlépe rozumí. Zevnitř klubu ale vidíte, že je realita trochu jiná."

Jaký jste fanoušek?
Zápasy prožívám hodně, byť nepatřím mezi extrovertní fanoušky, kteří jásají na náměstí nebo skandují v hledišti. Nejvíc si hokej užiju sám. Kolegové z České televize už mě znají, a když běží v televizi zápas, který nemůžu vidět, protože zrovna vysílám, vědí, že mi nemají říkat ani naznačovat výsledek. Když pak přijedu domů, pustím si záznam a užiju si ho jako přímý přenos. V Litoměřicích nejraději sleduji zápasy z tribuny mezi fanoušky. Co se týká synů, často se musíme s manželkou rozdělit, když se jim zápasy kryjí. A esemeskami si posíláme dílčí výsledky po třetinách. 

Stane se, že jste na hokeji nervóznější než při moderování ve studiu?
To ano. Na hokeji to není ve vašich rukách, tam fandíte a sledujete výkony jiných – hráčů, na kterých vám záleží. Při vysílaní výsledek ovlivnit můžete, je to vaše práce. Takže z tohoto pohledu bývám na hokeji nervóznější.

Jak vás poslouchám, tak hokeji věnujete hodně času.
Je to náplň, která zabírá prakticky veškerý můj volný čas. A často i čas, který volný není. Pokud by člověk neměl k hokeji vztah a neměl ho opravdu rád, nemohl by to dělat. Jak jsem říkal, máme tři syny, z nichž dva za Litoměřice stále hrají, a do toho jsem ve výkonném výboru klubu. Přitom bydlíme v Roudnici a pracuji v Praze. Praxe je ovšem taková, že do Litoměřic kvůli hokeji jezdíme nejen každý den, ale běžně i dvakrát denně a někdy se s manželkou do Litoměřic otočíme až třikrát. Takhle to u nás zkrátka je. Žijeme s hokejem a zabírá nám de facto všechen čas.

Být hokejový rodič asi není zrovna nejlehčí, že?
Jak se to vezme. Záleží, co od toho kdo očekává. Pokud někteří rodiče dávají děti na hokej proto, že očekávají hokejovou kariéru, finanční zabezpečení dětí i svoje, s tím se hokej dělat nedá a velmi pravděpodobně budou zklamaní. Pokud se ale hokeji věnují proto, že děti baví, že ho i rodiče považují za dobrý a vhodný sport, těžké to být nemusí. Samozřejmě vyjít s některými rodiči není úplně snadné, ale to je v každém kolektivu a prostředí.

„Žijeme s hokejem a zabírá nám de facto všechen čas."

V neposlední řadě jste hokej sám hrál. Co vám toto období dalo do života?
Hezké vzpomínky. Dodnes vzpomínám, jak jsme hráli, s kým jsme hráli... Když se po letech sejdu s tehdejšími spoluhráči, máme si vždy o čem povídat. A je zajímavé, jak se láska k hokeji v některých rodinách dědí. S některými spoluhráči jsem se třeba třicet let neviděl a najednou se s nimi potkáte na stadionu, kde jsou i oni na hokeji se svými dětmi. Obecně jsem příznivec kolektivních sportů, protože vedou k jakési odpovědnosti a fungování ve skupině. A samozřejmě, sport sám o sobě je prospěšná záležitost. V dnešní době tím spíš, že děti obecně málo sportují a je skoro požehnáním, když se nějakému věnují.

Bohumil Klepetko je členem výkonného výboru HC Stadion Litoměřice.

Bohumil Klepetko je členem výkonného výboru HC Stadion Litoměřice. | Autor: Česká televize

Jaký je váš největší hokejový zážitek?
To je těžké, je jich hodně. Jako malý kluk jsem v duchu rodinné tradice fandil Poldi Kladno, pamatuji si finále tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí se Spartakem Moskva. V roce 1985 jsem byl na finále mistrovství světa v Praze. To byly zážitky v dětství. Dnes je pro mě zážitek, když náš A-tým Litoměřic postoupí do play-off WSM Ligy a vidím naši krásnou Kalich Arenu, jak je zaplněná do posledního místa. Nebo když vidím fanoušky a lidi z města, jak s klubem žijí. Jako otce mě pak těší úspěchy synů – třeba když nejstarší odehrál několik zápasů v Kanadě nebo v dorostu Sparty, když prostřední syn hraje za úspěšný výběr Ústeckého kraje... Každoročně v Litoměřicích pořádám Kalich Cup, mezinárodní mládežnický turnaj. Je nazvaný podle symbolu klubu i Areny – historického husitského kalicha. A až mě dojímá, když vidíte, že i zahraniční týmy stojí o účast na něm, že ho považují za prestižní a kvalitní. To vše mi přináší radost.

Teď je letní přestávka. Chybí vám hokej, nebo jste rád, že si od něj můžete odpočinout?
Tak i tak. Hokej mi samozřejmě chybí. V sezoně se celý týden těším na víkend, až se půjdu podívat na zápas. Cítím ale, že je potřeba si od něj taky odpočinout. I na mém prostředním synovi jsem viděl, že už byl po letní přípravě unavený a odpočinek potřebuje. 

„Je pro mě zážitek, když A-tým Litoměřic postoupí do play off a vidím naši krásnou Kalich Arenu, jak je zaplněná do posledního místa."

Ta otázka se nabízí. Proč se z vás nestal sportovní novinář?
Já jsem chtěl být sportovním novinářem. Jako kluk jsem poslouchal rozhlasový pořad S mikrofonem za hokejem a představoval si, že i já jednou budu sportovním komentátorem.

Ale?
Když jsem byl na vysoké škole, přišel rok 1989. Jako studenti jsme se v revolučním dění angažovali a začali se zajímat o politiku. Já přehodil výhybku a nejprve se věnoval zahraničně-politické žurnalistice, pak vnitropolitické. A už jsem u toho zůstal. Částečně mě to mrzí, protože sport mám dodnes nejraději, ale když nad tím přemýšlím, je to možná dobře – kdybych se věnoval sportovní žurnalistice, bylo by to sice moje zaměstnání, ale třeba už ne koníček.

U novinářů hrozí syndrom vyhoření. Neuvažoval jste o změně profese, abyste čelil novým výzvám?
Člověk nikdy neví, kam se jeho kroky stočí, takže na tuto otázku nedokážu úplně odpovědět. Práce v České televizi mě baví a naplňuje. Hokej je zase můj koníček. Uvidím, co přinese budoucnost. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. 

„Chtěl jsem být sportovním novinářem. Jako kluk jsem poslouchal rozhlasový pořad S mikrofonem za hokejem a představoval si, že i já jednou budu sportovním komentátorem."

Dělají kolegové z hokejové redakce České televize svoji práci dobře?
Myslím, že velmi dobře. Věřím, že to každý divák vidí. Ostatně byly pokusy jiných televizí převzít hokejové přenosy, ale skončily velkým krachem a dokonce nesouhlasnými demonstracemi před redakcemi. Pokud můžu soudit, právě hokejové přenosy a zpravodajství patří k absolutní špičce i ve sportovní redakci České televize.

Bavíte se s kolegy ze sportovní redakce o hokeji?
Ano, oni samozřejmě vědí, že se věnuji hokeji, že moje děti hrají hokej a že jsem „bafuňářem“ ve WSM Lize. Vždy si máme co říct. Dokonce Ota Černý, můj bývalý kolega a dobrý přítel, na mě vždy už na dálku volá, jak hrají moji synové. Člověka to vždy potěší.

Bohumil Klepetko předává medaile českobudějovickým hokejistům, účastníkům mládežnického Kalich Cupu 2016.

Bohumil Klepetko předává medaile českobudějovickým hokejistům, účastníkům mládežnického Kalich Cupu 2016. | Autor: cb2002.estranky.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz