Říha: Bronz má velkou cenu, vždycky jsme soupeře něčím překvapili

Potvrdili dosud povedený ročník českých mládežnických týmů, hokejisté do 19 let vybojovali na kanadském World Junior A Challenge bronzovou medaili. Přestože proti sobě neměli ta úplně nejsilněji postavená mužstva, především za hru proti zámořským soupeřům si zaslouží uznání – vždyť porazili oba pozdější finalisty. „Když si hráči dali říct, náš hokej na menším kluzišti byl opravdu výborný,“ pochvaluje si kouč Miloš Říha mladší v rozhovoru pro hokej.cz.

Devatenáctka musela vycestovat bez svého hlavního kouče Václava Varadi, který si plnil povinnosti u A-týmu Třince v Lize mistrů. Právě Miloš Říha přebral v kanadském městečku Truro jeho taktovku.

Pro český hokej je to první medaile z World Junior A Challenge. Jak velkou hodnotu podle vás má?
Myslím, že velkou. Jednak tam byla velmi kvalitní mužstva a jednak jsme tam jeli s hráči širšího kádru. Například z vítězného týmu na Memoriálu Ivana Hlinky jsme tam měli čtyři hráče. Myslím, že ten týmový úspěch je velmi cenný.

Co bylo jeho základem, základem vaší hry?
Základem samozřejmě byla týmová práce, to je jasné. Nicméně snažili jsme se neustále hrát hodně aktivně do forčeku. Hrát ho v obloucích, to znamená pořád v pohybu. Neustále jeden hráč do kotouče, jeden hráč v pohybu do obrany, do osy. Aktivní hra byla založená na pohybu pěti hráčů, takže to samozřejmě bylo velmi náročné. Pokud jsme ale tenhle herní systém dodržovali, tak s tím měli soupeři velké problémy.

Co se týče hry do útoku, tam jsme se museli přizpůsobit malému kluzišti. Snažili jsme se rychle otáčet hru, posouvat kotouče do hloubky. Pokud to mužstvo plnilo, tak jsme měli víc ze hry, spoustu přečíslení a šancí. Pokud to neplnilo a někdo si přenesl špatný návyk z evropského hokeje, předržel kotouč, tak z toho byl okamžitě obrovský problém pro obranu. Zámořská mužstva mají okamžitě obrovský tlak do brány, stačí malá chybička. V tom jsou napřed. Pokud jsme začali vymýšlet něco navíc, většinou to bylo kontraproduktivní.

Pozoroval jste v otázce návyků na úzké kluziště rozdíly mezi hráči ze zámořských soutěží a těmi z českých klubů?
Myslím, že ne. Až bych řekl, že mě to i překvapilo. Bylo to úplně vyrovnané. I zámořští hráči měli tendenci někdy kotouč předržovat, nebyl znát ten rozdíl, že v soutěžích hrají přímočařeji než my tady u nás. Jediný hráč, u kterého jsem ten rozdíl viděl, byl Jáchym Kondelík, který do hry ten návyk přenesl. U ostatních hráčů už to bylo podobné. Když si dali říct a dodržovali to, tak ten náš hokej na menším kluzišti byl opravdu výborný. A co si myslím, že máme pořád trochu navíc, je určitá kreativní dovednost. Vymyslíme něco navíc. Samozřejmě dneska už to soupeři umí taky, ale podle mě máme pořád něco zvláštního.

Ani to nevypadalo, že byste se potřebovali otrkat v prvních zápasech turnaje, jako třeba v listopadu sedmnáctka. Naopak, ve skupině jste porazili oba zámořské soupeře a šli přímo do semifinále, což byl asi hodně příjemný bonus.
Určitě nám pomohl přípravný zápas, i když jsme hráli s mužstvem z nižší soutěže. Měli jsme předtím dva tréninky, kde jsme si vyzkoušeli všechny varianty, co chceme hrát. Pak jsme si to zkusili v tom zápase. Tam bylo vidět, že když to fungovalo a všichni hráči se tomu podřídili, tak soupeř byl dovednostně slabší a absolutně nestíhal. Nakonec jsme měli nějakých šedesát střel. Nicméně jeho kvalita důrazu v předbrankovém prostoru byla znát.

Bylo hrozně důležité, že jsme si do prvního zápasu na turnaji přenesli všechny dobré návyky z přípravy. Kanadu jsme tím extrémně zaskočili. Ona to nakonec vyhrála, což bylo asi trochu nečekané. Strašně rychle jsme posouvali hru a oni hodně chodili do forčeku, takže jim pořád chyběl jeden útočník dozadu. Proto jsme měli za zápas snad dvanáct přečíslení, takže efektivita byla ještě docela nízká. Dali jsme čtyři góly a pátý v power-play.

Zápas s Američany už byl pro vás náročnější, že?
Amerika měla podle mě jednoznačně nejsilnější mužstvo. S kolegou jsme se byli podívat na jejich přípravný zápas proti Kanadě East, který vyhráli 7:0. Vzali jsme si z toho nějaké poznatky a zase myslím, že se nám je povedlo překvapit. Hodně hráli rozvážení útoku, že sráží puky na rozjeté hráče v pohybu. My jsme poslali hráče blízko k tomu, který to rozváží, a další dva čekali na to shození. Díky tomu jsme měli brejky, ze kterých jsme dali dva góly v oslabení. Oni mají obrovské sebevědomí a kvalitu, ale teď je překvapilo něco, na co nebyli vůbec připravení. Ty góly v oslabení byly pro celý průběh hodně důležité.

Když oni potom získali tlak a hráli třeba dvě přesilovky za sebou, jejich nápor byl enormní. Na začátku druhé třetiny nás zatlačili, po vyrovnávacím gólu na 2:2 taky. Ve všech zápasech bylo důležité, že nás podrželi brankáři. A taky obětavost týmu, hráči se snažili blokovat střely a hrát obětavě pro mužstvo. Když jsme byli pod tlakem, chtěli jsme ho vždycky zmírnit tím, že jsme aspoň rychle posouvali hru. Myslím, že postup ze skupiny byl zasloužený, i když jak říkám, podrželi nás brankáři. Vždycky nám ale zafungovalo něco, čím jsme soupeře překvapili. Tím jejich sebevědomí trochu utrpělo. Bylo to pro ně něco nového, na co nejsou zvyklí, a někdy si s tím nevěděli rady.

Hodně jste uvítali dva dny volna, prospěly vám? Na kanadských turnajích se to týmům většinou ani nepoštěstí, maximálně jeden den a jinak to jede v rychlém sledu...
Těžko zpětně říct, jestli nám to pomohlo. Teď to podle semifinále vypadá, že nám to spíš uškodilo, ale zase bychom pak třeba nemuseli mít síly. Každopádně ten zápas byl z naší strany jednoznačně nejslabší. I když musím říct, že nám extrémně chyběl Kondelík, který po zápasech ve skupině odletěl do přípravy s dvacítkou. On byl hrozně důležitý do kabiny, na střídačku, byl lídrem týmu. Splňoval kritéria, která bych řekl, že potom moc hráčů nesplňovalo. Perfektně plnil roli předbrankového hráče, roli hráče, který se udržel na kotouči v útočném pásmu, a ještě roli bulaře, který se dá použít pro jakékoliv kritické momenty. S tím si myslím, že jsme pak měli problém.

Mohli jste i přesto vyhrát? Drželi jste se dlouho na dostřel, potom jste dokonce vyrovnali...
Dvě třetiny nás držel gólman. Hra, kterou jsme předváděli v předešlých zápasech, nám nefungovala. Nevím, jestli tam došlo k uspokojení hráčů... Nebo jestli byli třeba nervóznější, když věděli, že ten zápas rozhoduje o postupu nebo nepostupu a máme blízko finále. Nevím, co bylo důvodem, že se nám ten zápas nepovedl. Paradoxně jsme se výsledkově drželi a v době, kdy jsme hru vyrovnávali nebo začali být mírně lepší, jsme dali šťastný gól na 1:1. Pak následující střídání jsme mohli vstřelit vedoucí branku, ale bohužel jsme dostali velmi laciný gól na 2:1 a potom i na 3:1. To zápas rozhodlo, pro mužstvo už to byla velká rána. Potom už bylo jedno, jestli to skončí 4:2, nebo nás z brejků potrestají.

Nepovedený finiš se přenesl do startu zápasu o bronz s Ruskem?
Určitě. Začátek zápasu se mi upřímně nelíbil. Přístupem mužstva, nedodržováním systému. Navázali jsme na to špatné ze semifinále. Možná ten zápas rozhodlo, že to Rusové nepotrestali, měli hodně přečíslení a šancí. Brízgy (Adam Brízgala) jednoznačně podržel mužstvo. V kabině jsme si k tomu něco důrazně řekli a od druhé třetiny už to bylo diametrálně lepší. Vrátili jsme se k týmové hře, poctivé, k pohybu a přechodu z obrany do útoku. A třetí třetinu jsme zahráli na jedničku, přestože Rusové dali kontaktní gól. Byli jsme aktivnější a ten hokej fungoval naprosto výborně. Měli jsme i velmi kvalitní přesilovku, kdy jsme je minutu a půl nepustili z pásma a na kotouč. Mužstvo si z mého pohledu uvědomilo, že tu medaili chce. Absolutně všichni hráči se úspěchu podřídili.

Bylo na turnaji cítit, že bojují o šanci na mistrovství světa dvacítek?
Byla to pro hráče jedna z motivací. Nicméně chtěli uspět i v turnaji. Měl jsem ten pocit, že jsme chtěli ukázat, že český hokej pořád má význam. Je extrémně cenné, že jsme porazili Kanadu i Ameriku, oba finalisty turnaje. Mužstva byla silná, my jsme určitě měli silnější skupinu. Snažili jsme se hráče motivovat tak, aby chtěli uspět proti takhle silným mužstvům, a po většinu turnaje se to dařilo.

Na turnaj nicméně nejezdí áčkové výběry. Můžete odhadnout, o kolik byly ty týmy slabší, než kdyby přijely v nejsilnějších sestavách?
Z mého pohledu tam Amerika měla silné mužstvo, co jsme se dívali na ty hráče, byli velmi dobří. Těžko říct, jakou kategorii tam měli, v tom jejich objemu je to velmi těžké odhadnout. Kanada postavila dvě mužstva, určitě to nebylo top. West byl silnější, East slabší. Nicméně u každého zámořského mužstva je z mého pohledu jedno, v jakém složení tam jsou nebo jaké hráče zkoušejí. Návyky a dovednosti mají na takové úrovni, že ta kvalita je vidět na první pohled.

I když jsme hráli proti místnímu mužstvu v přípravě, tak když vezmu jejich první pětku, jsem přesvědčený, že ti kluci by tady mohli hrát kdekoliv. Pokud byli na ledě, byli cítit a šlo vidět, že jsou na tom bruslařsky, technicky i hokejově dobře. Oni mají kvalitu v tom, že neustále chtějí ohrožovat brankoviště. To mi v našem hokeji hrozně chybí. Rusové tam měli mladší výběr, nicméně byl vidět ten ruský hokej. Extrémně dobré bruslení, výborní na kotouči, dobrá kondice. Švýcaři tam údajně měli základ týmu pro mistrovství světa, nevím, jestli to tak je. Kvalitu bych nepodceňoval, ani ji nějak nepřeceňuju. Na druhou stranu, i my jsme tam měli nějaký širší výběr. Devatenáctka funguje v návaznosti na osmnáctku a ty nejlepší hráče máme ve dvacítce.

Turnaj se hrál na samém východě Kanady. Jaké tam panovalo hokejové prostředí?
Kanada je samozřejmě hokejová a musím říct, že to tam bylo cítit. Každého turnaj zajímal. Zápasy byly v televizi, reportáže, neustále to běželo v rádiích a mediálních prostředcích. Bylo tam nespočet skautů z NHL na všech zápasech a trénincích. Profesionálních lidí se tam pohybovalo velké množství. Na druhou stranu jsem určitě čekal, že na zápasy bude chodit víc lidí. Až na semifinále jich bylo trochu víc a plno až na finále, jinak jich chodilo málo. Na druhou stranu, v té oblasti žije málo lidí. To město má dvanáct a půl tisíce obyvatel, což je i na naše poměry docela málo. Ale přesto je tam asi pět hokejových hal, což potvrzuje, jaké je to hokejové prostředí. Tréninková hala byla i na střední škole, kde jsme měli jeden trénink. Když někam jdete, na veřejnosti se vás neustále každý ptá, odkud jste, jak jste hráli a jak to funguje.

Co jste stihli mimo zápasy a tréninky?
Díky tomu, že jsme postoupili přímo ze skupiny, jsme se byli podívat v Halifaxu do města, na památky. Trochu jsme to klukům zpříjemnili, aby ten program nebyl jenom tréninkový a neustále porady, videa. Aby si od toho trochu odpočinuli. A zápas o třetí místo se hrál o den dřív než finále, na které jsme nešli. Jeli jsme na zápas juniorky Halifaxu, hrála derby s Cape Breton a vyhrála 4:2. Normálně tam nastupuje Filip Zadina, ale samozřejmě už byl s přípravou dvacítky. Musím říct, že to byl velmi dobrý zápas.

V Kanadě jste se museli obejít bez hlavního trenéra Václava Varadi, jeho pozici jste převzal vy. Ovlivnila jeho absence nějakým způsobem chod týmu?
My fungujeme dobře jako tým. Zahráli jsme dobře turnaj v Žilině, nepropadli jsme s Finy, přestože jsme měli hráče z širšího hledáčku. Myslím, že i s Vencou a Alešem (Krátoškou) vycházíme výborně. Věděli jsme, že Venca nepojede, protože má povinnosti. Nikdo jsme to víc neřešili, přistoupili jsme k tomu tak, jak ta situace byla. S Vencou jsme byli v kontaktu, zajímalo ho, jak zápasy probíhají. Přivezli jsme mu i medaili, brali jsme to stejně, jako kdyby tam s námi byl. Roli koučinku jsem samozřejmě převzal já, ale i s Alešem Krátoškou fungujeme výborně, řekli jsme si, co kdo bude mít na starost. Venca měl radost, že mužstvo uspělo. A my jsme udělali maximum pro to, aby bylo úspěšné.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter