Pomohl i minigolf. Odvrátili jsme blamáž, ale spokojeni nejsme, říká Hadamczik

Foto: Karel Švec, Český hokej

Musel se obejít bez řady tahounů ze zahraničních i domácích klubů, trenér Alois Hadamczik s českou osmnáctkou vyhrál v Příbrami až poslední z trojice zápasů s Ruskem. „Jsme malá země a deset hráčů není jednoduché nahradit. Rusové mají úplně jinou kvalitu soutěže a jiný výběr,“ říká.

Na konci se českému trenérovi hodně ulevilo. Hlavně druhý zápas nevypadal dobře, Rusové se rozehráli a domácímu týmu moc šancí nedali. A kdyby měli ovládnout i ten třetí, celkový obrázek by byl hodně nepříznivý. Naštěstí se ale Češi zvedli a v nervózní bitvě si došli pro vítězství 5:3.

„Jsem samozřejmě rád, že jsme odvrátili blamáž. Nebyl jsem spokojený, protože i když to jsou přípravné zápasy, pořád reprezentujeme naši zemi. Jsem rád, že jsme vyhráli,“ přiznává Hadamczik.

Před třetím duelem zvolil jiný program, mladíci vynechali dopolední rozbruslení. „Měli jsme jenom minigolf na hřišti, které mají na hotelu. Pak jsme měli dost dlouhou poradu, kde jsme jednotlivým hráčům vytýkali individuální chyby a že pokud tady chtějí být, tak je nemůžou dělat. Jinak je už prostě nebudeme nominovat. A že základ celé hry je abnormální sebedůvera, obětavost a bojovnost,“ připomíná.

Na spoustě hráčů bylo v Příbrami vidět, že procházejí opravdu těžkou zkouškou. Takových zápasů jako proti prakticky kompletním Rusům by ve své kariéře napočítali možná na prstech jedné ruky.

„Zabudováváme tři obránce z druhé národní ligy a většinu hráčů z juniorky. Myslíme si, že než si někteří zvykli přejít na světové měřítko, udělali tolik individuálních chyb, že pak žádný systém nefunguje. Tady to bylo evidentně v prvních dvou zápasech znát. Třeba jsme mohli otočit utkání, měli jsme přesilovky, hráli jsme dobře, a najednou jedinec udělal dvě chyby za sebou a dostali jsme dva góly. Můžu vám říct, to se potom těžko hraje,“ neváhá Hadamczik s kritikou.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Že Češi uspěli právě až ve třetím utkání, za náhodu nepovažuje. „Stejně jako ze začátku sezony: Když jsme měli hráče pod delší kontrolou, bylo to lepší. A teď taky chvíli trvalo, než se srovnali a dali dohromady. Marek Židlický odvedl kus práce s obránci, pracuje s nimi na bruslení a tak dále. Nebylo to od nich úplně dobré a oni to vědí. Dostali za úkol, aby teď hodně trénovali věci, které mají dělat. Aby se v kádru udrželi,“ pokračuje zkušený kouč.

Zároveň se potvrdilo, jak moc je hokej o hlavě. V prvních dvou zápasech dal národní tým jen jeden gól, i proto si hráči nevěřili. Tu nejpovedenější pasáž vždy přeťal protiútok a rozhodující branka Rusů. Ale jakmile Češi ve třetím už dokázali šance proměňovat, jejich sebevědomí šlo výš a výš.

„To máte pravdu. Dali jsme góly, třeba i šťastný, z nahození na branku... On vypadá šťastně, ale takové góly padají a tomu štěstí musíte jít naproti. Hokej se hraje na góly. Když je dáte, máte radost a zvedá vás to,“ pokyvuje Hadamczik. V mladších reprezentacích to platí ozbvlášť.

Ve finiši pak byla receptem na individuálně vyspělé Rusy propracovaná hra dozadu. „Řekli jsme si, že otevřený hokej s nimi nemůžeme hrát. Ale když proti Rusům hrajete dobrou defenzívu, tak mají problémy. V ten moment faulují, chtějí se prát. Protože chodí do plných. A my jsme chtěli, aby chodili do plných. Když propadáte, tak chodí do přečíslení, a oni jsou strašně silní v soubojích jeden na jednoho,“ ví trenér.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Frustrace sborné pak vyvrcholila před závěrečnou sirénou. Zákeřný faul kolenem následovala hromadná rvačka, kterou Rusové vyprovokovali po vhazování. Prali se i náhradníci v civilu za mantinelem. To všechno na konci jenom podtrhlo českou radost.

„Dokázali jsme vyhrát a dokázali jsme čelit i té tvrdé rvačce. Týmu to dává kredit, že se nezalekl,“ cení si nový lodivod osmnáctky. „S tím jedním utkáním jsme odjeli spokojeni, ale samozřejmě celkově spokojeni nejsme. Řekli jsme hráčům, na čem musí pracovat, a jsme rádi, že si zvedli sebevědomí tím, že dovedli takový zápas sehrát,“ doplňuje.

Jaký je zásadní výstup z akce? Česko nemá tolik hokejistů na špičkové úrovni, aby při absenci tahounů našlo adekvátní náhradu. V říjnu – mimo oficiální přestávku – jich chybí tradičně nejvíc: Několik hráčů odešlo za moře, další jsou ve Finsku, Pytlík s Beránkem zase zůstali v domácích klubech.

„Je jasné, že je ta absence znát. Těch deset hráčů, kteří tu nebyli, jsou vůdčí osobnosti týmu. Jsme malá země a není jednoduché je nahradit. Rusové mají úplně jinou kvalitu soutěže a jiný výběr,“ dodává Alois Hadamczik.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter