Pešán: Jsem zklamaný. Ale časem budu možná pyšný na postup do čtyřky

Foto: Klára Petrásková

(BUFFALO, od našeho zpravodaje) Dvacítku po 13 letech nasměroval na šampionátu do play off, v posledních dvou utkáních ale musel Filip Pešán přijmout dvě vysoké porážky. Nejprve semifinálový neúspěch s Kanadou, pak jízdu Američanů v bitvě o třetí místo. "Extrémně jsem si přál medaili, bohužel jsme to nezvládli. S Amerikou bych raději prohrál o dva góly, než jich dostal devět. Trošku jsme degradovali práci hráčů a realizačního týmu," mrzí progresivního kouče.

Fanshop

Dvacítce zámořští soupeři nesvědčí, ti ostatní ale její sílu pocítili. "Líbily se mi zápasy, které jsme vyhráli. Porazit Rusko nebo Finsko na tak kvalitním turnaji, to je určitě cenné," libuje si. Bezprostředně po prohře s týmem USA převládalo u kouče zklamání. "Ale jednou budu možná pyšný na postup do čtyřky," hlásí. Rázně přitom odmítá, že to je jen jeho zásluha. "Žádná one man show, Měl jsem zkušené kolegy, realizační tým pracoval neskutečně. Velká škoda, že jsme mistrovství zakončili takhle," lituje.

Co se honí trenérovi hlavou po tak vysoké porážce?
Předchozí noc jsme prohráli zápas s Kanadou v našich oslabeních, další večer proti Americe zase v naší přesilovce. I když jsme do utkání nevstoupili, jak jsme chtěli, přesto mohla první třetina skončit 0:0. A všechno mohlo být otevřené. Ale čtyři vteřiny před koncem jsme dostali góla, v deváté sekundě další třetiny pak druhého. Oba v naší přesilovce. Naše lehce nakřápnuté emoce a sebedůvěra dostaly velkou ránu. A už jsme se z toho nezvedli.

Byl to rozhodující moment zápasu?
Začít jsme chtěli jinak, nepovedlo se nám to. Kluci působili hrozně unaveně. Přesto jsme mohli udržet třetinu bez branek. Ale bohužel. K únavě a všemu dalšímu dostat dva góly při početní výhodě, to rozhodlo. Celkově vzato jsme každý z nás udělali několik chyb. Někteří kluci se jich dopustili, ale předtím nám rozhodli jiné zápasy. Individuální chyby byly pouze vrcholkem toho, že jsme nepůsobili dobře jako tým.

Ve druhé třetině se soupeř rozstřílel, co jste potom v kabině zdůrazňoval před začátkem třetího dějství?
Není to samozřejmě jednoduchá věc. Jeden den jsme dostali spoustu gólů, pak zase. Ve druhé třetině domácí tým dominoval. Není snadné držet kluky v tom, aby zápas úplně nevzdali. A nebyl z toho totální debakl. Trošku jsme se vrátili do hry, když jsme ve třetí třetině dali nějaké góly. Ale žádné ovoce to nepřineslo.

Nevyčítáte svěřencům lepší produktivitu v úvodu utkání?
Musel by to být nějaký šťastný zápas, abychom z toho mála, co jsme ze začátku zápasu měli, šli do vedení. Byla tam tyčka Filipa Chytila, ale i domácí si vytvořili dost šancí, které Pepa Kořenář v první třetině výborně pochytal. Když se skóre překlopilo na stranu Američanů, snažili jsme se dohrát utkání se ctí. Od nás trenérů tam byly základní pokyny. Šlo o to, aby kluci neudělali nějaký zbytečný faul, aby nezkazili jméno svoje i českého nároďáku.

Po 13 letech v elitní čtyřce? Je to úspěch, ví Chytil

V průběhu zápasu jste dvakrát střídal brankáře, což je poměrně nezvyklé.
Za stavu 0:3 jsem chtěl trošku zastavit rozběh Spojených států. To se nepovedlo, dostali jsme další čtyři góly. Poté jsem se snažil, abychom nedegradovali výkon hráčů a práci realizačního týmu tím, že dostaneme extrémní debakl. Což se i nástupem Pepy Kořenáře zpátky do brány povedlo, byť výsledek je debaklem zavánějící. Ale jestli točím gólmany dvakrát nebo třikrát? Na střídačce se chovám tak, abych vyhrál zápas. Jestliže jsem cítil, že bych týmu pomohl výměnou, tak jsem ji udělal.

Podle výsledků se zdá, že medaile v této kategorii visí pro českou dvacítku hodně vysoko.
Jsem přesvědčen, že kdyby se v zápase sešlo pár věcí, tak by sebedůvěra hráčů byla jiná. Na mysli mám to, kdybychom dali s Kanadou na 2:0, nebo proti Americe otevřeli skóre. Nemáme tolik kvalitních hráčů, kteří by se mohli srovnávat se zámoří. Ale tvrdím, že postup do nejlepší čtyřky na šampionátu může být dobrá motivace, aby se v českých klubech dávalo víc šancí mladým. A ještě k těm medailím. Myslím, že cesta k nim může vést podobně, jako jsme sehráli čtvrtfinále s Finskem. Nedá se říci, že bychom soupeře přehráli a zaslouženě postoupili. Ale my tomu dali víc než soupeř. Proti Americe jsme byli trošku blázniví. Máme hrozně křehké sebevědomí. Když si kluci přečtou jména v sestavách týmů, jsou malinko nalomení. No a pokud pak dostanou dva nebo tři góly, tak to vzdají. Což je škoda, na druhou stranu to v jejich věku trošku chápu.

Výsledky posledních dvou zápasů dost zkazily dojem z vystoupení dvacítky na turnaji. Souhlasíte?
Jednoznačně, degradovali jsme práci během turnaje. Na druhou stranu, nastoupily proti nám extrémně silné týmy. Podobně jako v přátelském utkání proti Kanadě jsme po dobré fázi utkání dostali rychlé góly a výkon se nám pak sesypal. Ve všech třech případech jsme si odnesli debakl.

Jak hodnotíte celkové vystoupení dvacítky na turnaji?
Teď jsem samozřejmě zklamaný, protože jsme v obou posledních zápasech nechtěli působit takhle odevzdaným dojmem. Ale s odstupem času, když si to zhodnotíme ve smyslu, že jsme postoupili do čtyřky na takhle kvalitním turnaji, tak asi budu spokojený.

Hráči mluví ve smyslu, že čtvrtou příčku berou. Jak to máte vy?
Samozřejmě, extrémně jsem si přál medaili. Zápas s Amerikou bych raději prohrál o dva góly, než jich dostat devět. S odstupem času budu možná pyšný na to, co jsme udělali. Ale teď jsem zklamaný. 

Na ledě jsme nechali všechno, hlásí kapitán Zachar

Co letošnímu výběru chybělo, aby dosáhl ještě výš?
Těžko říci. Kanada a Amerika mají obrovskou kvalitu. Neskutečnou zásobu hráčů. Vybrat ty pravé z hlediska fyzického a mentálního je pro ně snazší než pro nás. Musíme udělat podobnou věc, která se povedla v zápase s Finskem. Tedy hrát s totální disciplínou a nasazením, ubojovat zápasy srdcem. Ale dovednostně ty nejlepší týmy asi zatím přehrávat nebudeme. 

V letošním mužstvu bylo dost zástupců mladších ročníků 1999 a 2000. Mají velkou perspektivu směrem k příštímu šampionátu v Kanadě?
Ano, skoro půlka byla o rok mladší. Hrát mohou dál, tým by měl být daleko silnější než ten letošní. Když se vhodně doplní, může být zase třeba o kousek lepší. Ale na druhou stranu se může stát, že někteří kluci skočí do NHL a na mistrovství světa už nepřijedou.

Na co budete jednou v souvislosti s tímto turnajem nejraději vzpomínat?
Líbily se mi zápasy, které jsme vyhráli. Porazit Rusko nebo Finsko v takhle důležitých zápasech, to jsou skvělé věci. Hrozně dobře se mi dívalo na některé naše kluky. Na Martina Nečase, Filipa Zadinu, Libora Hájka. To jsou kluci, kteří v budoucnu budou hrát velkou roli ve světovém hokeji.

Měli by už teď na dospělou reprezentaci?
Kdo tyhle kluky viděl, tak za dospělý nároďák budou v nejbližší době hrát. A podle mě dobře.

Myslíte, že by si Nečas zasloužil šanci v týmu pro olympijské hry?
Měl jsem debatu s Pepou Jandačem, na prosincový turnaj si chtěl Nečiho vzít. Ale nakonec jsme se domluvili, že mi ho nechá, abychom se mohli plně soustředit na mistrovství světa. Takže u něj nějaká šance je. Stejně tak si myslím, že Pepu Jandače určitě bude zajímat Libor Hájek. Ten odehrál turnaj jako náš nejlepší bek.

K práci u dvacítky jste loni nastoupil pouze na rok. Co bude dál, zůstanete?
Chtěl jsem si to vyzkoušet, v kombinaci s klubovým hokejem je to extrémně náročné. Teď nejsem schopen říci nic. Jsme všichni strašně unaveni. Člověk se k tomu musí vrátit do extraligového hokeje, který v přednesu Bílých Tygrů není úplně ideální. Místo toho, abych si odpočinul, mě okamžitě čekají další povinnosti.

Ale předpokládám nelitujete, že jste do toho šel.
Je to neskutečná zkušenost. Od rozhodčích, kteří řídí utkání, přes dovednosti a chování hráčů, zájem médií a tak dále. Mistrovství světa dvacítek je špičkový turnaj. Jsem hrozně rád, že jsem na něm byl.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz