Pekař po snové sezoně: Někdy vás zaříznou, někdy z vás udělají superstar

Foto: localsportsjournal.com

16. května 16:57

Kryštof Rossmann

Pro útočníka Matěje Pekaře byl ročník 2017/18 klíčový. Před jeho startem byl vytrejdován z Chicago Steel do Muskegon Lumberjacks a právě tahle změna byla nakonec pro nadějného hokejistu tím nejlepším, co se mohlo stát. Pekař dostal prostor v první formaci a za své výkony byl jako vůbec první Čech vyhlášen nejlepším nováčkem USHL. Co na celý ročník, ocenění a budoucí vyhlídky říká?

Fanshop

Zámořská sezona pro vás nezačala ideálně, Chicago vás hned vytrejdovalo. Řekli vám důvod?
Opravdu nevím proč. Byl jsem také překvapený. Šel jsem na try-out, udělali soupisku třiceti hráčů a já byl číslo 31. Takhle mi to bylo řečeno. Naštěstí pak přišel trejd, což pro mě bylo třikrát lepší. Každopádně důvod neznám, možná jsem v tu chvíli nebyl dostatečně dobrý.

Pro vás nakonec ale jedině dobře. V novém působišti jste dostal prostor a dařilo se vám.
Přesně tak. Bylo to mnohem lepší, než kdybych zůstal v Chicagu. Šel jsem do Muskegonu s tím, že nejspíš budu hrát třetí lajnu. Po prvním zápase mě trenér zničehonic dal do první lajny a od té doby jsem víceméně v této roli zůstal do konce sezony, což bylo výborné.

Co vám k tomu trenér řekl?
Nikdy mi to nezdůvodnil, takže nevím. Akorát mi říkal, že se mu líbí, jak pracuju na ledě. Byl jsem za tu šanci hrozně rád a snažil jsem se soustředit na hokej a věci okolo něj. Něco ostatního – proč, kdy nebo jak – jsem vůbec neřešil.

Cítil jste, že na vás tým spoléhá?
Prakticky od druhého zápasu jsem hrál 22 minut za zápas a jako lajna jsme si řekli, že musíme dávat co nejvíc gólů. Věděli jsme, že máme schopnost dávat góly nebo otáčet zápasy. To byly přesně úkoly naší lajny.

„Už to nemůžu ovlivnit, jsem nervózní, ale vlastně z ničeho. Nic už s tím nenadělám a buď to nějak dopadne, nebo ne.“

A hrála vaše trojka celý rok pospolu?
S Anthonym Del Gaizem to bylo v podstatě 54 zápasů v kuse. Pak s námi hrál prvních dvacet utkání Jáchym Kondelík. Ten následně odjel na dvacítky a nahradil ho Fin Mikael Hakkarainen.

Co se týče Jáchyma Kondelíka: Jak velká výhoda byla mít v týmu dalšího Čecha?
Udělal mi to o hrozně moc jednodušší. U věcí, se kterými jsem si nevěděl rady, mi pomohl. I ta čeština člověka mentálně pozvedne, nemusel jsem mluvit pořád jen anglicky. Dělal jsem s ním všechno a na ledě jsme si řekli cokoliv. Jednoznačně mi pomohl.

Jak se vůbec dařilo vašemu týmu?
Papírově měli tým na to, abychom se v play off dostali daleko. Ale vůbec nevím, co se nakonec stalo. Vypadli jsme už v prvním kole.

Foto: mlive.com

Pro vás to ale byla zlomová sezona. Přece jen jste v hlavě určitě měl draft NHL.
Na začátku sezony, po Memoriálu Ivana Hlinky, jsem ani nepočítal s tím, že budu draftovaný. Šel jsem do sezony jako do každé jiné. Můj cíl byl snažit se hrát co nejlíp, a to bylo všechno. Každopádně jsem zatím ještě draftovaný nebyl a nepředbíhal bych, stát se tam může všechno. Určitě však cítím větší šanci, abych byl draftován, než na začátku ročníku.

Jste z draftu nervózní, obzvlášť když už v tuto chvíli nedokážete nic ovlivnit?
Jasně, nervozita tam je. Jak říkáte, už to nemůžu ovlivnit, jsem nervózní, ale vlastně z ničeho. Nic už s tím nenadělám a buď to nějak dopadne, nebo ne.

Říkáte, že jste si na draft po Memoriálu nevěřil. Cítíte, že se vám turnaj mohl povést lépe?
Asi ano. Na druhou stranu jsme týmově udělali výborný výsledek. Myslím, že jsem nezahrál úplně špatně, ale prostě mi to tam nepadalo. To si řekněme na rovinu. Byl to takový ten turnaj, kdy jsem se možná až moc snažil a ve finále mi to tam nepadalo. Každopádně jsme udělali úžasný týmový výsledek, na který budeme vzpomínat hodně dlouho.

„Myslím, že jsme odehráli jeden dobrý zápas a to bylo všechno.“

Další medaile vám těsně unikla na šampionátu do osmnácti let. Jak čtvrté místo zpětně hodnotíte?
Myslím, že jsme odehráli jeden dobrý zápas a to bylo všechno. Zahráli jsme slušně proti Kanadě, pak jsme ještě docela dobře hráli proti Rusku, což znamená nějaké dva zápasy, ale to bylo všechno. Obrázek hry byl nemastný, neslaný. Chyběla tomu bojovnost a týmovost, kterou jsme předvedli právě proti Kanadě.

Čím si to vysvětlujete?
Nevím, možná už tam na konci sezony chyběla ta koncentrace, což by se nemělo stávat. Není to vysvětlení, každopádně napadá mě ta ztráta koncentrace. Byl konec sezony, všichni odehráli spoustu zápasů… Na druhou stranu to měly všechny týmy stejné.

Ten nejdůležitější zápas vám ale vyšel.
Ano. Říkali jsme si, že máme reálnou šanci na medaili. Jenže šlo o to, že jsme si to říkali, ale nedělali jsme to, což byl koneckonců ten největší problém.

Jak jste se vy osobně herně cítil?
Cítil jsem se dobře. Myslím si, že jsem úplně špatně nezahrál. Snažil jsem se hrát svoji hru a nechat na ledě všechno, bohužel to na medaili nestačilo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Pojďme se zase vrátit za moře. Jako vůbec první Čech jste získal cenu pro nejlepšího nováčka USHL, jakou jste z toho měl radost?
Všichni mi gratulovali, což bylo pěkné. Tak nějak jsem doufal, že by mě manažeři mohli vybrat, ale nevěřil jsem, že vyberou Čecha. Ještě s tím, že jsem místo jejich play off odjel na mistrovství. Můžu za to všem manažerům děkovat, jsem za to hrozně rád. Teď jen dělat dál a dál to samé: Zlepšovat se, pracovat na sobě a doufat, že co se má stát, se stane.

Už první Čech zní krásně, ale je důležité říct, že jste byl po Andreji Svěčnikovovi teprve druhým oceněným mimo Severní Ameriku. Může to pro vás být jeden z milníků kariéry?
Asi máte pravdu, každopádně ta cesta je dlouhá a nikdy nevíte, co se stane. Někdy vás zaříznou, někdy z vás udělají superstar. Je to samozřejmě hezký úspěch, ale abych udělal NHL, musím být ještě lepší.

Na druhou stranu předchozí vítězové Johnny Gaudreau, Joe Pavelski nebo Kyle Okposo teď září.
Je to tak. Koukal jsem na to, cesta je dlouhá a Pavelski byl draftovaný až v sedmém kole z 205. místa. Potenciál tam je, ale musí být pořád vidět i práce.

„Kluci mi v kabině během mistrovství říkali, že jsem typickej Američan. Ale nevím, pořád se cítím jako Čech a nějak změnu nevidím.“

V zámoří jste už čtvrtým rokem. Hádám, že jste si už na místní život úplně zvykl.
Jsem tady popravdě teď asi radši než v Česku. Mám tu víc kamarádů a vše okolo, do Česka jedu na dva týdny a pak se přesunu zase zpátky.

Cítíte se mentalitou víc Američan než Čech?
Kluci mi v kabině během mistrovství říkali, že jsem typickej Američan. Ale nevím, pořád se cítím jako Čech a nějak změnu nevidím. Nicméně kluci ano.

Chystáte se univerzitu v Miami. Co od další fáze vašeho hokejového života čekáte?
Dobrá otázka. Očekávám těžkou práci, musím se snažit nějak zkombinovat vzdělání s hokejem. Hokej bude pořád na prvním místě, i když je vzdělání také důležité a budu při tom chodit do školy. Hokej a vzdělání musím na další cestě zkombinovat a pořád nevynechávat u hokeje ty věci navíc, víceméně budu muset odvádět pořád tu stejnou práci, akorát tam navíc přibude ještě to vzdělání.

Máte už reálnou představu o tom, jak to na univerzitě vypadá?
Byl jsem se tam podívat. Na delší zápasy létají, ta univerzita je krásná a je pro nějakých čtyři až čtyři a půl tisíce lidí. Zázemí je perfektní a škola se dá udělat buď online, nebo můžu docházet a pak tam zbudou tři čtyři hodiny posilovny nebo na ledě za den. Trenér mi říkal, že je to víceméně na mně, že si pak můžu vzít univerzitní kredity před tréninkem, po něm, nebo online.

Foto: mlive.com

Věděl jste vždycky, že se vydáte univerzitní cestou?
Doufal jsem v to. Jsem takový ten hráč, který není superstar v osmnácti. Myslím, že potřebuju extra rok dva na to, abych se vyvinul komplexně. Jak mentálně, tak fyzicky. Univerzita je pro mě hokejově lepší než CHL (Canadian Hockey League, pozn. red.).

Měl jste jít na univerzitu Nebraska-Omaha. Proč jste se nakonec rozhodl pro změnu?
Kvůli trenérovi. Ten trenér, který mě dostal na Omahu, obdržel nabídku z Miami, kde bude dělat asistenta trenéra. Vím, že mi věří a mohl by mně dát stejné minuty jako v Muskegonu. Vím, že mě skautoval od patnácti, a byl to ten hlavní důvod. Navíc je to ještě blíž domů do Detroitu, to je další plus.

Dokážete už teď zpětně posoudit, že výjimečně brzký odchod do Ameriky byl pro vás správným krokem?
Pro mě si myslím, že byl. Vždy to záleží na individualitě, nechci říkat, že je obecně dobře jít brzy do Ameriky. V reprezentaci byli kluci, kteří neodešli do Ameriky a pořád budou na draftu hodně vysoko. Záleží na každém, co chce nebo nechce dělat. Pro mě si myslím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Z hlediska hokeje, školy i jazyka. Jsem hrozně rád, že jsem měl tu příležitost.

Co bylo vůbec za ty čtyři roky nejtěžší?
První čtyři měsíce v Americe, kdy jsem neuměl anglicky. Byl jsem takový vlk samotář, s nikým jsem se nemohl bavit. Seděl jsem na kraji stolu ve škole a s nikým jsem se nebavil, protože to nešlo. Cokoliv jsem řekl, bylo Hello a Thank you. K tomu samozřejmě i být bez rodičů poprvé delší dobu než dva týdny. Na to jsem si taky musel trochu zvyknout a osamostatnit se.

„Když zazní moje jméno? Bude to krásný pocit. A když ne, v Dallasu mají dobré steaky, tak se alespoň dobře najím.“

V období volna teď zůstáváte v Americe. Proč?
Budu se připravovat na další sezonu. Dva tři týdny budu v Česku a pak zpátky do práce. Musím ještě nejdřív dodělat školu. Jsem ve třeťáku, snažím se přes léto udělat školu tak, abych mohl na univerzitu po Vánocích. Jinak se připravuju sám v Detroitu, udělal jsem to tak i minulou sezonu a věřím tomu. Nebudu měnit.

Už víte, jak budete sledovat výsledky draftu?
Mluvil jsem s pánem, u kterého jsem bydlel ve čtrnácti letech, a nabídl se, že by tam se mnou jel. Má kamaráda, který mu přijede z Česka, a spolu s ještě jedním mým kamarádem, který také přijede, by byla možnost se tam společně podívat. Bylo by to samozřejmě hezké, ale budu se klepat. Nervozita přijde, bude tam na nejvyšším levelu. Už cestou v autě budu určitě napjatý až až.

Na druhou stranu, když zazní vaše jméno...
Samozřejmě, bude to krásný pocit. A když nezazní, v Dallasu mají dobré steaky, tak se alespoň dobře najím (směje se).

Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby to nevyšlo?
Musel bych pořád pokračovat, makat dál a doufat, že by mě pak někdo v budoucnosti podepsal. To je život.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz