Nároďák, gól a šatna v rodném Sokolově. Splněný sen, září Ticháček

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

12. listopadu 2018, 20:01

Kateřina Kundertová

Šestnáctka má za sebou druhou reprezentační akci. Jedno utkání sice odehráli svěřenci Petra Hakena proti Švýcarům v Chebu, ale trvalé zázemí měli v Sokolově, který si po týdenním pobytu pochvalovali. Všichni byli v šatně A-týmu na návštěvě, jenom Jiří Ticháček se už jako pevná součást obrany vrátil domů a splnil si sny.

Patnáctiletý obránce pochází právě ze Sokolova, odkud ještě v žákovských kategoriích odešel. Nyní válí za Rytíře. „V Sokolově jsem byl od základny až do starších žáků, ale pak projevilo zájem Kladno, kam jsem to šel zkusit. Líbilo se mi tam a už jsem tam od osmé třídy,“ popisuje Jiří Ticháček, jehož přesun byl podložen důležitými fakty. „Jsou tam přátelské podmínky, kvalitnější tréninky, týmy i spoluhráči. To byly asi hlavní důvody,“ vyjmenovává.

Na zimní stadion, kde vyrůstal, se vracel neskutečně rád. „Nejlepší, čeho může hráč dosáhnout,“ říká bez váhání. „Vrátil jsem se domů, kde jsem vyrůstal od malička, a teď jsem tu s nároďákem,“ pokračuje, jak kdyby tomu ani nechtěl věřit.

A nebyl to jen tak nějaký návrat, hned v prvním utkání proti Švýcarům vstřelil také premiérovou branku za národní tým. „Byla to třešnička na dortu. To nejlepší, co jsem ještě mohl zažít. Jsem za gól strašně moc rád. Puk nemám, protože jsem šel pomoci Budinovi, který si přisedl kotník, ale vzpomínku budu nosit navždy v hlavě,“ povídá Ticháček.

Mládežníci měsíce: Německý snajpr Peterka a tvořivý bek Ticháček »

Zázemím byla pro český výběr do šestnácti let kabina hlavního týmu, která bude po akci na listině splněných přání také odškrtnutá. „Jsou hodní, že nám dali kabinu áčka. Vybavil jsem si, jak jsem kolem té šatny chodil, a my jsme v ní teď byli,“ líčí a přiznává další skutečnosti. „Když jsem byl malý, vždycky jsem tam chtěl být. Je to splněný sen.“

Jelikož se Jiří Ticháček po několika letech představil opět v rodném Sokolově, přišla ho podpořit početná skupina nejbližších. „Bylo super hrát před tolika lidmi. Z rodiny jich přišlo strašně moc. Z máminy strany, od táty, přes kamarády a další příbuzné,“ snaží se, aby na nikoho nezapomněl.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Vzrůstem nevyčnívající bek se nemusel před nastoupenou rodinou za své výkony stydět, i když z týmového hlediska si přála družina Petra Hakena více. „Chtěli jsme vyhrát všechny tři zápasy, takže je pro nás všechny akce velkým zklamáním, nepovedlo se nám to a je to špatné,“ smutní nad bilancí jedné výhry a dvou proher v nastavení. „Povedl se nám jenom první zápas a potom už jsme neplnili to, co jsme měli. Podle toho vypadají výsledky,“ uvědomuje si bek.

Ve druhém i třetím utkání se za vyrovnaného stavu pokračovalo do prodloužení a ve druhém případě i do nájezdů, pokaždé ale výhry strhli na svou stranu Švýcaři. „Soupeř lépe bruslil a měl celkově lepší týmový výkon. Hrál jeden za druhého, což my jsme dělali jenom z části. Neplnili jsme, co jsme měli, ale oni jo. Nebyli jsme dost zodpovědní za kluky, kteří byli za námi,“ lituje Ticháček.

Z osobního hlediska to ale tak zlé nebylo. „Vždycky to může být lepší, ale nemyslím si, že bych udělal nějaké špatné věci,“ domnívá se. To potvrzuje i fakt, že nastupoval v rozhodujících momentech duelů. „Je skvělé, že mi dal trenér takovou možnost. Já se mu to snažím dobrými výkony vracet,“ říká nejproduktivnější obránce extraligy dorostu. „Jako bek hodně rád útočím, a proto si myslím, že jsem i v nároďáku, ale je to zásluha celého týmu,“ děkuje na dálku spoluhráčům v Kladně.  

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

I když na předchozí akci odehrál jenom jeden zápas, má porovnání evropské špičky se Švýcary. „Den předtím, než kluci hráli v Salcburku s Ruskem o první místo, mi zavolal trenér, jestli bych mohl druhý den přijet, tak jsem přijel,“ nejprve nastiňuje okolnosti předchozí reprezentační akce, kde český výběr na sbornou dvakrát nestačil.

„Rusové byli fakt...“ marně hledá slova. „Prostě je to top tým v Evropě. Hráli dobře a byli určitě lepší než Švýcaři. Bruslili, měli lepší techniku a celkově byli o třídu výš. Švýcaři byli nepříjemní. Plnili to, co měli, což bylo vidět – dvakrát vyhráli. Byli na tom technicky a dovednostně dobře. Skvěle bruslili a napadali nás,“ srovnává ofenzivní zadák, jenž si za své výkony v domácí soutěži vysloužil ocenění za nejlepšího dorostence měsíce října.

Zatímco na straně Čechů převažovala v závěru turnaje hořkost, na straně jednoho z rozhodčích v první řadě strach o vlastní zdraví. Později se ale nepříjemná situace z konce posledního zápasu převážila ve vtipnou příhodu. „Vystřelil jsem od modré a bylo to tečované, vůbec jsem ho nechtěl trefit,“ popisuje ránu, která skončila na žebrech hlavního sudího, jemuž se v první chvilce z ledu příliš nechtělo. „Přijel jsem za ním, jestli je v pohodě, že to bylo tečované a nebylo to naschvál. Říkal, že to mám jediné štěstí, že to bylo tečované. Vzal to sportovně a snad je v pořádku,“ culí se Jiří Ticháček na závěr.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz