Kvasnička chce napravit pech z Kanady. Měl jsem slzy v očích, vzpomíná

Foto: Karel Málek, Juniorský hokej

Na mistrovství světa dvacítek si zahrál už loni. Jenže dohrál skoro rychleji, než vůbec začal. David Kvasnička se zranil hned v úvodním zápase turnaje a musel domů, ale věděl, že ještě dostane dvě šance. Letos nechybí v širším českému výběru a v boji o konečnou nominaci mu určitě pomůže i to, že se zase pevně zařadil do sestavy extraligové Plzně.

Jste spokojený s tím, kolik prostoru jste v Plzni v poslední době dostával?
Poslední zápasy jsem hrál dost, takže jsem byl docela spokojený. Hráli jsme na sedm beků, točili jsme se. Já jsem ale rád, že vůbec můžu hrát. Navíc jsme pořád vyhrávali, takže byla dobrá nálada v kabině. Je to super, úplně něco jiného než loni, když jsme byli v krizi.

Sám jste přiznal, že začátek sezony jste měl slabší. Tehdy jste šel do Litoměřic. Postupně jste se rozehrál naplno?
(přitakává) Poslali mě rozehrát se do Litoměřic, protože začátek sezony nebyl úplně dobrý. Myslím, že mi to trochu pomohlo, že se do toho postupem času dostávám víc a víc a zlepšuju se. Že už to zase začínám být já. Ovšem jsou nějaké zápasy, kdy to prostě nejde.

Na druhou stranu, už jste to řekl. Hrát za první tým tabulky pro vás musí být radost.
Je super, když válcujete soupeře. Skoro jenom útočíte a dáváte hodně gólů, užíváte si to. A fanoušci chodí na hokej. Je to něco jiného, když přijde sedm tisíc, než když minulý rok chodily tři a půl tisíce. Atmosféra na zimáku je parádní.

Foto: Milan Podpera, hcskoda.cz

Jakou roli očekáváte, že dostanete v juniorském výběru?
Byl jsem na mistrovství minulý rok, tak už nějaké zkušenosti mám. Ale roli vůbec nevím, zatím jsem to neřešil. Bude hodně záležet na tom, jak se mi povede kemp a přípravné zápasy.

Věříte, že ačkoli patříte do mladšího ročníku, své místo v sestavě máte?
Myslím, že nemám vůbec nic jistého. Je nás tady deset vyrovnaných beků a nikdo nemá nic jistého. Musíme všichni makat naplno, každý bude hrát přípravné zápasy nejlíp, jak umíme. A pak už je to na trenérech.

Na loňské mistrovství asi vzpomínáte hodně nerad. Zahrál jste si pár minut...
Letěl jsem na začátku prosince s devatenáctkou a bylo mi řečeno, že pokud se mi to povede, tak bych mohl dostat šanci na dvacítky. Tu jsem dostal, a když jsem se pak dostal i do sestavy a nastoupil k prvnímu zápasu, tak třetí nebo čtvrté střídání jsem ošklivě narazil do mantinelu a zlomil si klíční kost. Turnaj pro mě zase rychle skončil a letěl jsem domů.

Vybavíte si svoje pocity, když vás potkala taková smůla?
Už když jsem šel na ošetřovnu a viděl, jak s tím ani nemůžu pohnout, tak mi došlo, že je něco špatně a že už si asi nezahraju. V tu chvíli jsem měl slzy v očích, protože jsem se na turnaj hrozně těšil a chtěl jsem se tam dostat. Když už to konečně přišlo, tak to zase rychle skončilo. Bylo mi hrozně líto letět domů sám, když turnaj ještě probíhal.

Ale asi to nebolelo tolik, jako kdyby šlo o váš poslední šampionát. Věděl jste, že ještě budete mít dvě šance.
Všichni mi to říkali, že mám před sebou ještě dva roky, že mám čas a ještě si na mistrovství zahraju, že si z toho nemám nic dělat. Doufám, že letos to bude lepší.

Už teď je víceméně jasné, že z vašeho ročníku si na mistrovství zahraje celá řada hráčů. Jak vás to těší?
Myslím, že jsme dobrý ročník. Bohužel jsme to neprokázali na mistrovství osmnáctek, kde jsme vypadli klasicky ve čtvrtfinále. Ale věřím, že z ročníku 99 se tam dostane hodně kluků, protože jsme šikovní a máme na to, dostat se tam i s o rok staršími.

Foto: Karel Málek, Juniorský hokej

Co bude klíčem k úspěchu?
Hlavně si myslím, že máme dobrého trenéra. Když jsem ho poznal v létě na prvních srazech, byl jsem překvapený. Myslím, že je to výborný trenér, to je základ. A hlavní bude týmová hra, nehrát si na individuality, nezkoušet si něco, nevytahovat se. Samozřejmě gólman musí podržet.

Ve skupině nemáte nikoho ze zámořských favoritů. To ale taky znamená velké riziko, že na jednoho z nich znovu narazíte ve čtvrtfinále. Je to pro vás strašák, abyste neskončili třetí nebo čtvrtí?
Určitě, tohle víme. Budeme se snažit ve skupině všechny zápasy vyhrát, což je naprosto reálné. Víme, že když budeme třetí nebo čtvrtí, tak pak půjdeme nejspíš na jednoho z nich. To by bylo hodně těžké a určitě nechceme ve čtvrtfinále zrovna Kanadu nebo Ameriku.

Na juniorských šampionátech to bývá hodně těžko hratelné, že?
Na těchhle velkých turnajích, aspoň co jsem hrál já, jsme je snad nikdy neporazili. Opravdu bychom favority nebyli. Někdy nám chyběl kousek, někdy jsme prohráli i vysokým výsledkem. Ale myslím, že když se to dobře sejde, můžeme je porazit.

Vadí, či nevadí? Hráči dvacítky přijdou o české Vánoce

Odkaz na video

zkopírovat

Embed videa

zkopírovat

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter