Krále hattricků hlídá děda. Chtěl bych se udržet v reprezentaci, říká Poppel

Foto: Filip Javůrek, mountfieldhk.cz

Český ročník 2001 skýtá velký útočný potenciál. Jedním z důkazů je i to, že v první pětici kanadského bodování Extraligy staršího dorostu má zastoupení v podobě čtyř hráčů, tedy prvoročáků. Do špice patří taky hradecký Petr Poppel, jenž se může pochlubit výstavní bilancí – za tři měsíce stihl nasázet už čtyři hattricky!

Republikovým střelcům ve starším dorostu aktuálně kraluje plzeňský Martin Lang se 22 góly, Poppel stejně jako budějovický Jakub Čížek dvě trefy ztrácí. Ovšem co do počtu hattricků, tam na útočníka Mountfieldu ostatní nemají. „Je to samozřejmě i o štěstí, že to tam padne. Má na tom zásluhu celá lajna, bez nich bych to nedal,“ hlásí skromně.

Jsou ale zkrátka zápasy, kdy sám ví, že mu to lepí. „Už na rozbruslení se cítím dobře, mám větší chuť do všeho. Cítím, že mi puk na hokejce drží líp.“ Jen jeho maminka, která u týmu působí coby vedoucí, asi nemá z hattricků moc velkou radost. Po každém musí napéct buchtu do kabiny. Aby tímhle tempem brzo nebyli v Hradci samí cukrovkáři...

Za dvacet zápasů má Poppel na kontě stejný počet branek, k tomu i čtrnáct asistencí. O své hlavní přednosti má ale jasno. „Spíš jsem střelec než tvůrce hry, spíš umím dobře zakončit. Nevím, jak jsem to měl odmala, ale už od té osmé třídy hodně dávám góly,“ pokyvuje. Se svým letošním příspěvkem musí být spokojený. „Je pěkné vidět, že ty body mám. Ale taky se mi nějaké zápasy nepovedly, na to si musím dávat pozor. Chtěl bych hrát každý zápas na sto procent,“ říká sebekriticky.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Velkou zásluhu na tom, jak se mu daří, má jeho dvorní nahrávač Vojtěch Síla. S touhle dvojkou má nepříjemné zkušenosti už řada soupeřů. Spolu dotáhli hradeckou osmou třídu k domácímu bronzu na mistrovství republiky 2015, spolu dovedli krajský výběr ke stříbru na olympiádě dětí a mládeže o rok později.

„Už spolu hrajeme asi pět let, takže o sobě dobře víme, kdo kam jezdí. Je znát, že spolu hrajeme dlouho. Kdybychom spolu hráli měsíc, nebyli bychom tak sehraní,“ pochvaluje si Petr Poppel spolupráci. Konkrétně rozdělené role ale nemají. „To ne, většinou jak to vyjde v zápase.“

Teď by rádi dosáhli i na úspěch ve vyšších kategoriích. S mladším dorostem loni skončili na hokejkách mistrovské Sparty, ve starším dorostu se nyní jejich týmu vede hodně slušně. Zatím padl jen v šesti zápasech, svou základní skupinu vyhrál před Českými Budějovicemi a Pardubicemi.

„Když jsme prohráli, tak to bylo v nás. Že jsme se nesoustředili, ten zápas jsme vypustili. Ale když se semkneme a hrajeme jako tým, tak dokážeme porazit každého,“ věří. Nejsilnější soupeři ale Mountfield teprve čekají, nadstavba sotva začala. „Naposledy jsme hráli s Brnem, to byl silný tým. A takové tam budou všechny,“ tuší hradecký tahoun.

Velkou výzvu představují už dva nejbližší sokové – aktuální lídry tabulky prověří Pardubice a následně Plzeň, která má na čele naprosto stejnou bilanci. „Koukal jsem na ni, taky prohráli málo zápasů. Jsou na tom výborně, mají tam pár střelců. A Pardubice? To je vždycky derby. Vyhrocené, jde se do všeho. Chtěli bychom je v sobotu porazit,“ říká jednoznačně před zápasem, kterým každý z aktérů vždy celý týden žije. „Určitě se v kabině trochu víc hecujeme. Jsou to Pardubice, víme to, není to klasický tým. Jsou vedle nás, to my chceme být tím králem východních Čech.“

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Mezi dvojicí zmiňovaných zápasů čeká Petra Poppla jiná povinnost. Tedy příjemná povinnost. Trenér Petr Haken ho pozval na středeční část kempu sedmnáctky v Karlových Varech, Poppel se do národního týmu vrací po roční odmlce.

„Je to skvělý pocit, zase se tam zpátky vrátit. Loni to bylo něco neskutečného, měli jsme dobrou partu kluků a sedli jsme si. Pak jsem měl ale zranění, tak jsem z toho vypadl,“ vzpomíná na jeden z nejtěžších okamžiků dosavadní kariéry. Přihodil se mu v prosinci.

„Šel jsem do souboje a špatně jsem se otočil. Natrhla se mi kyčelní kost i se svalem.“ Minimálně pro laika zní tedy až neskutečně, že si od hokeje musel dát pauzu ani ne na tři měsíce! „Kost mi zašili, takže jsem to měl rychlejší. Měl jsem kolem sebe dobré doktory, bez nich by to nešlo. Říkali mi, že tohle se stává. Že kosti nejsou ještě tak vyzrálé jako u dospělých, takže je možnost, že se někdy utrhnou,“ vrací se k hodně neveselé kapitole.

Osmého března už nastoupil do play off, tehdy na něm bylo znát, že mu zápasové tempo schází. Zato teď vypadá připraven, aby se vytáhl i na vyšší úrovni. „Věřím, že je pozvánka zasloužená. Jsem rád, že mě trenéři pozvali a že mi dali tu šanci.“ Má na co navazovat, v šestnáctce loni zapsal pět bodů v pěti zápasech. Tempo mezinárodních bitev si vyzkoušel na úvodním turnaji v Salcburku. „Je to o tom, sehrát první třetinu, přizpůsobit se tomu hokeji. Pak už to samo přijde,“ přibližuje.

Foto: Juniorský hokej

V dresu sedmnáctky nyní nastoupí do druhého z přípravných utkání proti německému Mannheimu. „Už jsem měl zkušenost hrát s německými týmy na některých turnajích, a mají kvalitu,“ přemýšlí Poppel. Tak či tak, připojit se k úspěšnému týmu, který nedávno přivezl bronz z kanadského World Hockey Challenge, to je o to větší čest. „Zkusím zamakat, aby mě trenér vybral i na další srazy a abych se tam udržel,“ slibuje.

Šestnáctiletý forvard teď spěchá do let, která bývají pro hokejovou kariéru zlomová. V období kolem Memoriálu Ivana Hlinky se většina mladíků rozhoduje, co dál. Někdo se vydá domácí cestou, někdo naopak hledá možnosti, jak se přiblížit svým snům z bezprostředního dosahu nejlepší hokejové soutěže.

Poppel patří do druhé skupiny. „Chtěl bych jít hrát za Atlantik, zkusit se tam prosadit. Pak uvidím, jak vyjde draft. Samozřejmě záleží i na dalších okolnostech. I tady v Česku jsou kluci, co hrajou nahoře, ale z Ameriky vybírají víc hráčů,“ věří. Novou zkušenost by bral. „Určitě. Hraje se tam jinačí hokej než tady. Byl jsem tam asi dva roky zpátky na turnaji, je to o hodně rychlejší, jak je hřiště menší.“

Rodiče prý nejsou proti. „Už s tím trochu počítají. Taky by za mnou párkrát přiletěli. Ale říkali, že to je na mě, jestli to zvládnu,“ popisuje. O mamince už řeč byla, ale v Hradci ho má pod drobnohledem i jeho děda – Miroslav Řehák je asistentem u juniorů. „Sledují mě docela podrobně,“ usmívá se Poppel.

Foto: Juniorský hokej

Řehák patří mezi kouče, kteří se nebojí zvýšit hlas a říct svůj názor, ať je jakýkoli. Spousta svěřenců si ho ale pochvaluje především za to, jak si všímá detailů. Svou zásluhu měl i na dvou titulech hradeckého mladšího dorostu v letech 2014 a 2015. „Třeba mi říká, abych si udělal kličku, když na to mám čas. Abych od sebe neodhazoval kotouč, abych s ním bruslil. Že to v sobě mám a že je to na mě vidět. Chce, abych do toho šel vždycky na sto procent.“

A samozřejmě svému vnukovi vyčítá i chyby. „To skoro pořád. Pořád jsem mladý a dělám chyby. On mi je říká a já se snažím, abych si z toho něco vzal a ty chyby pak už nedělal,“ říká hradecký útočník.

Pod dědou si v týmu zahrál, když coby osmák párkrát naskočil v mladším dorostu. „Řval na mě spíš víc než na ostatní kluky, abych se snažil a vydal ze sebe všechno, co mám,“ vzpomíná. Mít příbuzného jako trenéra se zvnějšku zdá jako výhoda, ovšem pro hráče to bývá spíš těžší. „To je pravda. Ale výhoda je to v tom, že na tebe víc dohlíží. Chce, abys byl lepší. Dává ti to víc,“ zakončuje sympaticky Petr Poppel.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz