Haken o ročníku 2001: Vidím obrovskou šanci, aby pro český hokej něco uhrál

Foto: Hockey Canada

Tahle parta odvedla v uplynulé sezoně obrovský kus práce. Čeští hokejisté ročníku 2001 odehráli v reprezentaci do 17 let vynikající sezonu, vyšperkovanou bronzovou medailí na podzimním turnaji World Hockey Challenge. A je to i zásluha realizačního týmu v čele s hlavním trenérem Petrem Hakenem.

Fanshop

Druhé místo v Porubě, třetí na neoficiálním mistrovství světa v Kanadě, pak druhé ve Finsku a teď třetí ve Švýcarsku. Také z posledního turnaje sezony si mladíci přivezli pomyslný cenný kov – v Basileji přestříleli domácí tým a těsně zdolali Švédy, naopak dramatické koncovky proti Finům a Rusům nezvládli.

Každopádně i porážky potvrdily jasně patrnou věc: Český ročník 2001 před přechodem do osmnáctky patří na světovou úroveň.

Na ostatních turnajích v sezoně jste skončili nejlépe ze všech evropských mužstev, ale ve Švýcarsku „až“ třetí. Byl to pro vás důvod k nespokojenosti?
Ne ne. Každé takové umístění, kdy se dostaneme mezi tři nejlepší týmy na turnaji, ať už je to mimo Evropu, nebo v Evropě, je pro nás úspěch. Znovu to byly hrozně vyrovnané zápasy. Když se podíváte třeba na únorové výsledky, tak teď se zase o ten gól přetočily na stranu soupeřů. Myslím, že jsme odehráli dobrý turnaj. Měl jsem třeba i podle loňské zkušenosti trochu obavy z konce sezony, kdy vždycky hraje roli nejen únava, ale i slabší motivace. Ale hráči k tomu přistoupili výborně. Po fyzické stránce se vydali na maximum a byl jsem hrozně rád za to, co předvedli.

Kromě zápasu se Švýcarskem jste ale nikdy nevedli, pořád jste museli dotahovat. Byl právě tohle hlavní kámen úrazu?
Je pravda, že když jsme jindy měli vítězné zápasy, tak jsme vždycky dali první gól. Hodně nám pomáhalo, že jsme vedli. Ale když to otočím: Většinou, jakmile jsme prohrávali, jsme nebyli schopni zápas obrátit. Snad kromě Švýcarů v předzávodním období. Ale teď se ukázala vnitřní síla týmu, že jsme se do zápasu vždycky vrátili a hráli vyrovnaně po celou dobu. I v zápase s Ruskem jsme měli v power-play velkou šanci, a to samé s Finy, kde jsme taky prohráli. Jestli hodnotím přístup hráčů a to, jak turnaj odpracovali, tak tohle je dost důležité. Opravdu jsem z nich cítil, že žádný zápas nechtěli ztratit. Toho si hrozně cením.

Foto: Karel Švec, cslh.cz

Turnaj měl hodně netradiční rozpis. Z jakého důvodu jste museli odehrát čtyři zápasy ve čtyřech dnech, zatímco vaši soupeři měli čas na odpočinek?
Trochu se to zamotalo kvůli Finům, kteří měli o víkendu finálový turnaj té kategorie. Původně jsme měli mít trochu jiné rozlosování, měli jsme tam strávit šest dní, nejenom čtyři. Ale pak se vyšlo vstříc Finům, kteří přijeli až v neděli, a taky od pondělka odehráli čtyři zápasy za sebou. Musím říct, že nám to nevadilo. Třeba si i myslím, že ten poslední zápas s Finskem byl v našem podání nejlepší. Vůbec to nevypadalo, že proti nim hrajeme už čtvrté utkání, zatímco oni teprve druhé.

„Fyzicky vydržíme se všemi týmy. Není to rozhodující faktor jako dřív, kdy jsme ve třetích třetinách zaostávali. Svědčí to o dobré práci v klubech.“

A nebylo to poprvé. Z celé sezony mi přijde, že vaši hráči konce turnajů po fyzické stránce zvládali a byli na ně připravení, viďte?
Já jsem o tom přesvědčený. Co jsem teď tři roky trénoval národní tým, ať už to byla šestnáctka, nebo sedmnáctka, tak můžu říct, že fyzicky vydržíme se všemi týmy. Není to rozhodující faktor, jako to třeba bylo dřív, kdy jsme za Švédy, Finy, Rusy, Kanadou, Amerikou ve třetích třetinách zaostávali. Myslím, že tohle se hrozně zlepšilo a svědčí to o dobré práci v klubech. Za to jsem hodně rád.

Když pominu gólmana Nicka Malíka, na turnaj jste z mladšího ročníku poprvé vzali Pavla Nováka. Jak se vám líbil? Dal dva góly...
Chtěli jsme ho vidět a využít toho, že odehrál výborný závěr sezony v Českých Budějovicích. Navíc hrál v jednom útoku s Matějem Tomanem. Když jsem je viděl na mistrovství republiky, hrozně moc se mi líbili. Musím říct, že Pavel mě přesvědčil, že příští rok by už měl patřit do osmnáctky. To samé Honza Myšák, kterého jsme měli v přípravném kempu a nakonec s námi neodjel. Myslím, že oba mají velkou budoucnost.

Výsledky týmu U17 na turnaji ve Švýcarsku

Česko – Rusko 2:3 (1:1, 0:1, 1:1), zápis »
Česko – Švédsko 4:3 v prodl. (0:1, 1:2, 2:2 – 1:0), zápis »
Česko – Švýcarsko 7:4 (3:1, 1:1, 3:2), zápis »
Česko – Finsko 3:5 (1:1, 1:1, 1:3), zápis »

Naopak dva obránci, Jakub Prchal a David Tureček, s vámi byli na prvním turnaji. Obstáli?
Prchala jsme měli už o Vánocích na třech zápasech ve Finsku. A Tureček? Vypadl nám Martin Haš, který jel s osmnáctkou. Měli jsme některé nemocné a chtěli jsme využít toho, abychom viděli co možná nejvíc hráčů, takže jsme z kempu vybrali jeho. Myslím, že obstál. Oba dva to odehráli velice slušně. První dva zápasy pro ně přitom byly těžké, skočili jsme do toho proti Rusům a Švédům a zvlášť Tureček neměl mezinárodní zkušenost. Bylo pro nás určitě příjemné překvapení, jak to zvládli.

Z vašeho ročníku si na mistrovství světa do 18 let zahrál nejenom Martin Hugo Haš, ale i Michal Teplý a Jaromír Pytlík. Jak moc vás to potěšilo?
Samozřejmě jsme rádi jako trenéři, kteří s nimi během toho roku přišli do styku, že jsme k tomu třeba i my mohli malinko pomoct. Ale je to hlavně o nich. Haš, Pytlík i Teplý jsou hráči, kteří chtějí, pracují, jsou talentovaní a podle mě si to i zaslouží. Určitě tam nebyli do počtu.

Podle toho, co má ročník 2001 letos za sebou, mu hodně lidí předpovídá velkou budoucnost. Jak to vidíte vy?
Jak jsme kluky během sezony poznali, tak vidím obrovskou šanci, že by příští rok mohli dosáhnout něčeho víc. Budu jim to hrozně moc přát, protože to jsou opravdu fajn kluci a výborní hokejisti. Za ten rok vyrostli a jsou připraveni, aby v osmnáctce odehráli dobrou sezonu. Myslím, že je to dobrý ročník, který by mohl pro český hokej něco uhrát.

„Jak jsme ty kluky během sezony poznali, tak vidím obrovskou šanci, že by příští rok mohli dosáhnout něčeho víc.“

V čem bude jeho síla?
Když jsme porazili ty nejsilnější týmy, bylo to hodně o týmovosti a o tom, že ze sebe hráči dostali maximum. A navíc se tam vždycky ukázalo pár individualit. To jsou základy, aby byl tým úspěšný. Kvalitní brankář a hráči, kteří umí bránit, ale umí i útočit a umí se prosadit, umí v pravý okamžik rozhodnout zápas. Pořád se to učí, ale jsou v tom lepší a lepší. Ti kluci se mění, za dva měsíce jsou úplně jiní, ale vidím v nich velký potenciál.

V létě je čeká Memoriál Ivana Hlinky. Mrzí vás, že už ho čeští fanoušci neuvidí naživo?
Je to prestižní turnaj a tímhle se ještě víc zviditelní i v Kanadě. Jezdí tam ti nejlepší hráči, kromě Spojených států. Pokud bude možnost, já se určitě budu na dálku dívat, a myslím, že teď už si to najde i spousta lidí. Protože to jsou opravdu kvalitní zápasy.

Co si z další sezony u reprezentace odnesete?
Neskutečně mě obohatila. Myslím, že budu mluvit i za svoje kolegy, protože vždycky říkám, že je to týmová práce nejenom hráčů, ale i realizačního týmu. Takové zkušenosti v domácí soutěži nenaberete. Člověk se hrozně učí. Učí se hráči i trenéři a když to funguje dohromady, pak se může vyhrávat. Věřím, že jsme to v téhle sezoně ukázali.

Na mezinárodní scéně vidíte nejlépe nedostatky českého hokeje, na kterých potom můžete v klubech pracovat...
Pokaždé máme výstup z akce, hráčům řekneme, v čem by se měli zlepšit. A pak komunikujeme s kluby, s trenéry. Co nás nejvíc trápí? Bavíme se o dovednostech, o zakončení, protože tady u nás máme na všechno dost času. Tam je to potom rozdíl a klukům vždycky chvilku trvá, než se adaptují na mezinárodní hokej. Turnaj v Kanadě nám to potvrdil. Během prvního týdne jsme se s tím sžívali, pak se teprve ukázala síla celého týmu a všech hráčů a udělali jsme velký výsledek.

„Náš cíl? Když kluci přijedou na akci, aby co nejrychleji přehodili myšlení z klubu a abychom zvládali všechny zápasy. Nejenom třeba ty poslední.“

Teď se jako trenér vracíte zase na začátek reprezentačního programu, tedy k šestnáctce. Na co se chcete zaměřit?
Hrozně moc se na to těším. Byl jsem v Jihlavě, díval jsem se na hráče z výběrů. Určitě bych byl rád, abychom hráče poznali a následně připravili na mezinárodní hokej co možná nejrychleji. Vím, že když jsem začínal u šestnáctky, tak se člověk chvíli dívá kolem sebe, učí se. Chvíli trvá, než se zorientuje. Teď už s tím mám víc zkušeností. To bude asi náš hlavní cíl: Když kluci přijedou na tu krátkodobou akci, aby co nejrychleji přehodili myšlení z klubu na trochu jiný styl hokeje a abychom zvládali všechny zápasy. Nejenom třeba ty poslední.

Jaký jste měl pocit ze soustředení v Jihlavě? Jaký by mohl ročník 2003 být?
Je tam spousta šikových hráčů, ukazovaly se některé individuality. Osobně si ale myslím, že je velká výhoda, že ti hráči jsou dost vyrovnaní. Má to podle mě potenciál na zlepšení. Teď v patnácti letech ale ti kluci budou za dva měsíce vypadat úplně jinak. V šestnáctce se hodně mění, během prvního roku v reprezentaci vyspívají. Je to vidět hlavně po Vánocích, kdy se ukáže, jak obstojí proti vrstevníkům z ostatních zemí. Věřím, že to bude zase konkurenceschopný ročník.

Výsledky na turnaji U15 byly hodně nahoru – dolů. Kdo v jednom zápase dominoval, další zase prohrál. Takže budete potřebovat hodně trpělivosti...
Určitě. Trpělivost je na místě nejen v tomhle věku, ale pořád. Je to o práci s kluky. Jak jsem zmiňoval, podle mě se zlepšila práce v klubech, na hráčích je vidět, že nám fyzicky nikdo neutíká. Myslím, že je to dobře nastavené. Věřím, že vybereme tak, aby se nám během první sezony šestnáctky ukázalo co možná nejvíc hráčů. Abychom potom byli schopni – ať už budeme pokračovat, nebo to předáme někomu jinému do dalšího ročníku – vytipovat hráče, kteří mezinárodní hokej zvládnou.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz