Gól z první střely, přesto Dolíška slavil. Dokážu se z toho oklepat, říká

Foto: Karel Švec, ČSLH

Už devět gólmanů letos aspoň na chvilku obléklo dres reprezentační šestnáctky. Tím devátým byl vítkovický Ondřej Dolíška, jenž měl premiéru dozajista nejtěžší: Na turnaji v Přerově nastoupil na Švédy a z první střely inkasoval gól! I tak ale nakonec vychytal vítězství.

Fanshop

Bývá zvykem, že minimálně na kempech s modelovými zápasy protočí trenéři nejmladší reprezentace během sezony řadu brankářských adeptů. Loni to třeba bylo osm, rok předtím deset. I v probíhající sezoně hledají varianty do budoucna. Tou zatím poslední byl Ondřej Dolíška.

„Celkem mě překvapilo, že jsem nejel na přípravný kemp, ale rovnou na takový turnaj. Některé kluky z týmu znám, ale většinu jsem viděl poprvé. Bylo to pro mě něco úplně jiného a nového,“ netají se svými pocity po reprezentačním debutu. Pomýšlel na něj spíš v koutku duše. „Snažil jsem se pro to dělat, co jsem uměl. Moc jsem ale nečekal, že by to mohlo přijít. O to víc mě to potěšilo,“ hlásí.

V kariéře hokejisty se najde spousta milníků, první nominace do národního týmu rozhodně patří mezi ty nejvýznamější. Co přeběhlo v mysli Dolíškovi, když se o ní dozvěděl? „Že jsem konečně něco dokázal. To, co jsem doteď zažil a vybojoval, jsem dokázal prodat a dostal jsem se tam, kde jsem teď,“ děkuje trenérům za šanci.

A že do něj vložili důvěru. Jakmile jeho kolega Jan Bednář vychytal na turnaji čtyř zemí v Přerově úvodní výhru nad Finskem, Dolíška se dozvěděl, že se může chystat na Švédy. „Říkali mi, ať jsem hlavně v klidu a podobně. Moc jsem nevěděl, co od Švédů čekat. Pan trenér Beran ale ukazoval situace, které hrají,“ popisuje přípravu na svou velkou premiéru.

I když přerovské tribuny nebyly zaplněné ani zdaleka tak jako na domácí soutěž, komu by se v téhle chvíli nerozklepala kolena. „Ano, první třetinu jsem byl trochu nervóznější a necítil jsem se úplně svůj. Ale postupem času už jsem se do toho dostal a bylo to lepší,“ říká.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Stejně jako on se do toho dostával celý tým. Jen co se týmy trochu rozjezdily, přišla chyba ve středním pásmu, kterou využil Wiktor Nilsson. Švédský útočník se mezi beky vydal do sóla a Ondřeje Dolíšku po čtyřech minutách hry nekompromisně propálil!

„Byla to hned první střela... Takže to pro mě nebylo moc lehké,“ přiznává. A před pauzou stihli Švédové ještě gól na 2:0. „Ale dokázal jsem se s tím poprat a kluci mi ještě pomohli.“ Ovšem psychika mladého brankáře schytala těžkou zkoušku, ne každý by se z toho snadno dostal. „Většinou se mi to povede, dokážu se z toho oklepat,“ věří.

Ani nepříznivý stav české hokejisty ovšem nezlomil. Ve druhé třetině vyrovnali a nakonec slavili vítězství 4:3 po nájezdech, ve kterých Dolíška pustil jediný gól. „Byl to super zážitek, moc jsem si to užil. I díky klukům jsem ten zápas nakonec zvládl a skončili jsme druzí,“ sumíruje.

Ve statistikách se mu tak rozsvítil první úspěšný záznam. Bez ohledu na výhru pro něj ale první reprezentační akce znamenala obrovskou zkušenost. Až v téhle chvíli hráči vždy doopravdy zjistí, jak vůbec vypadá konkurence ve „velkém“ hokeji. A začínají se inspirovat.

„Díval jsem se, co ostatní gólmani dělají a umí. Něco jsem si od nich vzal,“ přitakává. „Vždycky je něco, na čem se dá pracovat. Mojí největší slabinou je špatné vyjíždění, jsem strašně zalezlý v bráně. Určitě v tom byli ti ostatní gólmani trochu lepší. Budu se snažit na tom co nejvíc zapracovat, abych se jim dokázal vyrovnat,“ hlásí sebekriticky.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Když se řekne Vítkovice, v mládežnických reprezentacích si každý vybaví Nicka Malíka. S Dolíškou má stejný ročník narození 2002, nicméně stabilně už chytá za o rok starší výběr. „On je hodně dobrý gólman. Ví, co chce, a dokáže si v týmu srovnat hráče. Určitě na sedmnáctku má. Chytá tam dobře, chytá všude dobře,“ říká novic na adresu mnohem zkušenějšího vrstevníka, jenž v domácí juniorce čelí i střelám o pět let starších borců.

Kdo ví, třeba se Ondřej Dolíška časem podobně vypracuje. Jeho nominace každopádně musela potěšit i trenéry ve Vítkovicích, vždyť i pro ně je to vždy ocenění práce. Jak Karel Beran před turnajem připomněl, rozhodoval se i podle kladných referencí z klubu.

Tam má brankáře už řadu let na starosti legendární Martin Prusek. „Pomáhá mi, abych se zlepšoval a pořád na sobě pracoval. Nejvíc se věnujeme asi hře zpoza brány, nahrávkám do prostoru mezi kruhy,“ přemítá mladík. Nové poznatky teď získal i od reprezentačního kouče gólmanů Davida Kováříka. „Říkal mi, že mám trochu víc sledovat kotouče, které na mě jdou. Jinak nebylo nic speciálního, co by mu vadilo.“

Necháme se překvapit, jestli Dolíška v letošní sezoně ještě dostane šanci. Šestnáctka ji zakončí turnajem ve Švédsku a realizační tým bude podle dosavadních výkonů pečlivě zvažovat, koho vzít.

„Já doufám, že bych se tam ještě mohl někdy dostat. Teď na tom nejsem zdravotně moc dobře, takže se ještě uvidí, co vůbec bude,“ hlásí. Na další hokejové mety zatím příliš nemyslí. „To je moc dopředu. Hlavně abych se ještě někam dostal, třeba letos v té šestnáctce,“ uzavírá.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz