Fischer skautuje na olympiádě a říká: V Česku chybí mladí obránci

(KANGNUNG, od našeho zpravodaje) Už to bude dvanáct let, co nejlepší český obránce Jiří Fischer musel kvůli srdečním potížím skončit s kariérou. Od té doby hledá hráče do kádru Detroitu Red Wings a teď má v hledáčku i některé z Čechů na olympiádě, jak prozradil v rozhovoru pro hokej.cz. Zároveň v Koreji působí jako poradní síla trenéra Josefa Jandače.

Do dějiště olympiády absolvoval z Detroitu vyčerpávající cestu letadlem a vlakem, hned po příjezdu na něm ale nebyla znát nejmenší známka únavy. „Jsem na tohle zvyklý. Měsíčně jsem i dvacet pět dní na cestách,“ vysvětloval Fischer.

Pak se šéf skautingu volných hráčů pro Detroit a externí poradce českého národního týmu nadšeně rozpovídal. O našem hokeji, dvou nadějných synech – hokejistech i budoucnosti olympijského hokeje.

Jaká je teď vaše role u českého národního týmu?
Působím jako externí konzultant. Jezdím po zápasech KHL, takže můžu někoho doporučit do českého týmu. Objezdil jsem také během sezony všechny turnaje nároďáku.

Je v Jandačově týmu pro olympiádu někdo, koho jste doporučil?
Funguje to tak, že se bavím přibližně jednou za měsíc s trenéry, jak se mi líbili hráči na turnajích nároďáku nebo jak vypadají další Češi v KHL. Zastupuju občas trenéry tam, kde nemůžou být. Všechny hráče ale nakonec vyberou oni, v rozhodování jsem neměl žádnou autoritu.

Radíte českým trenérům i během olympiády?
Chodím na většinu zápasů a s trenéry jsem v kontaktu každý den. Oni ale dělají svou práci a rozhodují sami. Já jsem tady navíc za Red Wings a soustředím se na vyhledávání hráčů pro příští sezonu. Na olympiádě jsou totiž nejlepší hokejisti mimo NHL.

Máte v hledáčku i někoho z Čechů?
Je to tak, ale jména říct nemůžu. Kromě Čechů máme vyhlédnuté hráče i v ruském, švýcarském, finském a švédském týmu.

Věříte, že by Češi mohli na olympiádě získat medaili?
Je to hodně otevřený turnaj. Rusové jsou tady jedničky. Viděl jsem, jak čistě odehráli turnaje Euro Hockey Tour. Velice jednoduše brání, kotouče jdou rychle k útočníkům. Jsou složeni ze tří týmů KHL a jsou výborně sehraní. Za Rusy bych řadil Česko, Finsko, Švédsko, Kanada nebo Švýcarsko. Šanci na medaili má dost týmů.

Při práci v Detroitu sledujete i mladé hráče. Co říkáte na hokejisty, kteří rostou v Česku?
Byl jsem osobně na mistrovství světa dvacítek. Hlavně v útoku jsme měli dvě lajny schopné konkurovat komukoliv na světě. Občas jsme měli i navrch. Nečas, Zadina a Kaut hráli výborně. Chytil stejně tak, jen škoda, že byl otřesený. Jsem nadšený, jak se vyvíjíme technicky. Tihle kluci jsou nadějí pro příští olympiádu.

A v obraně?
Tam je pořád co zlepšovat. Je nutné mít víc individualit. Libor Hájek hrál na dvacítkách výborně, ale je potřeba mít aspoň dva kluky v ročníku. Na olympiádě v Číně, kde podle mě už zase budou hráči NHL, takové hokejisty budeme potřebovat.

Co říkáte na to, že na olympiádě v Koreji nejsou hráči z NHL?
Je to obrovská škoda. Dobré je, že turnaj nemá jasného favorita. Pro sledovanost a inspiraci dětí to ale úplně nejlepší nenní. Jenže v Koreji je jedenáct hodin časový posun, malá sledovanost hokeje, a tak NHL rozhodla, že hráči nepojedou. Z klubového hlediska je to taky pochopitelné. Yzerman se v roce 2002 vrátil z olympiády s tak oddělanými koleny, že do konce sezony nemohl trénovat. Po Soči se něco podobného stalo Dacjukovi. To samé i Zetterberg, který si po prvním zápase oddělal záda a musel na operaci.

Myslíte, že v budoucnu budou hráči z NHL opět na olympiádě hrát?
Podle mě to bude už příště v Pekingu a potom i na dalších turnajích. Když se vrátíme zpátky – do Nagana jeli hráči, aby si poprvé otestovali turnaj těch nejlepších. Potom bylo Salt Lake City, což byl úspěch pro Kanadu i Ameriku. Pak jeli všichni hráči do Turína, protože následoval Vancouver. A pak Soči, kde se olympiáda nedala odříct kvůli tamnímu obrovskému trhu. Stejně tak to asi bude příště v Číně.

BLOG z OH: Korejci jsou ochotní, chválí Ondráček. Dovezl i salámy »

O hokeji máte obrovský přehled, kolik času vám zaplňuje?
Co nejvíc. Tedy kromě času se dvěma syny. Staršímu Braidanovi je šestnáct let a hraje v Salcburku, mladší Lukáš hraje doma v Detroitu. Jinak dvacet čtyři hodin denně řeším hokej. Některé měsíce spím dvacet pět nocí na hotelu, někdy je to až moc.

Salcburk, kde hraje váš starší syn, se v mládežnických kategoriích účastní také české extraligy a je celkem suverénní. Máte pro to vysvětlení?
Snaží se držet hráče ve stejném ročníku a nepostaršovat. Mladí hokejisti se vyvíjí hlavně tak, že na nich stojí hra a jen na pár zápasů jdou do starších kategorií, aby měli konkurenci. Pak se ale vrací do svého ročníku, aby hráli klíčové okamžiky utkání a budovali si charakter. Čtyřicet procent hráčů chtějí mít v Salcburku z Rakouska, čtyřicet procent z Německa a dvacet procent ze zbytku světa, aby měli cizí nádech. Podobné je to i s náborem trenérů. A musím říct, že jejich zázemí je nejlepší na světě. Nedá se porovnat ani s Amerikou.

Jak se v hokeji daří synům, jsou po vás?
Výškou určitě. (smích) Braidan má v 16 letech 194 centimetrů. Nevím, jestli je to pro útočníka dobře, protože dnešní hokej je hodně o rychlosti a bruslení. Já to měl jiné. Dohrávali jsme soupeře fyzicky, drželi hráče na mantinelu, dneska je všechno o bruslení. Ale snaží se, je pro to zapálený. Odešel ze severoamerického hokeje, aby hrál v Evropě víc s pukem. Věřím, že hráči se musí vyvíjet s pukem, aby potom ve starším věku měli zažitou dovednost. Menší Lukáš je obránce, snaží se hrát fyzicky. S tím, že mu musím opakovat, že v jeho kategorii to není úplně dovolené. (smích)

Oba by ale pak měli směřovat ve vašich stopách směrem k NHL, je to tak?
Přesně tak, oba by nejdřív chtěli být univerzitní hráči. Dřív byla univerzitní liga bez respektu, dneska tam ale roste až 80 procent Američanů v NHL. Moji kluci by chtěli hrát za Michigan, ale to je tak prestižní škola, že není lehké se tam dostat. Myslím, že dobře by se mohli vyvíjet i v kanadské juniorce nebo v Evropě. Ale pokud musí hráč končit kariéru dřív, tak je určitě dobré mít k tomu titul ze školy.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter