Dotahujeme se na špičku, ale medaile nám chybí, říká Lener o mládeži

Foto: Karel Švec, ČSLH

22. května 2018, 17:51

Martin Voltr

Mládežnické reprezentace za sebou mají povedený ročník: Všechny kategorie se na vrcholných světových turnajích probojovaly mezi nejlepší čtyřku. Značí to, že je český hokej na správné cestě? „Absolutní špička je pořád před námi, ale stále ten rozdíl snižujeme a dotahujeme se na ni,“ říká Slavomír Lener, šéftrenér Českého svazu ledního hokeje.

Dvacítka i osmnáctka prošly na mistrovství světa nástrahami čtvrtfinále, pak ale oba zápasy o medaile prohrály a skončily shodně čtvrté. Mladší z obou týmů na začátku sezony vybojoval druhé místo na domácím Memoriálu Ivana Hlinky.

K tomu se přidaly také úspěchy dalších kategorií. Devatenáctka získala bronz na vrcholném turnaji World Junior A Challenge, byť ten se nemůže pochlubit nejsilnější světovou konkurencí. Naopak v kategorii do 17 let je turnaj World Hockey Challenge považován za neoficiální mistrovství světa a Češi z něj rovněž přivezli velmi cennou bronzovou medaili.

Všechny týmy do čtyřky – je to výsledek, který vás může těšit?
Částečně. Vidím to jako posun dopředu. Absolutní špička je pořád před námi, ale stále ten rozdíl snižujeme a dotahujeme se na ni. Jsem rád, že se všechny kategorie na svých turnajích dostaly mezi čtyřku, to je pozitivní. Beru to ale spíš jako takový pomocný ukazatel a důležité je pro mě to, abychom produkovali kvalitní hráče. Pokud se nám podaří jednoho hráče ročně dostat do reprezentace a potažmo do NHL, v lepším případě dva, tak myslím, že jdeme správnou cestou a s těmi nejlepšími se můžeme rovnat.

Zlepšuje se podle vás v tomto směru situace?
Myslím, že za posledních pět šest let tady ten trend je. Ať jsou to hráči jako Pastrňák, Vrána, Hertl, Jaškin, prostě se dostávají do těch nejlepších kategorií. Tohle nás může těšit, že se nám daří konečně vychovávat individuality. Letošní příprava na mistrovství světa i samotné mistrovství je toho taky důkazem. Na hráčích jako Nečas, Chytil, Zadina, Kaut je vidět, že můžou hrát na téhle úrovni s nejlepšími týmy.

„Může nás těšit, že se nám daří konečně vychovávat individuality. Letošní příprava na mistrovství světa i samotné mistrovství je toho taky důkazem.“

Obzvlášť Martin Nečas to potvrzoval i v extralize. Proč v ní nemáme víc takových hráčů?
Pro mě je to o tom, že ti kluci musí dostat šanci. Někde mladým hráčům věří, chtějí s nimi pracovat, mají s nimi trpělivost a dokáží je dobře zapracovat do sestavy. Ať je to Libor Zábranský v Brně, Martin Straka v Plzni nebo další trenéři, kterým se to daří. Ti kluci jim to třeba po půl roce začnou vracet. Zdravá odvaha těch dvou, co jsem jmenoval, je na místě.

Mrzí vás, že nepřišla vzpruha v podobě aspoň jedné medaile z dvacítek nebo osmnáctek?
Určitě je to škoda. Myslím, že bychom si medaili zasloužili za to, jak jsme některé z předchozích šampionátů odehráli a byli blizoučko od postupu do nejlepší čtyřky. U mládeže na jednu stranu chceme, abychom měli s kluky trpělivost, na druhou chceme výsledky. Což chápu, protože výsledek je určitý ukazatel výkonnosti, i když někdy je ten tlak zbytečně velký. Ale Finům se to daří, Švédům se to daří – když vezmu země, se kterými bychom se měli vzhledem k podobnému počtu hráčů srovnávat. Samozřejmě nemáme tak fantastické přírodní podmínky, ale můžeme se na ně dotahovat. A tyhle země medaile dělají. Určitě nám medaile chybí, abychom byli spokojenější.

Foto: Klára Petrásková

Ukazuje se silný český ročník 1999, velkou kvalitu by mohl mít i 2001. Věříte, že se mu povede to, co se předešlým nepovedlo?
Teď se to právě láme. Naše republika je v tomhle hodně specifická, ti kluci jsou v sedmnáctce a do srpna v osmnáctce, kde mají Memoriál Ivana Hlinky. A potom se tým rozplyne. Každý rok ho opustí šest sedm hráčů, kteří jdou do zámoří. Pastrňák s Vránou třeba opustili Česko, ale byli v Evropě, takže ten tým mohl celoročně pracovat na všech turnajích. A vyplatilo se nám to pak na mistrovství světa, kde udělal stříbrnou medaili. Dneska to jsou čtyři roky.

„Mám zpětnou vazbu od Kanaďanů, Švédů i dalších světových velmocí. Všichni respektují to, co děláme, že jdeme dopředu, zlepšujeme se. Že jsme neskutečně nevyzpytatelní a jsme schopní porazit kohokoliv.“

Na Memoriálu má osmnáctka pravidelně vynikající výsledky. Myslíte, že se potom s těmi odchody těžko vyrovnává?
Tým funguje během celé sezony bez prvních dvou pětek a z výsledků, kdy jsme měli proti zemím jako Rusko, Švédsko a Finsko úspěšnost přes 50 procent, se najednou dostáváme někam ke 30 nebo 40 procentům. Sebevědomí kluků pak není tak vysoké, jako když vyhráváte. Potom si tolik nedovolí, každou chybu si víc berou. Tím, že neudělají medaili, si to berou ještě víc. Z toho se skládá dohromady puzzle, že nám ta medaile chybí a byla by pro nás strašně důležitá, aby dala klukům víc drajvu. Aby jim ukázala „jsme tam“.

Nicméně je asi dobrým znamením, že letos české týmy dokázaly přecházet přes čtvrtfinále. Možná to odpovídá české nátuře: Když musíme, tak dokážeme zabrat...
Letos se to zlomilo, to byl obrovský posun dopředu. Já jsem v tomhle vždycky opatrný a říkám, že když jste v top šestce, tak můžete ulítnout k medaili, a pokud v top čtyřce, tak je medaile hodně blízko. Ale musíme být nohama na zemi, můžeme být zase sedmí. Určitě to ale krok dopředu je. Jenom chci říct, že přestože máme mnoho kritiků, že to neděláme tak, jak by se to mělo dělat, nebo že by se český hokej měl ubírat svou vlastní cestou, tak mám zpětnou vazbu od Kanaďanů, Švédů i dalších světových velmocí. Všichni respektují to, co děláme, že jdeme dopředu, zlepšujeme se. Že jsme neskutečně nevyzpytatelní a jsme schopní porazit kohokoliv.

„Největší rezervy vidím v obsahu tréninků. Nejenom podle mého názoru se u nás málo hraje. A na té profesionálnější úrovni jsme pořád hrozně pozadu v otázce kvalitní stravy.“

Kde vidíte největší rezervy ve výchově mládeže?
Já osobně vidím největší rezervy už ani ne v objemu tréninků, ne v kvalitě tréninků, ale v obsahu tréninků. Nejenom podle mého názoru se u nás v tréninku od nejmenších dětí až po juniorské kategorie málo hraje. To dřív bylo. Právě díky hernímu tréninku nejsou kluci stažení, trenéři jim nechávají větší volnost a tam je větší prostor pro kreativitu. I na ledě, i mimo led, aby kluci hráli fotbálky, minibaskety, ragbíčka, aby byli tvořiví, četli jeden od druhého a dokázali reagovat na situace. Aby je trenéři nechali dělat chyby a aby to kluky hlavně bavilo, proto to hrají.

A v pozdějším věku jsou podle vás ty nedostatky jaké?
Na té profesionálnější úrovni, když jsou kluci v akademiích, ve věku 16 až 19 let, vidím největší rezervu v otázce kvalitní stravy, výživového programu, správného pitného režimu. Tam jsme pořád za světem. Přestože hráče vzděláváme, oni i jejich rodiče dneska už najdou materiály, trenéři to mají na každém školení, vycházejí knížky. Pořád jsme v tom ale hrozně pozadu ve srovnání se Švédskem, Finskem a už vůbec nemluvím o NHL. Byl jsem teď na semináři v Los Angeles a mluvil s kluky jako Nosek a Hertl, a taky to vidí tak, že nejrazantnější změna byla ve stravě. Vědí, co mají jíst, kdy mají jíst a tak dále. V tom jsou neskutečně vzdělaní.

Foto: Karel Švec, ČSLH

Než odešli, tak to nevěděli?
Věděli, ale nedělali to. Protože to prostředí, ve kterém žijí, je k tomu prostě nedonutilo. Je to věc rodiny, školy, sportovního klubu a celého prostředí, aby se to nastavilo o několik úrovní výš. Dneska nám hráči v sezoně třeba shodí kilo nebo dvě, nejsou schopni udržet si váhu. Když to řeknu laicky, stravují se prázdným jídlem, které nemá tu správnou energii. To jsou prostory, na které se teď hodně zaměřujeme. Chceme, aby kluci – aspoň ti nejlepší – naskočili do režimu kvalitního stravování a péče o svoje tělo. To tělo je jejich nástroj, který musí být dobře živený.

Pojďme ještě zpátky k reprezentančímu programu. Dvacítku má v nadcházející sezoně trénovat Václav Varaďa, který se ale uchází o pozici kouče seniorského týmu. Jak byste v takovém případě zareagovali?
Samozřejmě záleží, jak výkonný výbor rozhodne. Variant případného posunu trenérů potom máme několik. Ale necháme teď chvíli do sedmého června (rozhodující jednání výkonného výboru, pozn. red.). Letní kempy máme připravené, nominace budou připraveny k prvnímu červnu. Pokud by došlo k trenérským posunům, tak by to přípravu dvacítky nijak neohrozilo. Její první akce proběhne jako loni koncem června v Salcburku, tam to bude na týden. Stejně tak jsou připraveny další kempy, dvojzápas se Švýcarskem, cesta do Vierumäki a dvojzápas s Finskem. Organizačně je všechno připraveno a samozřejmě bychom tam museli dosadit trenéra, ale tipy máme.

„Komplexní příprava by hráče určitě vynesla o stupínek výš, o tom jsme přesvědčeni. My ale nechceme zabít – když to řeknu takhle surově – práci v klubech a oslabit je o tyto hráče. Jdeme cestou širší osvěty, širšího zázemí.“

Jste spokojeni s aktuální podobou programu národních týmů?
Dál už ho nemůžeme navyšovat. Kontakty máme takové, že už by pro nás nebyl problém poslat třeba sedmnáctku na čtrnáct dní do Kanady, Švédska nebo Finska, aby byl tým zase častěji spolu, ale oslabili bychom naše dorostenecké a juniorské soutěže. Už jsme na hraně, co si můžeme dovolit směrem ke klubům. Program je maximálně našponovaný, máme zhruba tři čtyři kempy v roce, máme zhruba sedm mezinárodních akcí a dá se říct, že 90 procent zápasů jsou s týmy absolutní špičky. V tomhle už se dál nemůžeme posouvat.

Centralizovaná výchova, na kterou sází Slovensko a v mladších kategoriích samozřejmě Spojené státy, pro vás stále není ve hře?
Ctíme klubovou práci, jako ji ctí Finsko, Švýcarsko, Švédsko nebo Kanada. Chceme, aby hráči byli vychováváni v klubech. Samozřejmě víme, že intenzivnější a možná, co se týče medailí, rychlejší by byla cesta, kterou jdou Slovensko a Spojené státy. Přemýšlí o tom třeba i Rusko. Mít tým od sedmnácti do osmnácti let ve dvouletém programu, aby společně trénoval, by mělo spoustu výhod, například v otázce stravování, kvalitního odpočinku, regenerace, do programu by se dali zabudovat učitelé... Komplexní příprava by hráče určitě vynesla o stupínek výš, o tom jsme přesvědčeni. My ale nechceme zabít – když to řeknu takhle surově – práci v klubech a oslabit je o tyto hráče. Jdeme cestou širší osvěty, širšího zázemí. Na klubovém hokeji vyrostla spousta hráčů a věříme, že pokud se ještě zlepší práce v klubech, tak to je ta správná cesta.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz