Brácha je můj vzor, mám ho rád, říká Ondřej Hrabík. A co maminka u týmu?

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Nejen podle příjmení, ale už podle tváře byste možná trefili, do které hokejové rodiny patří. Ondřej Hrabík je o čtyři a půl roky mladším bratrem reprezentanta Kryštofa a rád by kráčel v jeho šlépějích. Proč ne, vždyť na mistrovství republiky ve Vítkovicích táhl kladenské osmáky. „Všichni máme cíl dostat se do NHL. Ale na to se teď ještě nesnažím moc myslet,“ říká sympatický mladík.

Fanshop

Kladno je jejich hokejovým domovem, Kryštof se z něj ale předloni vydal do organizace Liberce. Za sebou už má šampionáty do 18 i 20 let, nyní vyhlíží draft NHL. Čtrnáctiletý Ondřej – rovněž útočník – má podobné mety ještě daleko před sebou, v nejbližších měsících bude bojovat o místo v mladším dorostu Rytířů.

V extralize jste už letos odehrál pět zápasů. Co vám daly?
Je to zase o level vyšší hokej. Je to tam rychlejší, hraje se tvrdě. Věřím, že mi to dodalo sebevědomí. Zkoušel jsem se prosadit, měl jsem pár střel a jednu šťastnou asistenci. Lehké to určitě nebylo.

V čem si myslíte, že je vaše síla, a na čem byste naopak potřeboval zapracovat?
Zapracovat určitě potřebuju na všem. Nejvíc na bruslení, protože potřebuju zrychlit, a taky na technice. A moje síla? Řekl bych asi herní myšlení.

Co máte společného s bráchou?
Myslím, že máme podobný styl, jsme takoví komplexní hráči. Nahoru, dolů, umíme vyhrát buly... Silní, velcí hráči.

Předpokládám, že jste s hokejem začal díky němu.
(přikyvuje) Bylo to víceméně automatické. Brácha hrál hokej, tak jsem začal taky.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jak se na něj díváte?
Je to jeden z mých největších vzorů. Hodně ho sleduju, jak hraje, ale i jak trénuje. Radí mi a mám ho rád.

Kam to podle vás může dotáhnout?
Myslím, že ať už teď bude draftovaný, nebo ne, tak to může dotáhnout hodně daleko. Když na sobě bude pracovat.

A jaké máte cíle vy?
Nejbliží vidina je pro mě asi dostat se v extralize mladšího dorostu do play off. Jinak cíl máme asi všichni kluci, že se chceme dostat do NHL. Ale na to se teď ještě nesnažím moc myslet. Snažím se myslet na to, že na sobě musím makat, nekroutit hlavou a tak.

Pojďme se vrátit k mistrovství republiky, kde jste s Kladnem skončili na čtvrtém místě. Jak byste porovnal vaše očekávání s tím, jak turnaj dopadl?
Myslím, že jsme tam jeli jako outsideři. A na to bych řekl, že jsme odvedli dobrý výkon. Se Spartou nebo Slavií jsme předtím hráli už v sezoně, takže jsme je znali, ale třeba u Komety jsme vůbec nevěděli, co čekat a jaká bude.

Právě s Kometou jste sehráli nejlepší zápas, vyhráli jste 7:1. Celkově začátek se vám povedl, i když proti Spartě jste to nedotáhli k vítězství, že?
Se Spartou jsme hráli jako jeden tým. Oni si trochu mysleli, že budou mít lehký rozjezd, a my jsme na ně vlítli. Škoda posledního gólu patnáct vteřin do konce, mohli jsme vyhrát. S Kometou jsme pak hráli výborně, kombinovali jsme a stříleli.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Pak ale naopak přišel debakl 1:8 s Plzní...
Z toho jsme byli zklamaní. Myslím, že jsme si takový výsledek úplně nezasloužili. Ale na druhou stranu musím přiznat, že Plzeň hrála výborně.

Po přestřelce s Vítkovicemi (5:7) jste v posledním zápase porazili na nájezdy Slavii. Odjíždělo se vám domů líp?
Určitě. Byl to poslední zápas naší skupiny a myslím, že jsme ho odehráli kvalitně. Škoda mého faulu na konci, ale potom jsme to v nájezdech dotáhli do vítězného konce.

Nájezdy se vám ale povedly fantasticky, vítězný jste dal vy. Máte je osobně rád?
Já vždycky jedu a uvidím. Rozmyslím se podle toho, jak si gólman vyjede nebo co udělá. Nájezdy zkoušíme na každém tréninku, a když mi něco víckrát vyjde, tak to zkusím i v zápase.

Obecně máte nějaké oblíbené místo, kam zakončujete?
Oblíbené místo asi ne. Já střílím tam, kde vidím prostor. Ale spíš se snažím nahrávat, jsem takový nahrávací typ.

Nakonec jste si na mistrovství připsal osm bodů za tři góly a pět asistencí. Byl jste se svým příspěvkem spokojený?
Byl, ale nějaké body moc neřeším. Je pravda, že bych měl tým ještě s některými dalšími kluky táhnout, ale my jsme jeden tým a všichni si pomáháme navzájem.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Na turnaj jste postoupili díky výhře ve skupině o sedm bodů před Chomutovem. Měli jste v sezoně nějaké slabší momenty, kdy jste museli o první místo zabojovat?
Myslím, že naše sezona proběhla skvěle. Na konci jsme možná proti slabším soupeřům trochu hráli jejich hru, ale na republice jsme to zase zvedli a hráli jako jeden tým.

Jak se vám hraje pod legendami, jako jsou Jiří Burger a Radek Gardoň?
Jsou to výborní trenéři, hokej přece jenom pár let hráli. Je výborné se učit od takových hráčů. Hlavní kouč je Gagy, ten tomu velí. Potom Bugy se zaměřuje na detaily a Méďa (Zdeněk Nedvěd, pozn. red.) je taky výborný, dělá různé sestavy a podobně.

Jiří Burger se vrátil do míst, kde dlouho hrával. Říkal vám k tomu něco?
Určitě byl rád, že se mistrovství konalo zrovna ve Vítkovicích. Říkal nám něco o stadionu, nějakou historii.

Abychom nezapomněli, u týmu jste měli i maminku coby vedoucí... Jaké to pro vás osobně je?
Chová se ke mně stejně jako k ostatním. Začala před dvěma roky. Umí různé věci, dělá to skvěle, donutí nás jít brzo spát... Je dobře, že ji máme.

Takže je to pro vás taková vychovatelka?
Snaží se nás moc nebuzerovat, ale někdy na nás zařve (směje se).

Jak budete celkově vzpomínat na vítkovické mistrovství?
Vzpomínat na něj budu určitě kladně. Asi se nebudu moc ohlížet na to umístění, čtvrté místo je bramborové. Ale užili jsme si to tam.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz