Místo jednoho střídání celý zápas. Noha byla v klidu, těší Jágra
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Bylo to zřejmě nejsledovanější utkání v historii WSM Ligy – při vší úctě k Petru Nedvědovi, díky jedinému muži: Jaromíru Jágrovi.
Olympijský šampión z Nagana se ve 45 letech vrátil do Kladna a poprvé v kariéře nastoupil v české druhé nejvyšší soutěži. Zazářil třemi asistencemi a pomohl Rytířům k výhře 7:2.
Fanoušci se obávali, že naskočíte jen na jedno střídání...
No, vydržel jsem celé utkání. Bál jsem se, že nevydrží koleno, nakonec to bylo ale docela dobré.
Fyzička nebyla problém?
Samozřejmě je to jiné tempo než v NHL, takže se to dalo vydržet i bez měsíčního tréninku.
S ice timem přes 20 minut jste byl nejvytíženějším útočníkem Kladna.
I když jsem měsíc nebyl na ledě, tak tréninky v Calgary, to je jinej level. Kouč v Calgary je totální blázen na tréninky. Vydržet trénink v Calgary, to je opravdu umění. Zvlášť, když se trénuje ve vysoké nadmořské výšce a vzduch je řídký. To mi pomohlo tady, protože s dechem jsem neměl problém. Klidně bych mohl hrát každé druhé střídání, o to by nešlo. Akorát rychlost... Ty starty prostě nejsou a nohy postupně odcházejí. V kondici a dechu tedy problém není. Jde o nohy, že už jsou pomalejší.
Sestřih zápasu Benátky - Kladno
Co vaše koleno?
Musím zaklepat, že noha byla v klidu. Jediný problém je, že hraju s ortézou, na kterou nejsem zvyklý. Ale vaz je aspoň pevnější.
Cítíte tlak na vaší osobu?
Žádný tlak necítím. Je mi 46 let. (úsměv) Já už si to odehrál. Já se snažím získat zpátky radost do své hry. Je docela těžké získat motivaci... Myslím, že mi pomohou vstřelené góly. To mi asi momentálně chybí.
„Petr Nedvěd byl snad nejrychlejší. Pro nás ostatní to ale není moc dobrá vizitka."
Co říkáte na výkon Petra Nedvěda?
Neskutečné. Na to, že nehrál čtyři roky a přijel z lyžování... Hrál výborně a všechno si odjezdil. Připadal mi, že byl nejrychlejší. Pro nás ostatní to ale není moc dobrá vizitka.
Překvapilo vás, že jste s Petrem Nedvědem vydrželi až do konce zápasu a ještě jste byli u tolika gólů?
Já jsem ještě aktivní hráč, takže u mě by to takové překvapení být nemělo (úsměv). U Médi klobouk dolů. Ale jak říkám, je to taková horší vizitka pro mladší hráče. Hokejista, který čtyři roky nehrál, je mu 46 let a je jeden z nejrychlejších... Nevím. My ostatní musíme šlápnout. Nebo se ho musíme zeptat, co dělá, abychom trénovali jako on.
Foto: Facebook Bílí Tygři Liberec
Jak jste si užíval respekt od fanoušků?
Od svého příjezdu cítím obrovskou podporu fanoušků. Snažím se to užít. Na druhou stranu můj cíl je pomoci Kladnu a dostat se co nejrychleji do formy, která týmu nějakým způsobem pomůže.
Zápas viděla vyprodaná aréna.
Věděli jsme, že to bude takový – nechci říct cirkus – ale rozlučka pro Péťu a že přijdou lidi. Náš cíl byl ovšem jediný: vyhrát, získat tři body a hrát dobrý hokej. A to se nám první dvě třetiny nedařilo. Trápili jsme se. No, bude to fuška. Ale aspoň je to pro nás výzva, abychom se den ode dne zlepšovali.
Nerozhodil třeba vaše spoluhráče humbuk kolem tohoto utkání?
Těžko říct. Ne vždy na tebe v první lize přijde sedm tisíc lidí... Někteří hráči, kteří nehráli extraligu nebo play off, na to nejsou zvyklí. Mohlo je to vyvést z míry. Ale čím rychleji si na to zvykneme, tím lépe pro nás: zápasy v play off budou vyhecované a věřím, že bude stále plný dům. Je jen na nás, jak rychle si na tyhle věci zvykneme.
„S dechem jsem neměl problém. Klidně bych mohl hrát každé druhé střídání."
Jak hodnotíte výkon Kladna?
Jako tým se musíme hodně zlepšit, abychom se dostali dál. Musíme zapracovat na mnoha věcech. Dělali jsme spoustu školáckých chyb. Připadalo mi, že moc nebruslíme a panikaříme, když máme puk. Nevím, jak jsou na tom ostatní mužstva... Musíme se soustředit na sebe, aby to bylo lepší. Musíme začít hrát tak, jak se hraje v play off. Říkal jsem to i klukům v kabině: nemůžeme si myslet, že se to po základní části nastartuje a najednou přehodíme na vyšší obrátky. Takhle to nefunguje. Zbylé zápasy musíme hrát, jako kdyby to bylo play off.
Nastupoval jste v jedné formaci s juniorem Adamem Kubíkem a Patrikem Machačem. Jak vám to sedělo?
Není to jednoduché. Poprvé jsme spolu hráli v pátek na tréninku a na něm ani nebyla zápasová cvičení. Takže ta naše spolupráce se ještě musí vybrousit.
Hodně živelný jste byl i na střídačce. Dával jste rady?
To není tak, že bych někomu radil. To jsou prostě zkušenosti. V lajně spolu hraje pět hráčů a jde o to, jak spolu komunikují. Telepatii nemáme tak zvládnutou, abychom jí využívali (úsměv). Takže o sobě musíme vědět předem, být sehraní a musíme se domluvit. V dnešním hokeji to málokdo vezme na sebe a řekne: Pojďme to hrát takhle. Hráči se před sebou stydí nebo na sebe nechtějí vzít zodpovědnost. To je špatně. Nejde o to, že bych se nad někoho povyšoval: prostě je lepší, když hraje všech pět hráčů na stejné úrovni. Hokej se pak zjednoduší, když jeden o druhém ví. Když se tyhle detaily zvládají, tak se o to méně nadřeš a máš lepší výsledky.
Foto: Facebook Bílí Tygři Liberec
Share on Facebook
