Medaili si vystavím vedle olympijské, plánuje Nedvěd. Po Slovácích si připadal jako Bayern

(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Kdo ví, jestli v neděli odpoledne nehrál poslední zápas na mistrovství světa, případně v reprezentaci. Petr Nedvěd se na šampionát poprvé podíval ve 40 letech a turnaj si užíval. Ještě počátkem sezony určitě nečekal, že jednou v českých barvách pojede na přehlídku elitních hvězd. Když to pak vyšlo, šel do toho naplno. Jakmile doběhl do cíle duel s Finskem, skočil liberecký bard přes mantinel a s vysmátou tváří uháněl za brankářem Štěpánkem. Byl šťastný! Tahle sezona pro něj neskončila vůbec špatně.

Zápas s domácícm výběrem, to byla nevídaná dřina. Ale Češi ji zvládli. "Dupali jsme pořádně, za to přišla zasloužená odměna," libuje si. Na krku se mu houpá medaile. Je sice bronzová, jenže co by za ni dali Švédové nebo třeba Kanaďané. "Věděli jsme, že nás čeká strašně těžký zápas, Finové byli se Švédy největšími favority, určitě nejlépe bruslícím mančaftem. Vyhráli loni, teď to chtěli znovu," upozorňuje.

Hokejisté navíc zápasili i s ohromnou frustrací. Jakmile se po postupu do semifinále ukázalo, že hrají se Slovenskem, zdálo se to jako řešitelný úkol. Jenže sobotní duel dopadl špatně. "Když jsem se v neděli ráno bavil s klukama, každý měl problém usnout. Mysleli jsme si, že se probudíme a zjistíme, že to byl jen špatný sen. Ale bohužel... Poprat se s tím po stránce psychiky, to je hodně složité," popisuje.

Najít znovu chuť jít do zápasu, ani ne 24 hodin po tvrdé porážce zase bojovat se soupeřem, to už chce hodně odhodlání a bojovnosti. "Ještě cestou autobusem do haly na nás byl cítit splín. Ale přišli jsme do kabiny, viděli Finy, nějak to najednou zase přišlo. Moc dlouho jsme nemluvili, o to lépe se připravili. Člověk si uvědomí, že tam je pořád šance na medaili, jsem fakt hodně rád, že to klaplo. Podržel nás Kuba Štěpánek, všichni jsme do odmakali," pochvaluje si.

I když hovoří o bronzové radosti, zmařené zlato ho pořád mrzí. "Je to ve mně, ta šance byla veliká," na chvilku zvážní. Nedvěd má za sebou parádní kariéru, vyhrál toho hodně, zaznamenal úspěchy. Ale velké reprezentační vítězství mu chybí. "Takových příležitostí za život moc nemáte. Tohle není o malém respektu vůči Slovákům, vůbec ne. Vždyť tady porazili Kanadau, Ameriku, další týmy. My si věřili, možná až moc. No, dopadlo to špatně."

Na zahnání smutku není recept, každý se s tím musí poprat sám. Petr Nedvěd je velkým fotbalovým fanouškem. Jak může, sleduje bitvy u televize nebo přímo na stadionech. V sobotu večer se v Mnichově hrálo finále Ligy mistrů mezi místním Bayernem a FC Chelsea. Na penalty uspělo mužstvo Petra Čecha, Nedvěd duel sledoval. "Když to skončilo, připadal jsem si jako Bayern. Hodně mi to připomínalo nás... Takový je prostě sport. Jednou nahoře, jednou dole - i když tam nechce být nikdo. Tohle je na sportu krásné, byť se mi to neříká snadno."

Náladu si zlepšil po skalpu Finů. Někdy se tvrdí, že je lepší vyhrát poslední zápas a brát bronz, než ztratit finále a dostat stříbro. Nedvěd ovšem nesouhlasí. "Takhle to úplně nevidím, stříbro je hezčí. Ale na druhou stranu, kdybychom poslední utkání nevyhráli, jeli bychom domů s bramborovou medailí - a to by nebylo dobré. Taky nás to děsilo," přiznává. Ví, o čem mluví. Na olympiádě v Lillehammeru přišel Nedvěd o zlato v nájezdech se Švédy.

"Získali jsme cennější medaili než teď, ale tehdy jsme prohráli a to se pak těžko oslavuje. Lepší by bylo, kdybychom od Švédů dostali bůra, pak bychom řekli, že jsme na ně neměli. Tečka. Ale v nájezdech, když jsme vedli 2:0? Musím přiznat, že na ten konec myslím doteď." Nyní má na krku další cenný kov, což si zaslouží důstojné místo v osobní síni slávy. "Až na baráku něco dodělám, vystavím si medaili vedle té olympijského a kanadského dresu," plánuje.

Chystá také odpočinek. "Sil mám dost, nejsem nikdy unavený. Nepořádají někde letní turnaj?" žertuje nejprve typickým způsobem. Pak ale dodá, že toho je po šampionátu docela dost. "Čeká mě myslím zasloužený odpočinek, mám toho plný brejle. Dám si tři týdny volno a pak se uvidí, co bude dál. Do konce příštího týdne bych si rád ujasnil, kde budu hrát. Možné je všechno," uzavírá.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace