Matějovský, olé! Miláček tribun zakořenil v Plzni a velí výstavbě domů

Foto: hcskoda.cz

Kdysi s tím pokřikem přišli slávisté, později byl slyšet na plzeňském zimním stadionu. Pamatujete? "Matějovský, olé!" Vyhlášený buldok někoho přišpendlil na mantinel a tribuny hned spustily. "Je fakt, že to byly krásné časy. Jenom doufám, že lidi neřvali Matějovský, vole! "směje se brzy čtyřicetiletý bývalý reprezentant, který nejvyšší soutěž válel rovněž za Jihlavu, Liberec a Mladou Boleslav. Odchovanec Slavie ovšem nejvíc sezon odmakal za Plzeň, kde také s rodinou zahnízdil. "Pražákem už dávno nejsem, můj domov je na západě Čech," potvrzuje.

Radek Matějovský býval pěkný brousek. Hrál fyzicky, nikoho se nebál. Uměl přitvrdit, v pravý čas dodat sobě i spoluhráčům energii. Důrazný útočník nechal vrcholového hokeje poměrně brzy, už ve 33 letech. "Sám pro sebe jsem si vyhodnotil, že nemá cenu kariéru zbytečně prodlužovat. Skončil jsem a dneska hraju hokej jen za plzeňskou starou gardu. A ještě nepravidelně," připomíná.

Skok do stavebnictví? Udělal jsem si školení, navíc jsem technický typ

Jeho život má dávno jiný směr. "Působím ve stavebnictví, dostal jsem se k tomu přes jednoho kamaráda. Mým úkolem je řídit výstavbu rodinných domů. Dostanu klienta a pozemek, na mně je, aby vznikl požadovaný barák," hlásí. Ačkoli studoval strojařinu, dneska je doma v jiném oboru. "Musel jsem si udělat kursy, absolvoval jsem školení. Vždycky jsem byl docela technický typ, takže to s adaptací šlo docela rychle."

Když slyší otázku, jestli ho nová činnost baví, přikyvuje na souhlas. "Někdy je toho ale opravdu hodně. Najednou řeším dvacet staveb, takže pěkný blázinec. Telefon zvoní od rána do večera, k tomu cestování. Porady, kontrolní dny. Fakt šrumec," oklepe se. Celé dny jede naplno, rodinu ovšem nešidí. "Mám devítiletou holčičku a sedmiletého syna, který už nějakou dobu hraje hokej. Snažím se být s nimi co nejvíc, někdy to však není jednoduché."

Matějovský žije v Plzni, kde sídlí také společnost, pro niž pracuje. "Aktivity máme ovšem i v jiných regionech. Já dostal na starost oblast severně od Plzně. Takže i Karlovy Vary, Kladno nebo třeba Teplice," vypočítává. Na stavbách mu hokejová minulost nepomáhá. "Ještě se mi nestalo, že by mě někdo sám od sebe poznal. Stavbyvedoucí to samozřejmě ví, někdy klientovi řekne, čemu jsem se dřív věnoval. Ale já se to snažím rychle přejít. Upřímně, není mi to moc příjemné. Hrál jsem hokej, jenže v téhle branži to není vůbec podstatné," povídá.

Slavia byla srdeční záležitost. Moc mě mrzí, co se s klubem stalo

Dřívější životní etapu občas oprašuje při vzpomínkách s kamarády nebo bývalými spoluhráči. "Byly to krásné časy. Vyrostl jsem na Slavii. byla pro mě srdeční záležitostí, což se postupně trošku změnilo. Moc mě mrzí, že se s klubem v posledních letech stalo." Fandí především Plzni. "Po příchodu do klubu jsem v něm prožil nejhezčí hokejové roky," potvrzuje. Pokud najde čas, sem tam se vyrazí podívat na extraligové zápasy Škody. "Loni jsem byl dvakrát, letos ještě ne. Sleduju výsledky, od lidí vím, že plzeňští kluci letos hrají výborně a dávají spoustu gólů. To je paráda," kvituje.

Ve vedení klubu má kamarády Martina Straku nebo Tomáše Vlasáka, s některými hráči ještě před časem nastupoval. Třeba Petr Kadlec je stejný ročník jako Radek, kdysi to spolu táhli ve Slavii nebo v juniorských reprezentacích. "Všichni tihle frajeři kolem čtyřicítky jsou úžasní. Klobouk dolů," říká na adresu extraligových veteránů. "A Káca? Měl trošku štěstí, že hraje jiným stylem než třeba já. Tolik to neboural, neměl moc zranění. Je každopádně obdivuhodné, že takhle vydržel. Jde mu to neskutečně," oceňuje letitého kamaráda.

Účastník mistrovství světa dvacetiletých 1997 se později prosadil také do první reprezentace. Velké turnaje typu šampionátů či olympiád ho sice minuly, deset startů a dva góly nicméně patří k tomu nejhezčímu, co Radek s hokejkou a bruslemi zažil. Kromě klubových úspěchů, samozřejmě. Pokřik uvedený na začátku článku už dávno nikdo neskanduje, býval koloritem dob, kdy Matějovský patřil k elitním tuzemským útočníkům. "Ani se mi nikdy nestalo, že by to třeba jen někdo křikl na ulici," usměje se. Nechybí mu to. "Mám svoji práci, jiný život. Ale někde uvnitř to všechno zůstává. Plzeňští fanoušci byli fajn, na to se nedá zapomenout," uzavírá.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz