Kubalík versus Kubalík? Zážitek, ještě si zahrát spolu, říká Dominik
Foto: Milan Podpera, hcskoda.cz
Z pohledu papírových předpokladů se mělo jednat o jednoznačný zápas. Doma nekompromisní a lídr tabulky Plzeň proti nováčkovi z Jihlavy. Opak byl ale pravdou. Duel, který nesl podtitul „Souboj bratrů Kubalíků“, nabídl vynikající výkon Dukly a napínavé střetnutí až do posledních minut. Rozhodovalo až prodloužení, v němž druhý bod indiánům vystřelil Michal Moravčík.
První třetina přinesla úporný hokej z obou stran. Dukla dobře odolávala šikulům z modrobílého mančaftu a sama hrozila, když se potkala tváří v tvář se svým bývalým hráčem Miroslavem Svobodou. Skóre se měnilo až v druhé části. To po necelé minutě umlčel velice slušně našlapané tribuny Čachotský, který poslal hosty do vedení.
Škodovka zareagovala ale ještě rychleji. Ani ne za 30 sekund totiž svůj již 10. gól v letošním ročníku Tipsport extraligy vstřelil Dominik Kubalík. „Byl to hodně důležitý moment hlavně pro náš klid, protože přes tu jejich neprostupnou obranu to šlo vážně těžko,“ kvitoval rychlý Kubalíkův gól Michal Moravčík. „Jako slepej k houslím… Měl jsem totiž zabrzdit u brány, ale nohy mě nesly dál. A najednou to Škarkovi vypadlo a moc lidí o tom nevědělo. Jen jsem tu bránu objel a dorazil Mírovu střelu,“ se smíchem popisoval svou trefu šťastný střelec.
Brácha mě párkrát osekal a já jeho, hlásí Tomáš Kubalík
A vyrovnaný duel pokračoval. I když Plzeň měla možná opticky navrch, jakmile se hosté dostali přes nástrahy červené či útočné čáry, měla obrana Škody plné ruce práce. „Jihlava hrála hrozně zarputile, byla agilní a mrštná. Nenechala nám žádný prostor. Proti tomu se hraje hrozně těžko. Po celý zápas jsme prakticky hráli na útočné polovině a Dukla se k nám dostávala sporadicky. O to to bylo těžší, abychom zůstali koncetrovaní a připravení. Protože nějaká lehčí chybka takhle přijde snáze, než když je zápas vyrovnaný a hra se přesouvá z jedné na druhou stranu,“ popisoval ošemetné situace obránce Moravčík.
„Byly tam i momenty, kdy jsem bráchu sledoval, jak jsem zvyklý. Tak jsem se až přistihl, že jsem nebyl úplně v zápase. To přiznávám. Ale to jen, když jsem byl na střídačce, na ledě se mi to nestalo.“
Plzeň měla asi nejvýraznější šanci rozhodnout v poslední části při přesilové hře, ale Jihlavští se připravili na útočnou palebnou sílu Škody na výbornou. A možná v tom měl prsty i Tomáš Kubalík, starší bratr dvojnásobného nejlepšího střelce indiánů. „Ještě spolu zápas určitě probereme. Tomáš mi před utkáním říkal, že si v přesilovce nevystřelím. Vypálil jsem sice jednou, ale to bylo z pěkné dálky, jinak pořád přede mnou byl jejich hráč. Takže měl pravdu,“ uznale pokyvoval hlavou mladší z útočníků Dominik.
A pak se rozpovídal o tom, jak moc speciální duel to pro něho byl. „Byly tam i momenty, kdy jsem bráchu sledoval, jak jsem zvyklý, tak jsem se až přistihl, že jsem nebyl úplně v zápase. To přiznávám. Ale to jen, když jsem byl na střídačce, na ledě se mi to nestalo. Byl to pro mě zážitek, protože jsem si nemyslel, že se nám to nepovede. Teď už jen, abychom si zahráli spolu,“ vyprávěl. Jedním dechem ještě novinářům vysvětloval, jak moc velkou fanouškovskou základnu oba sourozenci v Plzni měli. „Mrzelo mě, že tu nemohla být mamka, která by si to užila. Jinak jsme tu měli hodně lidí, tak doufám, že všichni pojedou i do Jihlavy. A je dobře, že se body dělily, že Jihlava nejede domů s prázdnou.“
„Ještě nikdy jsme proti sobě takhle nehráli. Je to zvláštní. Prvních pár střídání jsem měl nohy, jako bych odehrál celý turnaj. Člověk ne, že by na to myslel, ale vrací se do Plzně, kde vyrůstal, nehrál tady pořádně nikdy a chtěl se ukázat.“
„Myslím, že to mohlo vydat na celý sektor, kolik brácha musel shánět lístků,“ doplnil Tomáš Kubalík, forvard Jihlavy. „Ještě nikdy jsme proti sobě takhle nehráli. Je to zvláštní. Prvních pár střídání jsem měl nohy, jako bych odehrál celý turnaj. Člověk ne, že by na to myslel, ale vrací se do Plzně, kde vyrůstal, nehrál tady pořádně nikdy a chtěl se ukázat. Pak to jakoby spadlo, myslel jsem na hokej a snažil se nevnímat, kde hraju a proti komu. Párkrát jsme se s bráchou potkali. On hraje levé křídlo, já pravé. Prohodili jsme pár slov, jednou se osekli, ale nic velkého,“ pokračoval. „No jo, to bylo před buly. To muselo být. Možná jsou tam nějaké restíky,“ smál se Dominik. „To mu musím dát vědět, že jsem tam. A on zas mně.“
Napínavý duel nakonec muselo rozseknout prodloužení. V něm necelé dvě minuty před koncem trefil bonusový bod Moravčík. „Od Ády Stacha šla nahrávka, která se hodně vrtěla, tak jsem byl rád, že jsem to trefil hlavně na bránu,“ popisoval střelec vítězného gólu. „To Áda dělá pořád, ale od tebe to byl teda pěkný motýlek,“ typicky glosoval vysmátý Dominik Kubalík. „To ti teda dík,“ rovněž s úsměvem odvětil Moravčík.
Přesto hubená dvoubodová výhra mohla být pro namlsané fanoušky Škody, kteří v září slavili dva desetigólové výprasky, málo. „Pro mě je to ale nejsilnější výhra doma. Věděli jsme, že to pořád nepůjde samo. Bylo super, když jsme dali doma dvě desítky. Bylo jasné, že těžké zápasy přijdou. A hned to byl ten další s Duklou,“ uznale na závěr pokýval hlavou Moravčík nad vynikajícím výkonem nováčka naší nejvyšší soutěže.
Sestřih utkání HC Škoda Plzeň – HC Dukla Jihlava
Share on Facebook
