Korejci zakládají Dukly, sparťan Martinec je vyučuje hokeji
(KANGNUNG, od našeho zpravodaje) V Koreji je Patrik Martinec tak trochu za místní hokejovou hvězdu. Český kouč a bývalý hráč Sparty totiž dnes trénuje Anynag Halla – nejlepší tým Asie z předměstí Soulu. I s hráčskou kariérou Martinec tráví v Koreji už osmý rok a účastní se tak trochu misionářské cesty. „Když jsem přišel, Korejci ani neuměli zasadit branky do ledu,“ vypráví v rozhovoru pro hokej.cz.
K povídání si odskočil ze zápasu Česko – Švýcarsko, při kterém hrdě fandí v dresu českého národního týmu. I když Korejci by si Martince nejspíš rádi přivlastnili.
„Martinec? Jasně toho známe,“ potvrzují fanoušci v dresech Anyang Halla – týmu, kde Patrik Martinec pět let hrál a teď tým už druhým rokem trénuje. Když ho pak před zápasem českého týmu zaberou kamery, spustí se v hale hlasitý potlesk.
Bývalý hráč a poté sportovní manažer Sparty skromně říká: „Ale ne, žádná hvězda nejsem, hokej tady není tak populární.“ V rozhovoru pro hokej.cz pak popsal těžkosti svého povolání v nehokejové zemi. „Oni třeba neuměli ukotvit branku. Ta pořád vylétávala,“ směje se Martinec.
I přes počáteční komplikace se v Koreji zabydlel a těší se, co korejskému hokeji přinese olympijské kouzlo.
Říkáte, že hokej tu není tolik populární, ale na tribunách je pokaždé dost Korejců v dresech vašeho klubu – Anyang Halla.
Protože náš klub je poslední dobou nejlepší v Asii. Korejci se rádi ztotožňují s úspěchem a fanoušků přibývá.
Jak to, že se vám tak daří?
Máme dobré hráče. Dvanáct z nich hraje tady za korejský národní tým na olympiádě, další tři jsou na vojně. Hlavně máme Daltona, který je v Asii bezkonkurenčně nejlepší brankář.
Jak vám skládání týmu komplikuje vojna?
Korejci mají povinnou dvouletou vojnou, protože se Severní Koreou pořád platí jenom příměří. Výjimku má pouze ten, kdo získá medaili na olympiádě nebo zlatou medaili na asijských hrách nebo mistrovství světa. Kvůli olympiádě se povedlo vytvořit armádní hokejové mužstvo. Nehraje žádnou soutěž, ale kluci alespoň nejsou dva roky bez hokeje. Každý den trénují, i když do toho musí zvládat vojenská cvičení.
Dřív nemohli hrát hokej vůbec?
Vůbec. Přišli z univerzity do profesionálního hokeje, odehráli dvě sezony a šli na dva roky na vojnu.
Takže teď vzniká korejská obdoba české Dukly?
Přesně tak. Akorát s tím rozdílem, že nehraje žádnou soutěž, jen přátelské zápasy. Ale i tak je to pokrok. Mužstvo bylo vytvořené jenom kvůli olympiádě. Ale díky tomu, že hokej postoupil na mistrovství světa do elitní divize, tak mají příslib fungování armádního mužstva až do další olympiády v Pekingu.
Může letošní olympiáda probudit boom hokeje v Koreji i celé Asii?
Celkově je dobré, že teď je olympiáda v Koreji a za čtyři roky v Číně. V Koreji teď fanoušci poznávají, co je vlastně hokej. Konečně to vidí naživo a návštěvy jsou parádní a pro mě překvapující.
Korejští fanoušci tady hokej hodně prožívají, někdy až nezvykle moc...
Jasně. Pro ně je to takové typické asijské óóó, ááá. Prožívají každý kontakt, každé nastřelení puku. Ale líbí se mi, že fandí bez ohledu na skóre. Korejci tady prohrávali se Švýcary 0:5, měli šanci a fanoušci za to byli hrozně vděční. To je Asie.
Mluvíte během olympiády se svými svěřenci z Anynag Halla, jak olympiádu v dresu Koreje prožívají?
Potkávám je dost v Českém domě, kam to mají z vesnice kousek na jedno pivo před spaním. Oni si to užívají. Jsou strašně hrdí na to, že můžou hrát první historické zápasy proti Česku, Švédsku, Finsku nebo Kanadě. Nastupují proti hráčům, které znali jenom z televize.
A můžou hrát i vyrovnaně, jak ukázali třeba v zápase proti Čechům (1:2). Překvapilo vás to?
Překvapilo. Čekal jsem, že se ukáže rozdíl. Ale na druhou stranu si myslím, že Češi měli zápas pod kontrolou.
Co pro vás bylo nejtěžší, když jste začal v Koreji hrát a potom před dvěma lety trénovat?
Oni třeba neuměli ukotvit branku. Ta pořád vylétávala. Led uměli udělat perfektně – na to byli zvyklí z rychlobruslení. Ale na hokej nebyli připravení, za pochodu se učili. Pro mě je malý zázrak, že postoupili do elitní divize mistrovství světa a že tady vůbec na olympiádě můžou hrát celkem rovnocenně.
Jak to, že se Korejci i z tak amatérských podmínek dostali tak rychle nahoru?
Každý Korejec skvěle bruslí. I proto jsou velice úspěšní právě v rychlobruslení, jak se ukazuje i na olympiádě. Předpoklady pro hokej mají vynikající. Chybí jim herní praxe. Nefungují tady mládežnické týmy, první programy pro hokejisty začínají až na středních školách. V tom mají obrovské manko.
Působil jste jako sportovní manažer ve Spartě, co nebo kdo vás vlastně přiměl potom začít trénovat tady v Koreji?
Zakladatel Anyang Halla – dnes ředitel korejské hokejové federace. Nikdo s ním nejdřív nechtěl hrát ani přátelské zápasy. Pak se dostal do Asijské ligy a poprvé porazil japonské mužstvo. Nezapomenu na náš zápas v Tokiu. On přišel do kabiny a říkal: Kluci, povedlo se nám na stejnou úroveň jako Japonci. Ale já měl takový sen, že když kdysi odmítali se mnou hrát, tak tady jednou ty Japonce porazím. Tohle je poslední šance. Tenkrát jsme šli na led, porazili jsme je a byla velká party v Tokiu. Když jsem ukončil kariéru, řekl mi, že bude olympiáda a jestli bych nepomohl korejskému hokeji jako trenér. Uháněl mě tři roky a já se nakonec vrátil.
Plánujete zůstávat v Koreji dál?
Vždycky jsem si dělal smlouvu jenom na rok. Teď jsem po novém roce jsem sice podepsal dlouhodobější, rodině se tady strašně líbí, takže je to snazší. Ale uvidím, jak to tady bude vypadat po olympiádě – jestli hokej dál poroste, nebo nadšení opadne.
Share on Facebook
