Koleno drží, obojživelnice Lásková je zpátky: Hraju, co řekne trenér
Foto: Martin Mašek
Je jí teprve dvacet, přesto se už před několika lety zařadila k pevným bodům reprezentačního A-týmu. Kariéru Dominiky Láskové ale přerušilo zranění a operace kolene, po níž se dávala dlouho dohromady. Teď se do národního týmu vrátila a symbolicky hned v prvním zápase skórovala.
Lásková patří do zatím poslední medailové generace českých juniorek, její ročník 1996 zakončil svou kariéru v osmnáctce bronzem v maďarské Budapešti. To už jsou tři roky. K úspěchu tehdy pomohla coby hráčka prvního útoku, teď ale zaujala místo v obraně.
„Loňskou sezonu jsem v Kanadě odehrála na centru. Takže to pro mě bylo trošičku těžší, po nějakých třech letech jsem zase hrála obranu. Ale když chcete hrát hokej, tak si nemůžete vybírat, co chcete hrát. Musíte hrát, co řekne trenér. Osobně si myslím, že jsem nehrála nejhůř. Určitě tam byla spousta chyb, na kterých zapracuju,“ říká po dvojzápase s Tornadem Moskevská oblast.
Právě takoví hráči ale v současnosti patří k hodně ceněnému zboží. Český hokej hledá a potřebuje tvořivé obránce, kteří se nebojí zavézt puk a něco s ním umí vymyslet. „Spoustu let jsem s klukama hrála obranu a pak s holkama útok. Osobně jsem ráda, že jsem výpomocná v obraně i útoku, že si trenéři můžou vybrat. Nemám s tím problém,“ pokyvuje Lásková.
Foto: Martin Mašek
Kromě tří juniorských šampionátů si zahrála i na dvou seniorských, už v šestnácti vyrazila na olympijskou kvalifikaci i mistrovství světa elitní skupiny. V únoru 2015 ale oblékla národní dres naposledy. Přetrhané vazy v koleni na rok přeťaly její kariéru, proto teď dobře ví, že zdraví je na prvním místě. „Musím zaťukat, že koleno je na sto procent. Myslím, že žádné bariéry nemám. Jasně že třeba v dřepu je to těžší, ale na ledě se cítím stoprocentně, jako kdyby mi nic nebylo,“ potvrzuje spokojeně.
I proto by se ráda znovu usadila v reprezentaci. „Teď ale pořád hledám angažmá na příští rok, což je pro mě priorita číslo jedna. Doufám, že něco seženu a že budu moct hrát v reprezentaci a předvádět výkony, jako jsem předváděla předtím,“ reaguje Lásková. Loňskou sezonu odehrála na Hockey Training Institute poblíž Toronta, letos v létě se tam vrátila na kemp. Ale co dál? „Preferuju Kanadu nebo Ameriku. Komunikuju s jednou školou v Kanadě, plus s tou, kde jsem byla předtím. Kdyby to nevyšlo, zůstala bych v Česku.“
Právě z HTI se v předminulé sezoně odrazila k univerzitnímu hokeji Tereza Vanišová. „Pro mě to ale bylo těžší. Dlouho jsem nehrála, pak jsem se vrátila a hned odešla do Kanady. Do formy jsem se dostala až v lednu. A oni třeba už teď mají stipendium na rok 2022... Doufám, že se mi ještě něco vydaří,“ konstatuje Dominika Lásková.
Foto: Martin Mašek
Česká reprezentace nyní rozjíždí novou sezonu, start v Příbrami podle toho trochu vypadal. Rozhodně nebyl marný, ale hokejistkám se proti silnému ruskému týmu nezadařilo. Tornadu podlehly 1:4 a 2:5.
„Utekly nám začátky zápasů. Dostaly jsme první dva rychlé góly a pak jsme se těžko vracely do tempa, abychom jim to vrátily zpátky. V obou zápasech nám utekla první, možná i druhá třetina, až ve třetí jsme začaly hrát vlastní hokej,“ mrzí Láskovou. Celkový obraz byl ale přinejmenším vyrovnaný, Češky měly i hodně pasáží, kdy ruské medvědice dokázaly zatlačit. „Nemyslím, že by nás nějak přehrály. Výsledky podle mě neodpovídají hře,“ přitakává.
Svěřenkyně nového kouče Petra Nováka žehraly na slabou koncovku. V obou duelech byly střelecky aktivnější, celkem vyslaly na ruskou branku solidních 61 pokusů, ale gólem skončily jen tři. „Musíme toho proměňovat víc. Jak vidíme, Rusky mají dvě šance a dají dva góly. To je naše nevýhoda,“ cítí jednoznačně hráčka, která byla v defenzivních řadách tou vůbec nejstarší.
„Teprve se sehráváme, bylo tady hodně nových holek. I já sama jsem hrála po dlouhé době. V každém případě to mohlo být lepší, ale jede se od začátku. Noví trenéři, nové hráčky, spousta z nich hrála první zápasy v sezoně. Myslím, že mladší hráčky se zvedají, přijedou ještě další a postupem času to bude lepší a lepší,“ doufá.
Foto: Martin Mašek
Češky si navrch vyzkoušely i to, jak zvládat vyjpatější duely. Asi s žádným soupeřem nebudou ostřejší než právě proti Rusku, byť v tomto případě reprezentovanému klubem. „Nemyslím, že to bylo nějak o emocích. Myslím, že to rozhodčí trochu zbytečně upískávaly, měly to nechat hrát,“ říká k rozkouskovanému druhému utkání, ve kterém padlo 26 menších trestů.
Na druhou stranu, když se povolí metr, vede to k ostřejším konfliktům. To zase ukázal první zápas, kdy si Tereza Vanišová střihla pěstní potyčku. „Jasný, proti Ruskám. Ony jsou zarputilé, my je přece jenom taky vždycky chceme porazit. Myslím, že to k hokeji patří,“ dodává Dominika Lásková.
Tak si počkáme, jaký náboj bude mít další akce české reprezentace – listopadový turnaj čtyř v ruském Dmitrově.
Share on Facebook
