Kluci musí být bujní, říká Beran. U šestnáctky věří v nové Pastrňáky

Foto: Karel Švec, cslh.cz

Výběr do šestnácti let je prvním stupínkem reprezentačních kategorií, kde se mohou začít rýsovat budoucí hvězdy českého hokeje. Ale klidně také ještě nemusí. Nejmladší z národních týmů letos převzal trenér Karel Beran s asistenty Petrem Svobodou a Radimem Skuhrovcem, za sebou už mají první trojici kempů. „Myslím, že pořád patříme do špičky. Ale zatím jsme nehráli žádný zápas, takže nedokážu říct, jak silní budou soupeři,“ hlásí Beran v rozhovoru pro hokej.cz.

Fanshop

Současný kouč olomouckého staršího dorostu už má hokejovým nadějím co předávat. Trenérské zkušenosti v minulých letech nabíral především u A-týmu brněnské Komety, se kterou v extralize získal stříbro a bronz, loni zase působil v Pardubicích. Teď vyměnil seniorský hokej za mládežnický.

Jak se ve své nové roli cítíte?
Je to určitá zodpovědnost jak vůči klukům, tak vůči celé republice. Každopádně mě to naplňuje a jsem hrozně rád, že jsem tu šanci dostal. Člověk ji nedostane každý den, je to pro mě pocta. Doufám, že nejenom já, ale my jako celý realizační tým posuneme kluky dál, jak hokejově, tak i v hokejovém myšlení.

Zároveň zůstáváte v Olomouci u staršího dorostu, tím pádem nepovedete žádný seniorský tým. Jaká je to pro vás změna, hlavně po letech v Kometě?
Asi každý, kdo hokej dělá, ho má rád. Je svým způsobem jedno, jestli dělá chlapský, nebo juniorský hokej. Jsou tam určitě odlišnosti, ale já to dělám stejně rád. Hlavně když je člověk na ledě a může kluky nějak vést.

„Kluky chceme vést, aby byli sebevědomí, ale na druhé straně i v srdci skromní. Je to práce na celý den.“

Filip Pešán u dvacítky mluvil o tom, že v kabině cítí zvláštní energii. Máte to podobně?
Z dosavadních kempů mám dobré pocity. Kluci jsou soudržní, snaží se o hokeji přemýšlet. Nejenom na našich kempech, ale i v klubech, je důležité, aby se tím bavili. Na druhé straně jsou nějaké zákony, které se musí dodržovat. Na ledě, ale i během celého dne. Kluky chceme vést, aby byli sebevědomí, ale na druhé straně i v srdci skromní. Je to práce na celý den.

O jakém rukopisu můžeme ve vašem případě mluvit, co se jim snažíte vtisknout? Ať už tedy na ledě, nebo mimo led.
Co se týče hokejového myšlení, aby se od rána soustředili na hokej. Na druhé straně je člověk rád, že jsou bujní a vytvářejí tu pozitivní energii. My se ji taky snažíme vytvářet, aby je to bavilo, protože když to člověka baví, je to základ úspěchu. Co se týče nějakého herního rukopisu, je toho víc. Chceme hrát aktivně, hrát dopředu, ale zároveň musíme rozlišovat fáze, kdy jsme na kotouči a kdy ne.

Bylo na úvodních kempech znát, že hráči jsou poprvé v reprezentaci a sami si ten národní dres ještě osahávají?
To nevím, to byste se musel zeptat jich. Ale my nechceme, aby tady byli pod nějakým výrazným tlakem. Oni si to tady musí užít, teď myslím tím správným způsobem. Musí tomu být nápomocní tak, jak to v hokeji chodí. V chlapském hokeji jsem zažil profesionály a čím dřív se to kluci naučí, tím víc se posunou nahoru.

„Teď v létě se bavíme o nějakých pětadvaceti jménech a na konci sezony to můžou být zase úplně jiná.“

Jak jste tvořili nominaci pro první kempy?
Už v loňské sezoně se z mistrovství krajů vycházelo pro dubnovou akci VTM v Jihlavě. Z těch hráčů jsme vybírali, případně je doplnili dalšími. Ale kluci se vyvíjí a teď jsou ve věku, kdy to za půl roku může být úplně jinak. Všechno mají před sebou. My hlavně hledáme určité herní typy, aby byli silní na kotouči, nezbavovali se ho, aby nehráli ve stresu. A aby se taky nebáli udělat chybu, protože hlavně na tréninku se tím mohou posouvat dál.

Okruh hráčů pro šestnáctku je hodně široký.
Budeme dělat jednodenní kempy, všichni tři trenéři včetně manažera pracujeme u mládeže, takže kluky budeme sledovat. Teď v létě se bavíme o nějakých pětadvaceti jménech a na konci sezony to můžou být zase úplně jiná. Určitě najdeme i další. Je to o širším výběru, aby se tým postupně dostával k mistrovství světa osmnáctiletých.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jak vypadá český ročník 2002?
Můj názor je ten, že je tady hodně zdatných a šikovných hráčů. Neviděl bych to tak pesimisticky, jak se všude píše. Myslím, že pořád patříme do špičky. Ale zatím jsme nehráli žádný zápas, takže nedokážu říct, jak silní budou soupeři. Chválit se nemůžeme. Myslím, že kluci pracují dobře, a o tom to je. Chceme být pozitivní, ne pesimističtí. Kluci to mají celé před sebou, my se s nimi snažíme mluvit na tréninku i mimo led, aby se etablovali na profesionální sport.

„Neviděl bych to tak pesimisticky, jak se všude píše. Věřím, že pořád patříme do špičky a že tam budeme i dál.“

Tušíte ale nějaký nedostatek, se kterým se budete potýkat?
To nedokážu říct, můžete se mě zeptat, až za sebou budeme mít nějaká těžká utkání. Myslím, že v republice máme řadu zdatných hráčů, cílevědomých a pracovitých. Teď chci hledat spíš to pozitivní než negativní. A když se najde něco negativního, musí se na tom pracovat a vytvořit z toho pozitivum. Obecně bych ale řekl, že v republice je moc – neřekl bych kritických hlasů –, ale vidíme to pořád tak nějak... (přemýšlí)

...že převládá „blbá nálada“?
No, tak. A to se potom přenáší na kluky v mládeži i později. Věřím, že pořád patříme do špičky a že tam budeme i dál.

Jak máte u reprezentačního týmu rozdělené role mezi trenéry?
Petr Svoboda se určitě bude starat o obránce a Radim Skuhrovec bude mezi námi, nápomocný oběma. Role při zápase si potom rozdělíme, teď jsme teprve na začátku a máme před sebou další kempy. Budeme se věnovat přesilovce a oslabení, teď jedeme po zónách, kdy jsme na kotouči a kdy nejsme. Pomaličku to dáváme dohromady od jednoduchých věcí a chceme nabalovat víc a víc.

„Pastrňák? Rád si chodil zakopat, rád si hrál s kotoučem, pořád něco vymýšlel. Nebyl v klidu. Byl soutěživý, chtěl dávat góly. Podle toho, co o něm čtu, se asi nezměnil.“

Určitě se těšíte, až si natrénované věci budete moci přenést do zápasů.
To je první věc. A druhá, až zápasy nám ukážou, jak na tom hráči jsou. V zápasech přijde určitý stres, prostorový tlak, tlak na výsledek. Záleží, jak se s tím kdo popere. Jedna věc je trénink, ale zápas je úplně něco odlišného. V tréninku se třeba někteří hráči tolik nepředvedou, ale v zápase do toho vletí a ukáže se, že mají pro hokej správnou povahu.

U šestnáctky jste krátce působil už v sezoně 2011/12, tehdy v mužstvu vyrůstal David Pastrňák. Pamatujete si, když jste ho vedl?
Jasně! Šikovný, zdatný hráč. Herní, hrozně soutěživý. Dobře trénoval. Bavil se hokejem, bavil se sportem. Rád si chodil zakopat, rád si hrál s kotoučem, pořád něco vymýšlel. Nebyl v klidu. Byl soutěživý, chtěl dávat góly. Zažil jsem ho jenom na pár soustředěních, ale podle toho, co o něm čtu, se asi nezměnil.

Věříte, že i ve vašem současném týmu by se mohli vyprofilovat nějací „Pastrňákové“?
Myslím, že určitě. Pevně tomu věřím. Jak říkám, kluci to mají celé před sebou. Sport je zábava a měli by se bavit, mít radost z pohybu. Měli by být bujní na ledě, my jako trenéři bychom je vůbec měli držet. Pro trenéra je spíš lepší, ať tam vletí, než abychom na sebe koukali, kdo tam jde a kdo ne. Musí z nich sálat energie, že jdou vyhrát souboj, dát gól nebo mu zabránit. Mít radost z toho, že se jim to povede. Být pozitivně naladěni. My taky děláme různé soutěže a kluci potom trénují, aniž by o tom věděli.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz