Zatímco jiní hokejisté jdou za šanci mezi elitou roky, nebo se jí nikdy nedočkají, Jakub Voráček naskočil do NHL okamžitě po příchodu z juniorského týmu Halifax Mooseheads. U Blue Jackets si vybudoval dobrou pozici, když nastal vstup do soutěže, zůstal v prvním týmu. "Pomohlo mi, že jsem loni strávil vlastně celé léto v Americe. Byl jsem v předstihu v Columbusu a trénoval tam s mladými kluky, jako jsou Dorsett, Brassard. Připravil jsem se výborně," kvituje.

Jakmile vypukla NHL, hrál Voráček jako starý mazák. Střílel, rval se o kotouče, po ledě létal jako blesk. Chystal šance spoluhráčům, byl velmi aktivní. "Ze začátku jsem nastupoval s Jasonem Chimerou a Derrickem Brassardem. Šlo nám to skvěle. V každém utkání jsme dávali góly. Paráda!" vrací se k povedenému podzimu. Po zranění Brassarda už to takové nebylo, ale kladenský talent celkově zaznamenal parádní vstup do NHL.

Když teď hovoří o premiérovém ročníku, je z jeho povídání znát ohromná radost. A také zaujetí. Kdo chce válet elitní soutěž, musí tomu obětovat všechno. "Makal jsem opravdu poctivě. V Columbusu mi loni v červnu naznačili, že bychom já a Derrick Brassard mohli udělat tým. Nedovedete si představit, jak mě to nakoplo. Cítil jsem, že mám šanci. Že záleží jen na mně. Motivace byla ohromná," připomíná.

Najde se vůbec něco, co by vám dojem z historicky první sezony v NHL kazilo?
"Myslím, že ne. Prožil jsem skvělé období. Jako mladý kluk jsem se dostal do ligy a strávil v ní celý ročník. V devatenácti letech jsem si to všechno mohl vyzkoušet naostro. Myslím, že mi hodně pomohla loňská příprava. Doma jsem se moc nezdržel, celé léto jsem v podstatě trávil v Americe. Do Columbusu jsem přijel začátkem června a makal s dalšíma mladýma klukama. Tam jsem pochopil, že jsem blízko."

Splněného snu?
"Přesně. Docela se mi povedl předsezónní kemp a zůstal jsem v prvním týmu. Najednou to přišlo. Začala NHL - a já si říkal, kdy mi to všechno dojde. Hraju tuhle skvělou ligu, to je přece úžasné! říkal jsem si. A ono nic. Zápas střídal zápas. Soustředil jsem se na své výkony, na každé další utkání. Pak jsem si uvědomil, že se blíží play off. Konec základní části. Víc jsem si to v hlavě rozebral až s odstupem času. Jsem moc šťastný. Po NHL jsem vždycky toužil, takže mám z té první sezony pochopitelně radost."

Prý jste za uplynulý rok přibral na váze, je to pravda?
"Určitě je. Hodně jsem chodil do posilovny, potřeboval jsem zesílit. Také jsem změnil jídelníček, protože strava je důležitá. Předtím jsem se dlouho pohyboval kolem 86 nebo 87 kilogramů, teď jich mám o šest víc. Nějakých třiadevadesát. Na ledě jsem se cítil v mnohem lepší kondici, mému hokeji to prospělo."

I bruslení? Vždycky jste měl skvělý pohyb, kila navíc nebyla znát?
"No, máte pravdu. Rozdíl to byl. Pohyb je základem mé hry, po nástupu na led jsem se do toho musel víc dostávat. Člověk ta kila trošku cítil, ale po pár trénincích jsem si připadal jako dřív. Síla se určitě hodí, také bruslení je v klidu. Tělo se přizpůsobilo fakt rychle."

V NHL jste měl povedenou premiéru. První zápas na ledě Dallasu, hned první gól. To muselo být skvělé že?
"Hned jak začalo utkání, měl jsem první střelu. Koukám, puk letí do břevna! Zakroutil jsem hlavou a jel na střídačku. Sedl jsem si, mrkl na kostku, kde opakovali tu akci - a najednou jsem pochopil, že to nebylo břevno, ale zadní konstrukce! Měl jsem ohromnou radost. Kdyby mi tohle někdo řekl, nevěřil bych. Hned mi schovali puk, který pak vedení NHL poslalo pěkně zarámovaný. Doma v Columbusu mi visí na stěně."

Měl jste během sezony stálé spoluhráče, něbo se sestava hodně točila?
"Začal jsem s Chimerou a Brassardem, šlo nám to parádně. Derrick Brassard patří mezi mladé kluky jako já, s nimi jsem se bavil v kabině nejvíc. Ale přijali mě všichni kluci. Měli jsme dobrou partu. Když je někomu devatenáct, logicky si víc rozumí s věkově blízkými hráči. Ale třeba takový Michael Peca je také bezvadný kluk. S ním jsem později dost chodil na led."

Peca je olympijský vítěz ze Salt Lake City, šampionát dvacítek hrál v době, kdy vám bylo pět let. Nebyl mezi vámi znát věkový odstup?
"Vůbec ne. Jasně, je to hvězda, vynikající hokejista, něco dokázal. Stoprocentní profesionál. Ale já ho poznal jako člověka s velkým humorem. Někdy mi připadal jako dítě. Byla s ním hrozná legrace, pořád nějaké vtípky. To samé bych mohl říci o další hráčích. Takový Rick Nash, to je super útočník a střelec. Každý ví, co umí. Ale chová se naprosto normálně. Je v pohodě."

První ročník v NHL jste měl na zádech číslo 93. Proč jste si ho vybral?
"Na to se mě ptala spousta lidí. Ale moje odpověď je vždycky stejná - nevím! Ta číslice vypadala dobře, líbila se mi, nemá to však s ničím souvislost. Původně jsem si říkal, že bych si vzal šestadevadesátku, ale nakonec z to byla ta devadesát trojka. Už si ji nechám. Číslo mi přinášelo štěstí, nic tedy měnit nebudu."

V Columbusu se roky čekalo na postup do Stanley Cupu, každá z předchozích sezon byla vlastně stejná. Nejdřív naděje, pak série proher a nakonec zklamání. Jak fanoušci prožívali letošní historický postup do play off?
"To si nikdo nedovede představit. Posledních dvacet zápasů bylo vyprodaných. Když dali lístky do prodeje, za pár hodin všechny zmizely. Lidé žili hokejem, chodili, fandili. Měli pak ohromnou radost. Na postup čekal klub od svého založení, byla to mimořádná událost. Škoda, že se nám úplně nepovedl závěr sezony. Postup jsme si zajistili v Chicagu, pak ale přišly dvě porážky, které nás trochu zbrzdily. V play off to mohlo vypadat lépe."

Ale měli jste proti sobě Detroit, který se teď znovu pere ve finále s Pittsburghem.
"Jasně, to je fakt. Všichni jsme to brali tak, že každá taková zkušenost je dobrá. Možná jsme to mohli zvládnout malinko lépe, ale asi se odrazil ten konec základní části. Vypadli jsme, na druhou stranu jsme měli silného soupeře. A v play off jsme byli poprvé. Příště by nám to mělo pomoci."

Tým vedl zkušený Ken Hitchcock, který loni na jaře koučoval na mistrovství světa Kanadu a předtím působil například v Dallasu nebo Philadelphii. Jaký je to trenér?
"Přísný, důsledný. A také úspěšný. Během sezony se stal tuším dvanáctým nebo třináctým koučem, který v NHL dokázal nasbírat 500 výher. Navíc Blue Jackets poprvé dostal do Stanley Cupu. S hráči to umí, je znát, že má spoustu zkušeností."

Během série play off proti Detroitu jste se stal součástí zajímavé situace, v jednu chvíli jste totiž bránil soupeře se dvěma hokejkami v rukách. Video z tohoto zápasu poté oběhlo po internetu svět. Jak se to vlastně přihodilo?
"Náš obránce Marc Methot ztratil hůl v obranném pásmu. Vzápětí mu ji dal útočník Williams, jenže to je pravák. Zkuste bránit Detroit s hokejkou na druhou stranu. Hokejka tedy zůstala na ledě, já ji vzal s tím, že ji rychle někomu předám. Soupeř nás motal v pásmu dost dlouho, byla to těžká chvíle. Ale nikdo se nenašel. Když se ke mně blížil puk, hned jsem tu hůl zahodil a pádil na střídačku. Rozhodčí mi později říkal, že být puk u mě, dal by mi dvě minuty. Nakonec to dobře dopadlo, ale na ty dvě hokejky v rukách hned tak nezapomenu. Byla to kuriozita."

Po vyřazení Columbusu se hodně mluvilo o tom, že by mohl váš spoluhráč Jan Hejda odjet pomoci národnímu týmu na mistrovství světa do Švýcarska. Nečekal jste v koutku duše také na telefon?
"Nikdo mi nevolal, svým způsobem jsem ani zájem moc čekat nemohl. Jednak jsem v sezoně nedal tolik gólů, jednak měl pan Růžička k dispozici hodně útočníků a potřeboval spíš beky. Kdyby se trenéři ozvali, okamžite sedám do letadla a letím. Ale s tím jsem nepočítal. Třeba to vyjde někdy příště. Je jasné, že bych o reprezentaci stál. A moc! Nároďák byl pro mě vždycky velkou ctí."

Jak jste strávil volno po skončení sezony?
"Chvíli v Americe, pak následoval přesun domů. S kladenskými kamarády Ondrou Pavelcem, Radkem Smoleňákem a Jirkou Tlustým jsme odjeli na týden do Egypta, no a teď už mám za sebou první týden tréninků. Musím se pořádně připravit, dávám si do těla. Brzy vyrazím do Ameriky k mému agentovi Petru Svobodovi. Jezdí tam i Jirka Hudler a další hráči. Pod vedením kondičního kouče se tam pracuje naplno, člověk z toho pak v sezoně těží. Ještě předtím ale stihnu pár věcí. Třeba tenisové Roland Garros."

Jste velký tenisový fanoušek?
"Jsem. Tenis rád hraju a také mě baví se na něj koukat. Pokud dávají v televizi přenosy z velkých turnajů, vydržím to pozorovat hodiny. Klidně celou noc. Když jsem se vracel z Ameriky, říkal jsem si, že by bylo super podívat se na vlastní oči do Paříže. Vidět světové borce, zažít atmosféru Grand Slamu. Přes internet se mi podařilo sehnat lístky na semifinálové a finálové dny, odletěli jsme ve čtvrtek s mojí přítelkyní, sestrou a jejím manželem."

Nemrzí vás, že ze hry vypadl Rafael Nadal a že tedy nedojde na velké finále proti Rogeru Federerovi?
"Nadal už skončil, což je škoda. Ten zápas by byl super. Ale já jsem velký fanda Federera. Je to naprosto úžasný tenista, moc mu přeju, aby Paříž konečně vyhrál. Jestli se mu to povede, a já budu u toho, půjde o zážitek na celý život."