Hradec? Strašné vedro a skvělí fanoušci, vzpomíná Vincour. Chce se prát o špici
Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz
Dlouho to vypadalo na Raumu, nakonec se ale Tomáš Vincour ve Finsku nedohodl a vrátil se zpátky do Česka. Vytáhlý útočník bude po dvou mistrovských letech v Kometě oblékat dres Hradce Králové. „Už teď po týdnu vím, že s klukama je sranda a všichni jsou super. Mám z toho výborný pocit,“ hlásí na startu oblíbenější části letní přípravy.
Většinu kariéry strávil v zahraničních soutěžích a po druhých oslavách mistrovského titulu se zdálo, že z republiky zase zvedne kotvy. V Raumě byl Tomáš Vincour týden na zkoušce, ale pak z angažmá na severu Evropy sešlo. „Prostě jsme se domluvili, že tam hrát nebudu. Bylo to oboustranné,“ říká stroze a je znát, že nedotažené námluvy probírat nechce.
„Využil jsem toho, že znám Péťu Koukala, a jel jsem za ním. Dlouho jsme kecali, jak to tady chodí, a pak jsem měl jasno, že podepíšu.“
S Hradcem už to bylo o něčem jiném. „Potkal jsem se s trenérem a manažerem, bavili jsme se spolu. Pak jsem využil toho, že znám Péťu Koukala, a jel jsem za ním. Dlouho jsme kecali, jak to tady chodí, a pak jsem měl jasno, že podepíšu,“ vysvětluje Vincour. Pod Bílou věží získal dvouletý kontrakt. „Na tom jsme se s klubem shodli. Probíral jsem to doma s manželkou a chtěl jsem se někde usadit na delší dobu,“ hlásí.
Od hradecké generality přitom v době podpisu věděl, že tým čeká přestavba a ambice bude mít letos nižší. Hráči jako Červený, Bednář nebo Šimánek se rozloučili a vyrovnaná náhrada za ně takřka nepřišla.
„Obměnili kádr, bude to nová výzva. Chceme ale vyhrávat. Myslím, že by byl alibismus jít do sezony s malými cíly. To by bylo nesmyslné. Chceme se pořádně připravit na sezonu, máme na to měsíc a půl. Věřím, že tým má sílu a budeme se prát o ty nejvyšší příčky,“ říká sedmadvacetiletý útočník.
Hradecký stadion dosud znal jenom jako soupeř. S Mountfieldem se potkal ve všech vzájemných zápasech v základní části posledních dvou ročníků a stejně tak pamatuje i loňskou semifinálovou sérii, byť ji nedohrál. „Vždycky tady bylo strašné vedro a nejhorší je ten úsek k ledu z kopečka,“ vzpomíná na pozadí většinou ostrých bitev. „Jinak fanoušci tady byli skvělí, bylo je slyšet. Na atmosféru se těším.“
Z kabiny vzhledem ke svým zahraničním štacím tolik hráčů neznal. „Ale s Péťou Koukalem jsme hráli proti sobě v Rusku nebo spolu v repre,“ zdůrazňuje asi největšího matadora v hradecké kabině. Tou se prohání dost svěží vítr. „Jsou tady mladí kluci. Uvidíme, kolik získají zkušeností během sezony,“ reaguje Vincour.
Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz
On sám bude mít jiné úkoly než se rozkoukávat v extralize. Hradečtí trenéři si od něj slibují podobnou roli, jakou měl doteď Bedřich Köhler. Téměř stokilový rozbíječ, ale přitom skvělý hokejista, se bude moc hodit. Právě zmiňovaný Köhler shodou okolností zamířil opačným směrem než Vincour, jenž se v Kometě rozloučil po dvou veleúspěšných letech.
„Ta parta mi bude chybět, ale myslím, že tady jsou taky výborní kluci a rychle se tady zabydlím. Budu se snažit udělat atmosféru takovou, jakou mám rád, a s klukama si vyhovět. Už teď po tom týdnu vím, že s nimi je sranda a všichni jsou super. Mám z toho výborný pocit,“ hlásí nadšeně.
„Ligu mistrů beru jako zpestření a zkvalitnění přípravy. Ve výsledku ale záleží na tom, jak budeme hrát v extralize.“
V létě ho s Mountfieldem čeká taky Liga mistrů, kterou by si jinak zahrál i v Brně. „Beru to jako zpestření a zkvalitnění přípravy, můžeme se porovnávat se silnými soupeři. Liga mistrů má ale svoje plusy i mínusy. Ve výsledku záleží na tom, jak budeme hrát v extralize. Jsme tady, abychom sbírali body do naší tabulky,“ líčí svůj postoj k nadnárodní soutěži, která nejen hradecký klub příliš neláká vzhledem k finanční náročnosti.
Jednu věc ale přece jenom bude muset Tomáš Vincour oželet. Tedy rodičovskou „náruč“ maminky Dany, která v Kometě pracuje coby fyzioterapeutka. „Myslím, že tam ji brali všichni jako mámu, o všechny se starala úplně stejně,“ usmívá se. „Bere to normálně jako vždycky předtím, když jsem někam odjížděl na sezonu. Celý život jsem hrál mimo Brno. A do Hradce je to 120 kilometrů, takže to není zase taková dálka. Teď se budeme vídat, když budeme hrát proti sobě,“ dodává hradecká posila.
Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz
Share on Facebook
