Hokejista, malíř, filozof a dobrá duše. Hokej je umění, říká Robinson
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Ráno vstane, jde na hokej a večer maluje. Mezitím přemítá o životě a pomáhá potřebným. Řeč je o Nathanu Robinsonovi, třiatřicetiletém Kanaďanovi hrajícím za pražskou Slavii. „Moje záliba je opravdu vzácná. Ještě jsem nepotkal žádného hokejistu, který by dělal to, co já,“ směje se útočník, jenž si mimo jiné zahrál za Detroit Red Wings a Boston Bruins. Dáte mu svůj hlas v anketě Sympaťák WSM Ligy?
Jak jste se k malování dostal?
„Můj děda byl umělec a i já měl umění vždycky moc rád. Už jako dítě jsem měl malování jako koníček. Pak jsem ale na pár let přestal, abych se mohl soustředit na hokej a školu. V poslední době jsem se k malování vrátil. Navíc jsem se rozhodl tímto způsobem podporovat charitu. Krom toho je to dobré i pro mě, pro mou hlavu, u plátna se uklidním. Lidé jsou různí a každý má jiné záliby – čtení, hudbu, cokoliv. A já prostě maluju."
Zmínil jste se o charitě. Jaké typy nadací jste podpořil?
„Když jsem hrával za Kölner Haie, což je tým v německé nejvyšší soutěži, pomáhal jsem mému spoluhráči Johnu Trippovi, který má nadaci na podporu boje proti rakovině. On sám se z ní kdysi vyléčil. Každý měsíc jsem mu daroval obraz, z toho pak nadace získávala peníze. A bylo to docela dost peněz. Loni, když jsem hrál ve Velké Británii za Nottingham a Belfast, tak jsem pár svých obrazů také daroval, například charitativní organizaci Ryana McDonagha. I letos bych rád udělal něco podobného, teď se však musím soustředit hlavně na hokej. Už mám v hlavě ale určitou vizi - chtěl bych uspořádat výstavu. Můj cíl je udělat to tady v Česku. Doufám, že to vyjde."
V rozhovoru pro hc-slavia.cz jsem se dočetl, že jste v minulosti trávil večery na párty a podobně. Jak se změnil váš život poté, co jste vyměnil bary za malířské plátno?
„Nebyl jsem zas až tak velký pařmen. Myslím si, že všichni chodí rádi ven. Každý hokejista má rád zábavu, ale samozřejmě to nejde dělat každou noc. Malování mi umožňuje relaxovat a zároveň udržuje doma."
„Chtěl bych uspořádat charitativní výstavu. Můj cíl je udělat to tady v Česku."
Ke štětci a paletě jste se vrátil až v sedmadvaceti letech, tedy poměrně pozdě, přesto jsou vaše obrazy velmi povedené. Jak je to možné?
„Děkuju. Víte, že ani nevím? Prostě dělám to, co cítím. Malbami se snažím vyjádřit své myšlenky, znázornit události ze života, které se mi staly, či pocity, které mám. Malování je o tom být kreativní a také o tom být tím, kdo jste. A pak to vyjádřit pomocí malby."
Je to asi nádherný pocit, když z čistého plátna vytvoříte krásný obraz, že?
„Jo, to je pravda. To je. Asi půjdu večer malovat (smích)."
„Malování je o tom být kreativní a také o tom být tím, kdo jste. A pak to vyjádřit pomocí malby."
Takže máte během sezony na malování čas?
„Samozřejmě. Mám, hodně času."
Vaše vášeň k výtvarnému umění je u hokejistů vzácná. Nebo se mýlím?
„To opravdu je (smích). Ještě jsem nepotkal žádného hokejistu, který by dělal to, co já. Ale třeba můj kamarád Rob Zepp, s kterým jsem se potkal v Berlíně, hraje na kytaru. Máme toho celkem hodně společného. Jenže on člověk ani neví, jestli ostatní kluci taky něco nedělají. Možná, že někteří ano, ale nechtějí to říkat veřejně a tají to. Na tom svěřovat se, co děláte mimo led, ale není nic špatného. Nejsme jenom hokejisté, máme i život mimo mantinely."
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Samotným uměním je velmi těžké se uživit.
„Máte pravdu. Opravdu si nemyslím, že je to práce na plný úvazek. Je to víc koníček než práce. Občas jsem sice nějaké malby prodal, ale ne moc často. Určitě se nesoustředím na to, abych se malováním jednou živil."
A co byste tedy rád dělal po skončení kariéry?
„Mám opravdu hodně nápadů. Rád bych si otevřel restauraci Art and Wine, kde by si páry mohly udělat hezký večer popíjením vína a malováním. Nebo bych mohl být hokejovým manažerem, třeba jako pan Bukač (úsměv). To je práce, která může být hodně zajímavá. Těch nápadů by bylo opravdu hodně, ale pořád hraju hokej a budu ho chtít hrát tak dlouho, jak jen budu moct."
„To, jak hraju na ledě, to jsem já. Nemůžu předstírat jinou hru. Chci být kreativní, mít z hokeje radost."
Může být hokej vnímán jako umění?
„Ano, já osobně ho za umění považuju. Když vidíte hrát hráče odlišnými styly, dělá to tuto hru nádhernou. Myslím si, že styl, který praktiju já, tedy hodně kreativní, s pukem, mě vystihuje. To, jak hraju na ledě, to jsem já (kolem prochází jeho spoluhráči, Nathan je zdraví pěkně znějící češtinou: Dobrý večer). Nemůžu předstírat jinou hru. Chci být kreativní, mít z hokeje radost. Myslím si, že jsem mnohem užitečnější hráč, když na ledě můžu dělat to, co umím a co znám. To je přesně jako s malováním. Maluju to, co napadá mě samotného."
Připadá mi, že jste filozoficky založen.
„Jo, to jsem (smích)."
Dobře, využiji toho. Je to poprvé, co se zeptám sportovce na tuhle otázku. Co je podle vás smyslem života?
„To opravdu nevím, to je těžká otázka. Myslím si, že každý má svou vlastní cestičku, po které se chce vydat. Moje je možná jiná než u ostatních. Řekl bych, že smyslem mého života je usmívání se a užívání si toho, že jsem zdravý. Zkrátka žít šťastný život a dělat věci, které mě baví. Ráno vstát, jít na hokej a večer malovat."
„Člověk by si měl čas od času uvědomit, že by měl být vděčný za to, co má, místo toho, aby si stěžoval na to, co nemá."
Jste tedy šťastný?
„Na svůj život si nemůžu stěžovat. Mám ho skvělý, za což jsem velice vděčný. Člověk by si měl čas od času uvědomit, že by měl vděčný za to, co má, místo toho, aby si stěžoval na to, co nemá."
Rád bych se vás zeptal na pár otázek týkajících se České republiky. Co vás překvapilo?
„Byl jsem celkem překvapený jazykovou bariérou. Myslel jsem si, že tady mluví anglicky víc lidí. Bral jsem nějaké hodiny češtiny, chtěl jsem se naučit alespoň základy. Jako ahoj, na shledanou, nějaké věci do života, jídlo a tak dále. To je důležité. Smlouvu mám zatím na jeden rok, nechci se tak češtinu učit úplně do hloubky, protože si nemohu být jistý, jak dlouho tady vlastně budu. Pokud tady zůstanu déle, určitě budu v lekcích pokračovat."
A co by naopak mohlo překvapit Čecha v Kanadě?
„Sníh. Hodně sněhu. A hokej? Ten je všude. V Kanadě je to náboženství."
A co stadiony ve WSM Lize? Hrával jste v NHL, nebyly pro vás tedy některé zimáky šok?
„Jo, některé stadiony jsou opravdu staré (smích). Občas si řeknete, wow, to je fakt starý stadion. Pokud jsou ale plné fanoušků, tak je zábava na nich hrát. Pokud jsou ale prázdné, tak už to takové není. Je to vždycky o tom, kdo se dívá."
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Foto: Instagram, @lifeofrobo
Share on Facebook
