Hokej je jako podnikání, říká Kubíček. Šéf WSM podporuje hvězdy, myslí i na mládež
Řídí společnost WSM, Inc,. která se zabývá prodejem automatizovaných obchodních systémů pro kapitálové trhy, působí ale také v oblasti zemědělství, stavebnictví, zpracování masa a jinde. Jiří Kubíček podniká v mnoha oblastech, přičemž zdůrazňuje, že zdánlivě nesourodé aktivity spojuje jasná logika. Jeho velkou láskou je hokej, také proto je mu hodně nakloněn. Společnost WSM významně podporuje národního mužstvo i Tipsport extraligu, druhým rokem znají fanoušci druhou nejvyšší soutěž jako WSM Ligu. "Hokej mám rád už od dětství. Je to sport, který se neustále vyvíjí. A to se mi hodně líbí," připomíná v rozhovoru pro hokej.cz.
Kdo by čekal, že na tohle téma bude mluvit jen obecně, hodně by se spletl. Jiří Kubíček má velmi podrobné znalosti. Kdybyste mu zadali úkol, aby vyjmenoval českou sestavu mistrů světa 1996, bleskově ji vysype. "Hodně si pamatuju, hokej sleduju dlouho a spoustu velkých vítězství si přesně vybavím. Mám poměrně málo času, ale na hokej si ho vždycky udělám. Do hlediště chodím nejčastěji s dětmi, v kanceláři mě pravidelně zajímají výsledky i jiné hokejové informace," přibližuje.
Není tudíž překvapením, že jste se hokej rozhodl podpořit na úrovni extraligy, první ligy i reprezentace. Je to tak?
Ano. Hokej mám rád, za mlada jsem se mu věnoval. Je to rychlý a tvrdý sport, se zřetelným vývojem. Protože co se hrálo před dvaceti lety už dneska na ledě neuvidíte. Hodně to spojuje i aktivity, kterým se věnujeme.
Dá se říci, že se hokej trošku podobá vašemu podnikání?
Je to hodně podobné. V hokejovém mužstvu hraje několik pětek, je tam trenér, který koučuje, k ruce má pár asistentů a tým lidí, na něž se musí spolehnout. Každá pětka dostává na zápas určitý plán. Stejně jako hokejový tým, i my si jdeme postupnými kroky za vítězstvím.
Sebe byste označil za generálního manažera nebo kouče?
Když bych to měl brát takhle, tak jsem pořád v roli kouče. Zatím to stále není takové, jak bychom si představovali. Ale tohle je právě o rozvoji. Kdysi dávno se hokej hrával na dvě pětky, bez mantinelů. My se snažíme postupovat efektivně krok za krokem. A když už přirovnáváme naše aktivity k hokeji, jednou bychom chtěli mít vlastní arénu a třeba i vlastní klub. Musíme však kráčet postupně.
Ke kterým tuzemským klubům máte nejblíž?
Narodil jsem se v Ostrově nad Ohří, ale pak jsme se přestěhovali, protože můj otec byl v armádě. Jako kluk jsem měl v oblibě Duklu Jihlava, ale i Duklu Trenčín. Možná největší dětská láska se týkala mužstva z Michalovců, kde také sídlil vojenský klub. Když my bylo pět nebo šest let, táta mi odtud přivezl dres, což mě hodně ovlivnilo. V tehdejší době platilo, že mladí hráči museli na vojenskou službu, elita se tehdy potkávala v hlavních centrech, tedy především v Jihlavě a v Trenčíně. Na Vysočině jsem sám kdysi hokej hrával, s bruslemi jsem se coural po jihlavském stadionu. Vzpomínky a vztah k Dukle mám dodneška. Když na svých cestách míjím odbočku na Jihlavu, vždycky si na tohle období vzpomenu.
Zmínil jste Trenčín, tamní Duklu také podporujete. Je to právě vzhledem k tomu, že jste měl tohle mužstvo mezi svými oblíbenými?
Ano. Pamatuju ještě dobu, kdy za Trenčín hrával Vladimír Růžička. Mám ke klubu i městu vztah.
Dá se najít souvislost mezi vaším vstupem do WSM Ligy a dětskou láskou k Duklám?
Nebyl to jediný důvod, nicméně při vstupu do WSM ligy jsme tuto soutěž považovali za velice atraktivní a vhodnou pro oblast našeho podnikání. Stejný postoj zaujímáme k této soutěži i nyní, vidíme v ní veliký potenciál.
Vaše společnost je silným partnerem WSM Ligy, Tipsport extraligy i reprezentace. Jaké je vaše tajné přání na hokejovém poli? Týká se třeba velkého úspěchu národního týmu?
No, pokud mluvíme o triumfu národního týmu, myslím, že tam může čekání chvíli trvat. Po skvělé generaci máme trošku mezeru. Skončilo působení věkové kategorie, kterou ovlivnil určitý dril minulého režimu. Pro rodiče tehdy bylo snazší dostat děti na hokej. Kvalitní systém a konkurence se odrazily na úrovni hokejistů, od roku 1996 jsme zaznamenali velká vítězství. Jenže teď je výběr mnohem menší. Máme dost kvalitních hokejistů, ovšem pokud někdo z nich vypadne a nemůže pomoci, poskládat dobrý tým bývá problém. Samozřejmě, někdy se stane, že všechno zapadne a oslavíme zase zlato. Jako v roce 2010, kdy s tím nikdo nepočítal. Ale tehdy tam bylo vidět obrovské srdíčko. Když to vezmu zpětně, já osobně si asi nejvíc užil Vídeň 1996. Protože tým tenkrát ani jednou neprohrál. Zahájil šampionát úspěšně a pak jel ve stejném tempu až na vrchol!
Na šéfa silné společnosti ze zcela jiné oblasti máte velké hokejové znalosti. Je to váš koníček?
Určitě. Hokej jsem vždycky sledoval. Mám jednu výhodu, všechno si pamatuju. Takže třeba k té Vídni dodám, že finále proti Kanadě připomínalo poslední zápas domácího šampionátu 1985. Tehdy Lála dával do prázdné branky pojišťující gól, ve Vídni zase střílel na 3:2 Martin Procházka. Hráčům to tam vyloženě sedlo, šlo o kombinaci hokejistů z naší ligy a ze zámoří, kteří přinesli do hry zase něco jiného. Další šampionáty už nepůsobily tak dominantně, ale zlatý hattrick byl samozřejmě nádherný. Národní tým vyhrával a vyhrával, všichni to začali brát automaticky.
Pořád se zajímáte o výsledky a informace z hokejového dění jako před 20 lety?
Jistě. Jak jsem říkal, k hokeji mám blízko. Navíc se mi pro něj zbláznil i syn. Hrál ho čtyři roky, než si zlomil kotník na trampolíně a musel skončit. V rámci své pracovní vytíženosti se snažím sledovat sport obecně alespoň v televizi.
Jak vnímáte vaši soutěž, tedy WSM Ligu? Mrknete ráno v kanceláři na výsledky, střelce branek a podobně?
WSM Ligu sleduju. Výsledky sami zveřejňujeme na našich sociálních sítích. Mě navíc zajímá třeba i to, který z mladých hráčů začne vykukovat a říkat si o pozornost směrem výš. V extralize nefandím konkrétnímu týmu, ale hře celkově. Úspěch je záležitostí mnoha věcí. Když jste fanouškem jednoho mužstva, váš pohled to ovlivní. Já mám rád hokej celkově, ne konkrétní klub.
Jak to máte u reprezentace? Chodíte do hlediště v dresu?
Samozřejmě, v případě národního týmu není o čem pochybovat. Fandím jako ostatní. Pokud jdu na zimák, dres si vezmu. A moc rád. Dcera tam běhá v tom velkém repre klobouku, syn si s ní zase maluje vlajky na obličej. Všichni si to užíváme. Osobně mám velkou výhodu v tom, že se na hokej dívám a nemyslím si o sobě, že bych byl tím nejlepším trenérem. Ať tam byl kterýkoli kouč, měl svoji koncepci. Buď to vyšlo, nebo ne. Víte, co se dělo v roce 1996. Bukač vyhrál Vídeň a my ho nosili málem po Staromáku na rukou, za čtyři měsíce jsme ho po Světovém poháru chtěli pomalu zničit. Přitom je to vynikající odborník a kouč par exellance. Tenkrát mi to přišlo strašně divné. Obecně považuji za důležité, aby úspěšní lidé předávali zkušenosti, aby bývalí hráči dostávali šance u mládeže a podobně. Obrovský dík náleží lidem z hokejového svazu, kteří zapojili do přípravy olympijské vítěze a mistry světa. Myslím, že tohle je pro rozvoj českého hokeje vynikající.
Vy jste tuzemskému hokeji nápomocen coby šéf společnosti WSM, která podporuje domácí soutěže i reprezentaci. Někteří fanoušci ovšem možná netuší, co si pod těmi třemi písmeny přesně představit?
WSM (World Systems Market, Inc.) je ve skutečnosti americká softwarová společnost. Vyvíjíme řešení a software pro kapitálové a komoditní trhy. Dodáváme software pro různé společnosti, stejně tak dodáváme řešení pro retailovou klientelu. Což je jedna z nejsložitějších věcí, s níž se dá pracovat, ale pořád jde o zákazníky. Ovšem WSM vlastní a přes moji osobu obhospodařuje mnohem víc. Máme současně divizí finanční, zemědělskou a věnujeme se dalším mnoha aktivitám. Neustále se rozšiřujeme, chceme si upevňovat pozici na trhu. Já tvrdím, že z malého stromku chceme být jednou silným dubem. Sektory, kterým se věnujeme, jsou mnohdy velmi různorodé a pro laika často těžko pochopitelné, ale všechno má svoji logiku a především návaznost.
Zeptám se laicky: může být vaše vášeň k hokeji určitou inspirací i při úplně jiném druhu podnikání?
Také. A sport celkově. Zmíněná návaznost našich aktivit mě napadla, když jsem se jednou díval na olympijské kruhy. Je jich pět, symbolizují kontinenty. Kruhy se prolínají, každý je nezávislý, ale s tím vedle sebe nějakým způsobem spojený. Podobně jako v našem podnikání. Softwarové řešení je spojené s financováním, financování se zemědělstvím, zemědělství s dopravou, živočišná výroba se zpracováním masa a tak dále. Když jsme se domlouvali na podpoře hokeje, přišlo nám hloupé, aby se první liga jmenovala například Jatka Nýřany. Proto jsme to ve skupině zastřešili společností WSM, která je pro lidi dneska možná nejznámější, ovšem její podíl na českém trhu oproti ostatním společnostem už není tak markantní. Nicméně je to stále špička. Něco, co neustále směřuje na úplný vrchol.
Zmínil jste zemědělství. Je pro vás podobnou vášní jako kupříkladu hokej?
To zase úplně ne. Ale když musím nahradit někoho z našich traktoristů, který nemůže do práce, mám pocit, že mi to okolí jako koníčka udělalo (směje se). Existuje jedno heslo, které používal Rockefeller: kde se objevím já, tam se objeví peníze. Pak se to upravilo, že kde se objeví peníze, tam se objevím já. Z mé strany jde o snahu jít do něčeho, kde se dají vydělat peníze, a především to přinese přidanou hodnotu mně i ostatním. V době, kdy jsme se zemědělstvím začínali, netoužili jsme agrární sektor ovládnout, ten byl v té době již z velké části rozdělen. Ale když jsme mluvili o mých zálibách, patří tam i rybaření a myslivost. Ve chvíli, kdy jsem skončil s manuálním obchodováním na kapitálových trzích, a ještě se nezabýval robotikou, jsem si řekl: fajn, teď budu jezdit jenom na ryby. V Praze jsem si pořídil rybník, pak se přidala myslivost, následně zemědělství. Koupili jsme farmu, s ní několik hektarů pozemků. Pořídili jsme si krávy, kterých bylo za půl roku 200, z jednoho rozpadlého zetoru byly najednou čtyři moderní traktory. Všechno se rychle rozjelo, přidal se k nám nynější šéf celého agroholdingu, který si vzal tuhle oblast na starost. Dneska obhospodařujeme obrovské množství hektarů, kde paseme vlastní dobytek, přičemž jedeme v ekologickém režimu.
Takže se na sebe začaly nabalovat další a další podnikatelské aktivity.
Přesně tak. Když chcete vydělávat, musíte se dostat z travního semena až na stůl zákazníka. Ke kravám jsme přidali jatka, pak masokombinát. Vytvořili jsme síť prodejen. Já pokud se pro něco nadchnu, chci, aby to jelo. Lidé kolem mě si zvykli, že když se něco řekne, uděláme to hned. Ne ve stylu, že je na všechno čas. Člověk narazí na spoustu věcí, které přicházejí automaticky. Máte krávy, musíte mít kravín. Ale sežeňte ho... Tak si pořídíte nějaký starý, který opravíte. Pak vás napadne, proč si nepořídit vlastní stavební společnost, firmu, co bude nakládat s odpady a sutí. Takhle vznikaly naše jednotlivé divize. Další záležitostí je pro mě zámek Bezdružice, který jsem koupil a včetně zámecké restaurace kompletně zrekonstruoval.
Je pro vás zámek podnikání, nebo spíš osobní záležitost?
Jde o splnění mého dětského snu. Jako kluci jsme byli s bráchou poměrně činorodí. V době totality jsme si říkali, že bychom chtěli podnikat. Někdy ke konci osmdesátých let jsme seděli s tátou a bavili se, co by se dalo dělat, v čem začít podnikat. Laminátové tobogány, řešení nekonečného motoru se systémem dvou převodů. Byla spousta plánů a zajímavých věcí. Můj sen se však týkal něčeho, kde na vás naplno dýchne historie. Já vždycky obdivoval staré stodoly, na trámech a za nimi nalézat krásné staré věci. Kdysi jsem si koupil spartaka, Škodu 440, což byl předchůdce Felicie. S tátou jsme ho v Liberci rozebrali a kompletně repasovali. Rok jsem s ním pak jezdil do školy. Staré předměty a stavby mám zkrátka rád, takže když se naskytla možnost koupit zámek Bezdružice, šel jsem do toho. Dneska tam mimo jiné provozujeme veřejně přístupné muzeum trofejí a preparátů. Mnohdy mě obviňují z toho, že jsem svoji expozici někde postřílel. Tak to samozřejmě není. Ke všem exponátům zvířat máme potřebnou dokumentaci, některá zvířata byla z úhynu v zoo, některá zase musela být vzhledem k vážným zdravotním obtížím utracena. Tato sbírka je veřejnosti zpřístupněná. Zámek Bezdružice současně slouží také k edukativním účelům, kdy tam probíhají školení a semináře. Současně na zámku organizujeme dny otevřených dveří, abychom mohli pro širokou veřejnost alespoň na pár dní v roce zpřístupnit jeho překrásné historické prostory.
Trávíte tam hodně času?
Bohužel. Rád bych víc, jenže děti mi chodí do školy v Praze, firma tam má také většinu aktivit. Přitom je na zámku úplně jiná energie. Nicméně v Bezdružicích nějaký čas trávím, mimo jiné podporuji tamní hokejový tým, protože to je skvělá parta nadšenců, co hokej hraje ve svém volném čase.
Jednou z vašich aktivit je budování sítě poboček pro podnikání, tzv. business huby. K čemu slouží?
Pochopit tuhle myšlenku může být pro spoustu lidí složité, protože model Hubů sem přišel ze Spojených států. Naše síť poboček Every Day jsou dostupné prostory, kam podnikatelé mohou přijít, uskutečnit tam schůzku či jednání a využít veškerého zázemí ke všemu, co potřebují. V našich pobočkách se potkává podobná věková skupina se stejným či blízkým zaměřením. Své kontakty a posléze obchody si tím pádem tito lidé stále intenzivně rozšiřují. Co si budeme povídat – znát a vědět, na koho se obrátit, je v dnešní době efektivnější, než to někde složitě hledat. Nám jde o to, aby si dotyčný podnikatel nemusel platit kanceláře v jednotlivých městech, ale místo toho mohl využít našich Hubů. Stejně jako používáme naše Huby my, chceme tuto možnost nabídnout ostatním firmám. Pokud můžete pracovat v podobném prostředí, jste vždy kreativnější, než když jste stále zakotvený sám ve své kanceláři. Já razím jedno krédo firmy: naším cílem není jen spokojený klient, ale především šéf. Protože pokud tohle platí, jsou spokojeni všichni.
Share on Facebook
