Heindl o tahounkách: Byla radost mít je v týmu! Těžkých zápasů si cení
Foto: Martin Mašek
Když došlo na zlomové okamžiky, ukázaly, že na to po fyzické i psychické stránce mají. A věci z tréninku po prvních měsících dokázaly přetavit do hry. Taková jsou nejcennější zjištění o hokejistkách reprezentační šestnáctky, které dovezly z Katovic další zlato z turnaje proti starším soupeřkám. „Vítězství mě hodně potěšilo,“ přiznává hlavní kouč Roman Heindl po svém prvním úspěchu v nové roli.
Zkušený kouč, který se aktuálně věnuje mládeži v Příbrami, vede nejmladší ženskou reprezentaci od tohoto léta. Sezona se bude hodnotit až podle jejího vrcholu, ovšem Romanu Heindlovi se nyní ulevilo: Na kontě má první povedený turnaj. Tým v čele s trojicí rozdílových hráček porazil o dva roky starší Polky, Maďarky i Slovenky.
Hlavně poslední skalp se hodně cení. Vždyť Slovensko v kategorii osmnáctiletých loni zůstalo jenom malý kousek od postupu mezi světovou elitu! „Taková utkání jsou pro vývoj hráček důležitá. Musí makat a bojovat od začátku do konce, být pod určitým tlakem, vědět, že nějaká chyba může rozhodnout zápas i celý turnaj,“ říká trenér.
Jak jste spokojený s tím, co jste v Polsku předvedli?
Spokojený s výsledkem určitě jsem, vyhráli jsme turnaj, kde byly našimi soupeři reprezentace osmnáctiletých. Při vší úctě k ostatním soupeřkám si ale cením hlavně naší výhry proti slovenskému týmu, který na turnaji ukazoval svou sílu, organizaci hry a hokejovost.
Ukázali jste, že vaše výkony jdou během sezony nahoru a hráčky se zlepšují?
Musím říct, že na řadě hráček je určitě vidět zlepšení v porovnání s prvními kempy a přátelskými zápasy s Němkami. Je na nich znát trénink a zápasy v klubech. Na děvčatech, která již hrají dorosteneckou ligu, je navíc hodně vidět, jak sbírají zkušenosti. Další věcí je skutečnost, že děvčata postupně pobírají naše požadavky na organizaci hry a taktiku.
Jak jste si dokázali se soupeři do osmnácti let poradit po fyzické stránce?
Při přípravě tréninků na kemp v Karviné před odjezdem na turnaj jsem hodně myslel na fakt, že nás čekají starší soupeřky, které budou silovější a vzhledem k věku i mentálně vyzrálejší. Proto jsme od prvního tréninku pilovali nahrávku a jednoduchou, ale účinnou kombinaci „přihraj a jeď“. Byl jsem přesvědčený, že fyzickou sílu soupeřek můžeme přehrát včasnou a přesnou přihrávkou a dobrým pohybem. Děvčata brzy pochopila, že pokud nebudou včas a rychle kombinovat, bude zápas hodně bolet. To se v některých fázích všech zápasů potvrzovalo.
Foto: Martin Mašek
Pojďme k tomu rozhodujícímu. V první třetině jste měli se Slovenskem problémy, čím to bylo způsobené?
Jak už jsem říkal na začátku, Slovenky mají svou kvalitu. Hrály dobře organizovaně, měly pohyb a snažily se o kombinační hru. Udržely se v našem pásmu na kotouči, po ztrátě ihned důsledně forčekovaly. K tomu se přidala jejich fyzická síla, a tím vznikaly naše problémy. Naše děvčata mnohdy řešila situace pomalu, úplně se nám nedařila nahrávka a s pohybem to také nebylo úplně v pořádku.
Čím jste to pak dokázali zlomit?
Jedním z faktorů bylo to, že jsme hned na začátku druhé třetiny dobře zvládli dlouhé oslabení tři na pět. To děvčatům pomohlo, začala potom mít ještě větší víru v úspech. Zlepšili jsme pohyb a přihrávku, důsledněji jsme začali dodržovat stanovený způsob napadání, udělali drobné změny a přicházely naše gólové šance. Přesto nás i ve druhé třetině mnohokrát dostaly Slovenky pod velký tlak. Důležité bylo, že se v jednom z kontrů podařilo Anně Kalové bekhendovou střelou překonat brankářku Slovenek. Ty potom, což bylo dobře pro nás, začaly ustupovat od kombinační hry, kterou nás předtím přehrávaly. Velmi důležité bylo, že jsme je nenechali do konce třetiny srovnat stav. Ve třetí třetině pak přišly naše branky, tam už se nám dařila kombinace a dokázali jsme se v pohybu udržet na kotouči.
Oba týmy hrály třetí zápas ve třech dnech, ale závěr jste měli vynikající. Pokud tam někdo odpadal, byly to Slovenky. Jako by se jejich fyzická síla a převaha neprojevila...
Myslím, že fyzická síla Slovenek se v utkání dostatečně projevovala. Od inkasovaného druhého gólu ale hodně přitvrdily, a to je stálo hodně fyzických sil. Naše holky měly dobrý pohyb, snažily se hru zrychlovat přihrávkou, přišly branky, potrestané fauly a následné přesilovky. Slovenky pak další průběh neunášely hlavně hlavou. Navíc, jak už jsem zmiňoval, vytratila se jim kombinační hra, začaly hrát individuálně, a to je taky stálo hodně sil. Kdyby vytrvaly v systému a kombinaci, bez zbytečné tvrdé hry, mohlo být vše jinak.
Foto: Martin Mašek
Splnily svou roli vaše tahounky? Zaslouží si podle vás cestu na mistrovství světa osmnáctek?
Daniela Pejšová, Sára Čajanová a Tereza Mazancová jednoznačně patřily k lídrům, tak, jak by to mělo být. Svou roli plnily a byla radost mít takové hráčky v týmu. V útoku měly pohyb, kreativitu, kombinaci, snahu o zakončení, nehrály po rozích. Následně příkladně hrály do obrany. Všechny tři se ještě prosadily gólově, což týmu výrazně pomohlo k úspěchu. Podle mě si mistrovství do osmnácti let zaslouží a pokud tam pojedou, chtěl bych jim popřát, ať se jim tam daří!
Ceníte si těžkých zápasů, které hráčky mohly absolvovat?
Hodně si jich cením. S Polkami vypadal výsledek jednoznačně, přesto se nerodil lehce. S Maďarkami to samé. Slovenky už nás hodně prověřovaly v obraně. Taková utkání jsou pro vývoj hráček důležitá. Musí makat a bojovat od začátku do konce, být pod určitým tlakem, vědět, že nějaká chyba může rozhodnout zápas i celý turnaj. Moje krédo vždycky bylo, že „zkušenosti do hlavy nenaleješ“. A to se v takových zápasech naplňuje.
Foto: Martin Mašek
V klíčových momentech jste prokázali i mentální sílu. Pro zápasy na mistrovství Evropy v dubnu by to mohlo být hodně důležité...
Mistrovství Evropy bude ještě o nějakou úroveň výš než tento turnaj a určitě tam bude kromě fyzických sil zapotřebí i ta mentální síla. Řekl bych, že v klíčových momentech jednotlivých utkání to tam bylo, hráčky chtěly na led, chtěly hrát. Až na pár výjimek jsem nezaznamenal nějakou výjimečnou nervozitu. To jsem se někdy víc klepal já (směje se).
Jak velkou radost vám první místo udělalo osobně? Určitě se vám ulevilo, je to pro vás první úspěch v nové roli.
Vítězství mě hodně potěšilo, přece jenom první místo na turnaji je první místo. Věděl jsem, že v předešlých letech bylo tak trošku samozřejmostí, že se tento turnaj s přehledem vyhrával. Byl jsem rád za to, že se nám společně podařilo navázat na předchůdce. Ulevilo se mi hlavně v tom, že to, jak jsme trénovali a co jsme po děvčatech chtěli, bylo k něčemu.
Foto: Martin Mašek
Share on Facebook
